Mé druhé já. Čím jsem starší, tím více se měním. Dneska jsem podle ostatních milá, hodná, pěkná a ochotná pomáhat ostatním. Ano, až nějaké věci bych souhlasila. Pomáhat ostatním. Ah. To bych mohla dělat snad pořád. Dělá mi strašnou radost, když můžu někomu pomoct. Miluji pocit toho, když je za tebe ten člověk rád, rád za to, že jsi mu pomohla. Také je to má vysněná práce. Pomáhat ostatním, slabším. I když nedokážu pomoci já sama sobě, pomůžu strašně ráda ostatním. Naplňuje mě to. Milá. Samozřejmě, že se snažím být ke každému alespoň trochu být milá, ale někdy je to opravdu těžké. Spíše si to ten člověk ani nezaslouží. Opak je potom v tom, když si to ten člověk zaslouží. To mi nedělá problém být k němu milá tak moc, jak to bude potřeba. Hodná. Hah, někdy jsem až příliš, řekla bych. Snažím se být ke všem hodná i když to je nejspíš špatně. Myslím si, že si toho ten dotyčný člověk ani neváží, což mě mrzí. Ale co mě nejvíc mrzí a hlavně štve je to, že pokud jsi hodný k ostatním, život si s tebou nehraje a hází s tebou ze strany na stranu, ale pokud jsi zlý k ostatním, máš se o hodně lépe než ten hodný. Nechápu to. Nechápu tu pointu. Ale i když to tak bohužel je, nemám problém pokračovat v tom být hodná. Pěkná. Upřímně se sama sobě vůbec nelíbím. Jsem tmavovlasá dívka s hnědými oči s normální postavou. Připadám si až moc obyčejná. I když v nějakých ohledech si myslím, že nejsem, jelikož nemám za potřebu se malovat a dělat ze sebe, co nejsem. To už si nepřijdu tak obyčejná. Snažím se být sama sebou a rozhodně nemám v plánu být někým jiným jen abych se někomu zalíbila. Taková opravdu nejsem. A opravdu nechápu to, jak se dnešní holky chovají, ale samozřejmě je to jejich věc a já se toho plést nebudu. Tím bych ukončila část ,,mé druhé já".
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
