Zpátky ve škole. Mám za sebou první týden školy a musím říct, že mám hodně smíšené pocity. V pondělí mě klasicky vzbudil ten otravný zvuk mého budíku a já si uvědomila, že je čas do školy. Chvíli mi trvalo než jsem vstala z postele, ale musela jsem, jelikož jsem neměla zas tak moc času. Mé kroky vedly do koupelny a já ze sebe udělala takzvaně ,,člověka". Poté jsem se šla obléct do teplejšího oblečení, protože v ten den byla opravdu zima. Já osobně nesnídám takže nezbývalo mi nic jiného, než jít na autobus. Přišla jsem na zastávku, která je kousek od nás, a já zahlédla spoustu nových tváří. Samozřejmě tam byli i mí kamarádi jako například Thomas, který chodí na stejnou školu jako já. Neváhala jsem ani vteřinu a šla jsem ho pozdravit. Usmál se na mě tím jeho milým úsměvem a pozdravil nazpátek. Mezitím jsme se tam bavili o spoustu věcí, až najednou přišla jakási parta kluků s dvěma děvčaty. Mé oči nejvíce zajímaly toho jednoho. Tmavovlasého, vysokého kluka s modro-zelenými oči. Ach. V duchu jsem si říkala, že je to naprosto můj typ a že musí být skvělý. ,,Emily!". Šťouchl do mě Thomas. Nejspíše si všiml, že už nějakou dobu koukám na toho kluka a mu to vadilo. V tu chvíli jsem se cítila tak divně. Hned potom jsme zahlédli, že přijíždí autobus a tak jsme šli blíže k místu, kde obvykle autobus zastavuje. Otočím se, a za sebou zahlédnu toho krásného chlapce se kterým jsme si vyměnili pohled. Chvíli jsme si koukali vzájemně do očí, ale oba jsme si už přišli trapně, tak jsme se začali koukat jinam. Byl to tak divný pocit. Jakoby jsme se znali už strašně dlouho a všechno o sobě věděli. Zahlédla jsem do jeho přenádherných očí a připadala si tak volná. V tu první chvíli jsem nad tím hodně přemýšlela, ale v duchu jsem si řekla, že to nic neznamená a že má určitě přítelkyni a já ho absolutně nezajímám. V autobusu jsem si sedla vedle Thomase a v ten moment jsem zjistila, že ten kluk sedí za mnou. Nevím proč, ale byla jsem nervózní a Thomas to poznal. Ptal se mě, co se děje a já neřekla nic jiného než, že se bojím nového kolektivu v naší třídě. Samozřejmě mě uklidňoval a já dělala jakoby nic. Nedalo mi to a já se musela strašně "nenápadně" kouknout za sebe. Otočila jsem se a já zaslechla jeho hlas, který říká ,,potřebuješ něco?". V ten moment jsem ztuhla a rychle se otočila zpátky. Po tom jsem raději nechtěla existovat. Cítila jsem se neuvěřitelně trapně. Raději jsem celou cestou koukala před sebe nebo se bavila s Thomasem. Po nějaké chvíli jsme byli už u školy a museli vystupovat. Vecpala jsem se mezi první, protože jsem nechtěla po tom všem, stát před ním. Podařilo se mi to a já rychlou chůzi šla do školy. Thomas se mě ptal, proč tak rychle jdu, ale nenapadlo mě říct nic jiného než, že chci mít ve třídě nejlepší místo. Přišla jsem tam a uviděla třídu bez alespoň jednoho člověka. Alespoň jsem si mohla vybrat místo, které bylo úplně vzadu. Řekla jsem si, že mezi tím, co přijdou ostatní, nachystám si nějaké věci a budu na mobilu. Jen tak tiše sedím v lavici, když najednou uvidím, jak přichází ten kluk i s jeho partou do naší třídy. Když přicházel, koukal se na mě a já nevěděla, co mám dělat. Raději jsem dělala jakoby nic a pokračovala v koukání na mobilu. ,,Uff, ještě, že si přede mě nesedl.", řekla jsem si v duchu. Jelikož si tam sedl nějaký neznámý chlapec s dívkou. Vůbec neváhali a seznámili se se mnou. Jmenuje se Jack a ta dívka Jolie. Polovinu přestávky jsme se bavili snad o všem a stali se z nás kamarádi, což bylo pro mě super. Byli opravdu milí. Blížil se konec přestávky a já se rozhodla jít za Thomasem. Vešla jsem do jeho třídy a zeptala se ho, jak se mu ten jeho kolektiv líbí. Všechno mu přišlo jako po starém a tak nezbývalo nic jiného než se připravit na první hodinu. Vrátila jsem se zpátky do mé třídy, když jsem narazila do toho chlapce. Ucítila jsem na svém těle tu jeho hruď a jeho úžasnou vůni. Oba jsme se na sebe v ten moment koukali jako blbci a nevěděli co říct. Nakonec z něho vypadlo ,,pardon, neviděl jsem tě" a usmál se. O můj bože. V tu chvíli jsem mohla umřít. Ten jeho krásný hlas s jeho přenádherným úsměvem. Ach. Já mu odvětila, že je to v pohodě a vrátila můj úsměv. Oba jsme se na konec ještě na sebe pousmáli a šli zpátky do lavic. Když jsem si sedla, Jolie se mě zeptala, co mám s Dylanem. Odpověděla jsem jí stylem, že netuším, kdo je to Dylan. A ona mi řekla, že je to ten chlapec, do kterého jsem vrazila. ,,Co bych s ním měla mít?", řekla jsem. ,,Vypadalo to, že spolu něco máte", řekla. Vůbec jsem nechápala. A jediné, co jsem odpověděla bylo, že odkud ho zná. Odpověděla mi, že s ním chodila na minulou školu a ví o něm snad všechno. V ten moment jsem chtěla slyšet i ty nejmenší podrobnosti.
/tato část ještě nekončí, ale jelikož už to píšu nějakou dobu a zdá se mi už docela dlouhá, napíšu ji později<3/
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
