Ležím a potápím se ve svých myšlenkách o Dylanovi, když najednou vidím, jak pomalu otevírá dveře od mého pokoje Thomas. Přivítám ho a oba si sedneme na mou postel. ,,Hm, tak co máš v plánu?", zeptal se mě. Odpověděla jsem mu, že se můžeme dívat na naše oblíbené seriály a u toho jíst naše ještě oblíbenější jídlo. S úsměvem na tváři souhlasil. Už uběhla nějaká ta hodina a my rozvaleni na posteli koukáme na Netflix. Nemohla jsem se na nic soustředit a jediné na co jsem myslela bylo Dylan a Suzie. ,,Proč mi sakra ještě neodepsala?!", honilo se mi hlavou. Nezbývalo mi nic jiného než jen čekat a čekat. A teď nastane to nejdivnější. Mezitím co jsme leželi vedle sebe, Thomas se ke mně přibližoval čím dál více. Zas tak jsem to neřešila a snažila jsem se vnímat seriál, i když mi to moc nešlo. Za chvíli jsem jen cítila jeho pohled, kterým se mi dívá přímo do očí. Nechápala jsem tak jsem mu řekla, co se děje. Na to zavřel oči a pomalu, ale jistě mi dal polibek. Netuším co se to v ten moment se mnou stalo, ale polibek jsem mu i vrátila. Nějakou chvíli jsme se tam jen líbali, když jsem ho už od sebe odtrhla. ,,Promiň Thomasi, ale takhle to opravdu nechci a nevím co mě to popadlo a jen chci aby sis od toho nic nenamlouval". ,,To já bych se měl omluvit, neměl jsem na tebe tolik tlačit..netuším proč jsem to udělal, ale nemohl jsem si pomoct.". ,,Chápu tě, ale ty víš, že k tobě nic necítím takže bych byla ráda kdyby jsi zapomněl na to, co se mezi námi stalo, dobře?". Jen tiše souhlasil. V hlavě se mi mezitím honilo tolik otázek. Proč to k sakru udělal?. To se mu až tak líbím?. Vždyť tohle ještě nikdy neudělal. Byla jsem tak zmatená. A hlavně jsem nechápala, proč jsem mu oplatila své polibky. Ano, musím přiznat, že se mi to líbilo a byl to skvělý pocit, ale s Thomasem jsem to zažít opravdu nechtěla. Raději jsem na to už nemyslela. Mezitím co si šel Thomas odskočit, zkontrolovala jsem svůj mobil jestli mi někdo z nich nenapsal. Jen jsem ho odemkla a už vidím snad milion zpráv od Suzie a jedna od Dylana. Otevřu chat se Suzie a zahlédnu zprávy typu ,,tak co, povídej, přeháněj!". Chtěla jsem ji odepsat až když otevřu zprávu od Dylana. ,,Ahoj Emily, promiň že jsem ti nenapsal dříve, ale neměl jsem tolik času..a jelikož ani teď ten čas nemám, vše ti povím až ve škole, tak se měj 0:)." Dylanova zpráva mě tak trochu i překvapila, ale též jsem z ní měla divný pocit. Co by mně tak důležitého chtěl říct?. V ten večer toho bylo na mě až příliš.
Strašně se omlouvám, že další část vyšla až teď, ale není na to příliš času. Takže když jsou alespoň teď ty prázdniny, zkusím se vám to vynahradit. A ano tato část je poměrně krátká, ale to bude tím, že plánuji mnohem delší části takže se máte na co těšit. Ly all<.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
