Psychology

19.Kapitola

Jakmile ruská slova vyšla z Buckyho úst, můj svět se zhroutil. Probudili v něm Winter Soldiera a on se opět stal loutkou Hydry. Byl znovu jen obyčejnou zbraní, která nemá právo rozhodovat o svém počínání. Bucky musel uvnitř trpět.
,,Ваша миссия - убить мисс Дэвис. Уничтожь Мстителей, " řekl Müller a v tu chvíli se Bucky otočil me mě. Jeho pohled byl prázdný a nelítostný. Vstal ze země a tyčil se nade mnou jako hora. Dostala jsem strach. Rusky neumím, takže nevím, co mu Müller poručil. Začal se ke mně přibližovat. Okamžitě jsem se začala plazit pryč, jenomže on byl rychlejší. Svou kovovou rukou mě chytil pod krkem a stisknul mi hrdlo. Okamžitě jsem ztratila přísun kyslíku a začala se pomalu dusit. Chytila jsem jeho ruku a snažila se ji odtáhnout. Kopala jsem ho. Síla Winter Soldiera byla však větší. Nemohla jsem mu vzdorovat. Mé oči se zaplnily slzami v domění, že toto je má poslední hodinka a poslední, co uvidím, jsou chladné oči Winter Soldier.
,,Bucky, " zachraptěla jsem. Dusit se je velice nepříjemné. Celé tělo mi mravenčilo a bylo v křeči. Plíce a hrdlo mě pálily.
,,Bucky, jsi- jsi to ty. Nenech se ovládnout," začínal se mi mlžit pohled. V pozadí jsem spatřila Müllera, jak se směje.
,,Kdo je Bucky," pronesl chladně Winter Soldier.
,,Ty jsi Bucky. A já jsem Amy, Amy Davisová, "na chvíli jemně povolil stisk, ale pak zakroutil hlavou a znovu přitvrdil.
,,Miluji Tě," zašeptala jsem a zavřela oči. V tu chvíli mě pustil. Rozkašlala jsem se a lapala po dechu. Hrdlo mě stále bolelo po jeho stisku.
Podívala jsem se na něj. Tvářil se vyděšeně a zlomeně.
,,Amy," zašeptal.
,,Překonal jsi to, " zachraptěla jsem.
Nevnímala jsem, co se dělo dál. Jen jsem tam ležela uprostřed parkoviště a nic nevnímala.
Někdo mě vzal do náruče. Konečně jsem cítila teplo, kterého se mi v cele nedostávalo.
Nad ničím jsem nepřemýšlela, úplně jsme vypla mozek a uvilnila se. Užívala jsem si každičký doušek vzduchu, jenž mi proudil plícemi. Nikdi dřív jsem si neuvědomila, jak je to skvělý pocit. Ani nevím jak, ale usnula jsem.

,,Bude v pořádku. Má jen nějaké odřeniny a pár modřin. Trochu jí oteklo hrdlo a má ho pohmožděné, ale to se zpraví. Měla veliké štěstí, " mluvil nějaký známý hlas.
Odtrhla jsem od sebe oční víčka a v první chvíli mě omráčilo jasné světlo. Zamrkala jsem, abych prudkému jasu přivykla. Po chvíli už jsem rozeznala obrysy Tonyho a Clinta.
,,No Tys nám teda dala," zprásknul ruce Clint a následně mě objal. Do našeho objetí se přidal i Tony. Oba jsem je stiskla jak nejpevněji jsem dokázala.
,,Děkuju," zašeptala jsem a držela se jich jako klíště. Bála jsem se, že mi zmizí a rozplynou se jako pára nad hrncem, když je nebudu pevně držet. Nechtěla jsem být znovu sama.
,,Nemáš vůbec zač. Bereme Tě jako součást naší rodiny," mrknul na mě Tony.
,,Kde je Bucky?" došlo mi najednou a já svůj stisk povolila. Tony se posadil na matraci mé postele a Clint se uvelebil v křesle.
,,To si vyřešíte později, " pokroutil hlavou Tony a uhnul mému pohledu.
,,Stejně bych to do vás dvou neřekl, "zakroutil hlavou Clint. ,,Ty a Bucky... Hmmm, to je zajímavá kombinace," rozhihňal se jako puberťačka, ale mě do smíchu nebylo. Ne teď, když jsem nevěděla, co všechno mě ještě čeká.