Psychology

1.Kapitola

Seděla jsem ve své ordinaci a balila si potřebné věci. Přes všechna ujištění, která jsem dostala, jsem byla hodně nervózní. Ano, setkala jsem se už s různými lidmi, ale nikdo jako Winter Soldier mezi nimi nebyl. Znovu jsem otevřela jeho složku, kterou mi Nick Fury poskytl a pohlédla na fotografii mladého muže ve vojenské uniformě. Šedé oči měl plné jiskřiček a na tváři mu pohrával rošťácký úsměv. Druhá fotografie v tomto spisu ve mně budila hrůzu. Byl to opět on, ale tentokrát v ledové rakvi, zmražený. Vlasy měl delší, oči zavřené a úsměv mu zmizel. Tohle byl a bude ten nejtěžší případ, jaký jsem kdy přijala. Brala jsem ho jako výzvu.

Ozvalo se zaklepání a já rychle zastrčila jeho složku do kabelky. Potom jsem přešla ke dveřím, nasadila úsměv a otevřela.
Stál tam vysoký blonďák. A když říkám vysoký, myslím tím opravdu vysoký. Musela jsem zaklonit hlavu, abych mu viděla do očí. Měl je modré jako oblohu.
,,Dobrý den, Amy Davisová, přejete si? "podala jsem mu ruku.
,,Steve Rogers," stiskl mou dlaň. ,,Poslal mě pro Vás ředitel. "
,,Ano," usmála jsem se, protože mi došlo, kdo přede mnou stojí. Byl to samotný Kapitán Amerika. ,,Pojďte dál, jen si vezmu věci a můžeme jít, " vrátila jsem se ke svému stolu, a do kabelky přidala prázdný zápisník a propisku. Vzala jsem si klíče a přešla ke dveřím. Jako správný gentleman mě nechal vejít první a já pak za námi zamčela dveře vedoucí z ordinace do čekárny a to samé se dělo u dveří vedoucích do čekárny. Po celou dobu jsem na sobě cítila jeho pohled, který způsobil, že jsem lehce znejistěla.

K černé Audi se ztmavenými skly jsme došli v tichosti. Otevřel mi dveře na místo spolujezdce a potom se sám usadil na místo řidiče. Motor auta se rozhučel a já se usmála. Vždy jsem měla slabost pro silná auta, i přes to jsem ale žádné nevlastnila. Problém nebyl v tom, že by mi chyběly peníze. Až si někdy najdu více času, určitě si nějaké hezké autíčko koupím.
Začátek cesty probíhal v tichosti. Znervózňovalo mě to. Několikrát jsem se nadechla ve snaze něco říct, avšak jsem ze sebe nevydala ani hlásku. Toto trapné ticho přerušil on.
,,Chci, abyste věděla, že s tímto vším nesouhlasím. "
Zmateně jsem se na něj podívala. Věnoval se řízení a snažil se působit suverénně. Bylo jednoduché poznat, že je to jen maska před světem.
,,Chci pro Buckyho jen to, o co stojí on sám. A tohle mezi jeho přání nepatří, " řekl s tónem plným hořkosti.
,,Můžete si být jistý, že panu Barnesovi nechci uškodit. Pan Fury mě požádal, abych mu pomohla, a já to přijala. Že je to proti přání Jamese Barnese jsem nevěděla, protože kdybych to tušila, nikdy bych na tento plán nekývla. Naše sezení tímto naprosto ztrácí všechen smysl, jelikož nejsou dobrovolná, " pravila jsem a dávala si pozor na každé slovo, které jsem vypustila z úst.
Jeho křečovitý výraz trochu povolil. ,,Jen jsem chtěl, abyste měla všechny informace. Vás z ničeho neviním."

Když jsme stáli na červené, naše pohledy se setkaly.
,,Slibte mi, prosím, že mu pomůžete najít konečně klid," řekl a nespouštěl ze mě oči. Byl to z jeho strany lehce manipulační krok, neboť když jsem viděla smutek v jebo očích, nemohla jsem ho odmítnout.
,,To Vám slíbit nemohu," lehce se zamračil a chtěl něco namítnout, ale já ho zastavila. ,,Mohu Vám však dát své slovo, že udělám vše, co bude v mých silách."
Tato slova stačila k tomu, abych poprvé spatřila jeho úsměv.
A pak už se na semaforu objevila zelená a my mohli pokračovat v naší cestě.