Psychology

26.Kapitola

,,Ahoj, " zašeptal chraplavým hlasem. Úmyslně jsem provokovala svým zevnějškem. To byl náš plán.
,,Nepůjdeme si zatančit?" nadhodila jsem. Přikývnul a odvedl mě doprostřed parketu. Nevím, jestli to bylo úmyslné, ale začali hrát Love of my life od skupiny Queen. Položil mi ruce na boky a já ty své spojila za jeho krkem. Byli jsme si blízko a přitom stále tak daleko.
,,Moc Ti to sluší," skenoval mě pohledem.
,,Děkuji," usmála jsem se na něj. Jako by se probudil z transu. Zakroutil rychle hlavou.
,,Ne, tohle nejde. Rozešli jsme se."
,,Bucky, oba víme, že to, co jsi mi tehdy řekl, byla obyčejná lež, kterou jsi mě chtěl chránit."
,,A místo toho jsem Tě znovu málem zabil," sklonil pohled k zemi.
,,Tím, že se ode mě budeš držet dál, mi ublížíš víc, než jak by mi kdy mohl ublížit Winter Soldier, " přistoupila jsem k němu o krok blíže. ,,Stále Tě miluju, nemůžu si pomoct."
,,Taky Tě miluju," přitáhl si mě tak blízko, že mezi námi nebyl téměř žádný prostor. Sklonil se a jemně mě políbil. V břiše se mi rozletěl milion motýlků. Tolik mi scházely jeho polibky.
Kolem nás se ozval potlesk a Avengers nadšeně jásali a pískali. Usmála jsem se, objala Buckyho a zabořila svou hlavu do jeho hrudi.
,,Už mě, prosím, nikdy neopouštěj, " zašeptala jsem. Odtáhl si mě na délku paží a pohlédl mi do bočí.
,,Neopustím," zašeptal.

Protančili jsme spolu celou noc, nehnuli jseme se od sebe ani na krok. Oba jsme potřebovali cítit přítomnost toho druhého. Byla jsem opět šťastná,jelikož jsem byla s ním.
Po párty mě doprovodil k mému pokoji.
,,Dobrou noc," zašeptala jsem. Pohlédl na mé rty a začal mě hladově líbat. Takový příval vášně a chtíče jsem v životě necítila. Bylo to pro mě něco nového a doposud neobjeveného. Ani nevím jak jsme se ocitli v mém pokoji. Bucky našel zip mých šatů a pomalu je začal rozepínat. Na chvilku se zastavil.
,,Opravdu to chceš? " zeptal se mě s nejistým pohledem v očích.
,,Nedokážu si předatavit lepšího člověka, se kterým bych o to přišla, než tebe," usmála jsem se.
,,Ty jsi ještě panna? "
,,Ano," pohladila jsem ho po tváři.
,,Bojíš se? " zeptal se nedůvěřivě.
,,Ne, když jsem s tebou, " políbila jsem ho a to pro něj byl signál, aby pokračoval. Rozepl mi šaty a ty spadly k mým nohoum. Pomalu jsem mu rozepínala knoflíčky košile. Sako už dávno někde ztratil. Když se mi odhalila jeho vypracovaná hruď, musela jsem si zkousnout spodní ret. Prsty jsem mu přejela po svalech, které měl dokonale pevné.
Líbal mě a já se cítila jako v sedmém nebi. Byl to ten nejhezčí zážitek, který jsem za svůj život zažila a byl o to lepší, že byl právě s Buckym. S mým Buckym, kterého miluju, který miluje mě a se kterým chci strávit všechen čas, který mi byl dán. V životě si nemůžete být jisti ničím. Já ale jednu věc vím stoprocentně. Pokud budu s Buckym, bude všechno tak, jak má být. Asi mu bylo souzeno přežít svou dobu a ocitnout se v úplně jiné, kde potká dívku, jenž se mu bude snažit pomoci.

***

Ták, a je to tady... poslední kapitola... Doufám, že se vám kniha líbila. Nezoufejte, zítra se dočkáte ještě epilogu 😊

Přeji vám hezký zbytek dne

marrta20