Psychology

9.Kapitola

Pokusila jsem se postavit, ale stále jsem se třásla a navíc se ozval můj kotník, a tak nebýt Spidermana, skončila bych opět na zemi. Podepřel mě a pomáhal mi najít ztracenou rovnováhu.
Přiběhl k nám Bucky. Když mě uviděl, zaleskly se mu oči a raději obrátil zrak na mého zachránce.
,,Děkuji za pomoc. "
,,Vůbec nemáte zač, to byla samozřejmost," mávl rukou pavouček.
,,Vezmi ji odsud do Avengers Tower, " přikázal Bucky, ale stále se na mě nepodíval.
,,Přece Tě tu nenecháme samotného," zaprotestovala jsem.
,,Steve a Natasha už jsou na cestě, " řekl a vyhnul se mému pohledu. ,,Bězte do Avengers Toweru a zůstaňte tam, oba dva," otočil se k nám zády a rozešel se k právě přijíždějícímu autu, ze kterého doopravdy vystoupil Kapitán Amerika a Black Widow.
Spidey zasalutoval Kapitánovi na pozdrav a pak se sklonil k mému uchu.
,,Pevně se drž," řekl a v tu chvíli vystřelil pavučinu a vyhoupnul nás do vzduchu. Automaticky jsem se ho pevně chytla a zabořila tvář do jeho ramene.

Přistáli jsme na střeše Toweru a hned k nám přiběhl Tony.
,,Amy, jsi v pořádku? A co ty Petere? Vždyť jsem Ti jasně říkal, aby jsi se do ničeho nepletl!" rozkřikl se Stark.
,,Tony, nebýt něj, už bych nežila! Zachránil mi život," začala jsem hned Spidermana, Petera, bránit.
,,To vyřešíme potom. Teď půjdeš na ošetřovnu, Friday vás tam zavede. Počkáte tam. Já letím za nimi. Zůstanou tu s vámi Wanda, Vision a Banner.
Radši jsme dlouho nečekali a uposlechli jejich příkazy. Peter mě stále podpíral, protože skrz můj kotník jsem nedokázala stoupnout na jednu nohu. Neskutečně mě bolela. Peter si toho všimnul a vzal mě do náruče.
,,Takže Peter? " zeptala jsem se opatrně.
,,No, ano.Peter, Peter Parker. Moje tajná identita je stejně prozrazená, takže je to jedno."
,,Moc Ti děkuji, Petere. Nebýt Tebe, umřela bych," sklopila jsem pohled, protože teprve teď mi došlo, co se málem stalo. Mohla jsem zemřít. A to je definitivní. Smrt je definitivní.
,,Nemáš vůbec zač, " zasmál se. Pak Peter najednou zastavil.
,,Co se děje? " zeptala jsem se vyděšeně.
,,Noo, tak nějak nevím, jak dál, " povzdechl si a rozhlížel se kolem.
,,Tony říkal, ať se zeptáme nějaké Friday," rozhlédla jsem se kolem. ,,Ale zapomněl se zmínit, jak vypadá a kde ji najdeme."
,,A joo, Friday nemůžeš vidět, je to umělá inteligence pana Starka. Friday?" vykřikl.
,,Vítej Petere, vítejte slečno Davisová," ozval se ženský robotický hlas, ,,přejete si?"
,,Navedeš nás prosím na ošetřovnu? "
,,Jistě."

Po chvíli jsem si na Friday zvykla a už se nelekala jejího hlasu, který se ozýval jen tak odnikud.
Na ošetřovnu nás dovedla za chvíli. Byla to bílá místnost vybavená spoustou složitých přístrojů a samozřejmě tady bylo lehátko, na které mě Peter položil.
Ihned k nám přišel muž s prošedivělými vlasy a ustaraným výrazem.
,,Dobrý den, jmenuji se Bruce Banner, ale stačí Bruce, " nejistě se usmál.
,,Amy Davisová," usmála jsem se na něj a podala mu ruku.
,,Jste zraněná? " zeptal se mě Bruce.
,,Asi nic vážného," pokroutila jsem hlavou.
,,Má něco s nohou, " ozval se Peter a sundal si masku. Překvapilo mě, že je to ještě kluk.
,,To je pravda. Při pádu se mi zvrtnul levý kotník," sundala jsem si botu a spatřila obří fialový otok.
,,To vypadá na vymknuté, nejsem odborník na lékařství. Friday? Pošli nám sem prosím lékaře," řekl Bruce a otočil se zpět ke mně. ,,Co se vlastně stalo? "
,,Byla jsem s Buckym na terapii. Vzala jsem ho do Brooklynu no a na zpáteční cestě nás napadli agenti Hydry. "
,,Cože, to byli agenti Hydry? To je hustý!" vykřikl Peter.
,,Petere?" nevydržela to a s úsměvem se zeptala.
,,No? "
,,Kolik ti je let?"
,,15. Kolik Tobě, jestli Ti to teda nevadí," zasmál se a podrbal na zátylku.
,,25. No jo no...jsem už stará, " zasmála jsem se, ale bolela mě tvář, a tak jsem toho raději nechala.

Ošetřili mi nohu. Byl to doopravdy vymknutý kotník. Samozřejmě do mě nacpali prášky proti bolesti, které zabrali po chvíli a přinesli mi konečně úlevu.