V životě jsem to neměla nikdy lehké. Když jsem byla ještě hodně malá, zemřela mi babička a já to v mích 6-ti letech nebrala nějak vážně. Po smrti mé babičky uběhly potom 4 roky a já si uvědomila, jak moc mi chybí. Tolik bychom spolu ještě zažily. Co se týče mích rodičů, s nimi jsem nikdy žádný problém neměla. Samozřejmě, že někdy byly takové ty ,,hádky" kvůli tomu, že nechci udělat to, co mi právě řekli, ale to snad zažil každý. I přes to všechno si říkám, jak vděčná bych měla být kvůli tomu, že mám takové rodiče. Asi od mích 5-ti do 12-ti letech jsem byla snad nejšťastnější dítě na světě. Ale to se jeden den změnilo. V té době mi bylo už 13 let a já si uvědomovala, jak moc krutý je život. Poznala jsem spoustu věcí a hlavně lidí. V té době jsem byla v pubertě. Má puberta začínala tím, že se mi začínali líbit kluci, začala jsem o sebe více pečovat abych se zalíbila klukům a dělala jsem spoustu blbostí. Jednoho dne jsem se začínala zajímat o jednoho kluka, který se mně hodně líbil a já nejspíš jemu také. Pokaždé, když jsme se viděli, jsme na sebe hodili pohled. Ten jeho byl tak upřímný a já se do jeho očí snad mohla zamilovat. Byla to taková má ,,první láska", která neskončila zrovna nejlíp, jako v těch filmech a seriálech. Jednoho dne jsem se totiž dozvěděla, že to všechno byla jen sázka s jeho kamarády. Chvíli po tom, co jsem se to dozvěděla jsem měla v hlavě tolik otázek. ,,Proč?", ,,Co si jako myslí, že jsem nějaká loutka?"...a spoustu dalších. Nevěděla jsem, co mám dělat. Celou dobu jsem ležela na mé posteli se slzami v očích, s pocitem smutku a hlavně zlomeného srdce. Ještě v ten den jsem o tom všem pověděla mé mamce, která mi hodně pomohla a já si toho neskutečně moc vážila. Ano, zní to pošetile, že jsem měla zlomené srdce ve 13-ti letech a že jsem byla fakt ,,na dně" z nějakého kluka. Dneska se nad tím jen zasměji, ale v té době to bylo pro mě opravdu těžké, protože s tím klukem jsem se vídala každý den, psali jsme si a všichni okolo mi říkali, že mě chce a jednou to i přiznal. Po nějaké době jsem si uvědomila, že kluci jsou na nic. Poté v mích 14-ti letech jsem zažila šikanu. Bylo to od mé bývalé spolužačky, která se do všech jen navážela a povyšovala se nad ostatní a slabší. Nejvíce jsem to schytala já. V té době jsem byla ta hodná, milá, pěkná a chytrá dívka, která se snažila být vždy jen pozitivní a ta, která chtěla všem pomáhat. Začalo to kvůli závisti. Vždy, když viděla, že jsem v něčem lepší než je ona, dělala mi ze života peklo. Jednou mě ponižovala pak zase šířila o mně nepravdivé věci a takhle to asi trvalo půl rok. Vždy, když jsem přišla domů ze školy, brečela jsem. Nevěděla jsem, co mám dělat. Cítila jsem se tak bezmocná a naprosto nepotřebná. Musela jsem přestoupit na jinou školu, kde jsem poznala mou nejlepší kamarádku Suzie.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
