Psychology

16.Kapitola

Můj život v Avengers Tower byl úžasný. Byla jsem tu už měsíc. Hodně času jsem trávila s Buckym a s ostatními byla opravdu legrace. Každý večer jsme se scházeli v obýváku a povídali si. Předchozí den se to hodně protáhlo, a tak není divu, že všichni ještě spí.
Já jsem vstala brzy jako vždy, provedla hygienu a rozhodla se, že půjdu nakoupit. Jak mě to napadlo? Jednoduše... Lednice byla opět prázdná.
Napsala jsem na lísteček vzkaz, vzala si kabelku a vydala se k nejbližšímu supermarketu. Byl jen pár bloků od Avengers Tower, takže jsem šla pěšky.

Nákupní košík jsem měla plný k prasknutí. Koupila jsem sýr, salám, vajíčka, párky, cereálie, chleba, rohlíky, zeleninu, ovoce, cukr, atd. Kdybych to měla všechno vyjmenovat, tak Vás unudím k smrti.
Pěkně jsem se plácla přes kapsu a má kreditka plakala, když jsem se 3 plnými taškami opouštěla potraviny. Šla jsem tou stejnou cestou, ale něco mi nesedělo. Cítila jsem se nepříjemně a na zádech cítila něčí pohled. Trochu jsem zrychlila a omylem špatně odbočila do jedné prázdné uličky.
,,Sakra, "zanadávala jsem a chtěla se vrátit, ale cestu mi zastoupil statný muž v černé. O krok jsem ustoupila, ale nebylo mi to nic platné, protože on vzdálenost mezi námi překonal během okamžiku a vrazil mi pěstí. Vykřikla jsem bolestí a ze rtu se mi začala téct horká krev.
Pokusila jsem se ho kopnout do rozkroku, ale vůbec to s ním nehnulo. Akorát ho to víc rozčílilo a já si vysloužila další ránu, kterou jsem už neustála. Spadla jsem na tašky s jídlem. Nenápadně jsem chytila ucho kabelky a ohnala se tak, že jsem ho zasáhla. Rychle jsem utíkala dál od muže a za běhu vytáhla telefon. Vytočila jsem Buckyho číslo.
,,No tak, sakra, zvědni to, "prosila jsem a běžela, i když jsem věděla, že muž mě za chvilku dostihne.
,,Ahoj Amy, co se děje?" ozval se na druhé straně rozespalý Bucky.
,,Bucky, potřebuji pomoct, " vyhrkla jsem naléhavě a snažila se popadnout dech.
,,Kde jsi, co se děje!?" byl najednou úplně probuzený.
,,Šla jsem nakoupit. Dva bloky severně od Toweru mě někdo přepadl a-" muž mi vytrhl mobil, chytil mě silně za zápěstí a praštil se mnou o zeď. Vykřikla jsem bolestí. Můj telefon hodil na zem a vší silou na něj dupnul. Rozbil ho tak, že není možnost opravy.
Vytáhnul kus látky a nalil na něj neznámou tekutinu. Chloroform mi zaplnil plíce, když mi látku přiložil k ústům a nosu. Nejdříve jsem se tomu bránila a snažila se látku odtáhnout, jenže muž byl silnější. Pak se se mnou začal vlnit svět, mé smysly se začaly otupovat a končetiny mě přestaly poslouchat. Po chvíli se mi začal mazat pohled, a pak už jsem se propadla do temnoty.

Buckyho pohled:

Jakmile mi Amy zavolala, zburcoval jsem Avengers, jenže na místo jsme dorazili pozdě. Našli jsme jen její kabelku, nákup a rozbitý mobil.
,,Kdyby chtěli jen peníze, tak by se ozvali nebo nechali nějaký vzkaz. Nezmínila se Ti, kdo to byl? " zeptal se mě Steve.
,,Ne," zakroutil jsem hlavou, ,,řekla jen, že ji přepadl nějaký muž," schoval jsem obličej do dlaní.
,,Jak ten muž vypadal," ozval se pro změnu Tony.
,,Jak to mám sakra vědět! " ruply mi nervy a odešel jsem z místnosti pryč. Než jsem za sebou zavřel dveře, zaslechl jsem Starka, jak přikazuje Friday, aby prohledala záznamy z kamer.

Odešel jsem do tělocvičny a zamířil si to rovnou k boxovacímu pytli.
Takovou sílu jsem už do ran dlouho nedával. Trochu to zmírňovalo mou bolest. Ničilo mě jen pomyšlení na to, že Amy teď někde trpí. Vzpoměl jsem si, jak jsem ji poprvé uviděl... Štíhlou brunetku s vlnitými vlasy a nejistým úsměvem na tváři. Ať si už ostatní myslí cokoliv, já vím, že ji unesla Hydra. Chtějí se mi dostat pod kůži a moc dobře se jim to daří.
Klouby prstů mé lidské ruky jsem měl sedřené do krve, ale ani to mě nezastavilo v mém počínání. Po tváři mi stekla slza a boxovací pytel spadl k zemi. Nezvládl nápor takové síly, stejně jako já nezvládl příval tolika emocí.