Psychology

23.Kapitola

Náš brečící filmový maraton skončil kolem 3 hodiny ráno, protože jsme byli všichni tak vyčerpaní, že už jsme ani plakat nemohli a když Nat klesla hlava a rozsypala mísu plnou popcornu, usoudili jsme, že je pravý čas jít spát.
I když jsem byla šíleně unavená, nemohla jsem usnout. Hlavou mi vířily myšlenky na Steva a jeho naštvaný odchod. Nebudu vám nic nalhávat, mrzelo mě to. Nechtěla jsem přijít i o kamaráda.
Začalo se pomalu rozednívat a já svůj pokus usnout nadobro vzdala. Místo toho jsem radši vstala a šla si dát horkou sprchu, která mi alespoň trochu uklidnila pocuchané nervy. Bylo to příjemné odreagování. Oblékla jsem si pouze župan a mokré vlasy zabalila do ručníku.
Vešla jsem k sobě do pokoje a na mé posteli seděl Steve. Okamžitě jsem zrudla a on taky.
,,No, klepal jsem, ale ty jsi neodpovídala, tak jsem sem vešel, abych se ujistil, že jsi v pořádku, " podrbal se na zátylku.
,,Já se jen půjdu převléknout," vyhrkla jsem a ze skříně vytáhla tepláky a tričko. Zalezla jsem do koupelny a rychle na sebe natáhla oblečení a rozčesala si mokré vlasy. Vešla jsem do pokoje a zůstala stát. Koukala jsem na Steva a on na mě.
,,Chci se Ti omluvit," řekl po chvíli a mě se ulevilo. Bála jsem se, že spustí nějaké kázání, ale on se přišel jen omluvit. Musela jsem se pousmát.
,,To je v pořádku," posadila jsem se vedle něj.
,,Byl jsem hodně naštvaný, když jsi mi to řekla. Nikdy by mě nenapadlo, že by byl Bucky něčeho takového schopný. Znám ho už od dětství a nikdy dřív něco takového neudělal, a tak jsem si s ním šel promluvit," podíval se na mě. Udělalo se mi špatně.
,,To jsi neměl dělat."
,,Právě naopak. To jsem musel udělat. Neřekl mi nic přímo, ale bylo na něm vidět, že trpí. To tě ani na vteřinu nenapadlo, že ti lhal? " pozvednul obočí.
,,Řekl, že to myslí vážně," sklopila jsem pohled ke svým dlaním, ale nad touto možností jsem se zamyslela.
,,Amy, jsi psycholožka. I slepec by poznal, že to jen hraje," povzdechnul si Steve a mě to konečně docvaklo.
,,Udělal to, aby mě ochránil, " vyhrkla jsem a vytřeštila oči. Bylo to tak prosté!
,,Ano, " usmál se Steve nad mým nevěřícným pohledem.
,,Já jsem byla naivní," plácla jsem se do čela. ,,Myslel si, že se ho bojím. Nechtěl, aby mi Winter Soldier znovu ublížil a určitě si vyčítá i to, že mě unesla Hydra. To je úplně jasné, jen jsem byla slepá, " pokroutila jsem hlavou. Steve měl pravdu. Jsem psycholožka a nepoznala jsem tuto jeho hru. A málem jsem se zabila!
,,Nic si nevyčítej, bylo toho na Tebe poslední dobou moc, a tak není divu, že Ti to nedošlo. Málokdo by si toho všimnul," povzbuzoval mě a trochu si protiřečil.
,,To možná ano, ale málokdo je psycholog, kterému to nedošlo. Vždyť je to úplně jasné. Když si dáš dohromady poslední události, a pak jeho slova a gesta... Je to očividné," vstala jsem z postele, protože mě něco napadlo.
,,Ale já to vyřeším. Nenechám ho jen tak odejít," vyběhla jsem z pokoje ven.
,,Kam běžíš? " křiknul za mnou Steve.
,,Zachránit to, co se ještě dá!" zahulákala jsem za ním a utíkala za osobou, která mi dokáže pomoct.

***

Tak jsem to nestihla před půlnocí, i když jsem se snažila 😶
Každopádně se pomalu blížíme ke konci 😢
Děkuji vám všem za pozitivní reakce, komentáře a votes. 😊
Marrta20