Démonolog

Něco se zvrtlo

Konečně se učitel rozhodl ukázat svým žákům, jak se loví. Všichni žáci si sesedli u jednoho kulatého stolu v invokační místnosti. Učitel vytáhl velký kus kůže, zvláštní krystal a po cestě ke stolu vyvolal malého mlživce.

„To jsou všichni učitelé první úrovně?" Optal se nevrle Nick, který seděl vedle Ovla, po jehož levici byla zase Džin.

„Stevrt by ti oponovala a neřekl bych, že jeden mlživec určuje úroveň." Smál se mladý kouzelník, který se mazlil s Tylky.

„Děkuji za zastání." Pousmál se učitel a pohladil svého mlživce. „Je to tak, že mlživec je skutečně základní forma spřízněnce. Se mnou je to tak, že jsem ve vašem věku neměl na výběr. Byl jsem první úrovně tak jako je první úrovní mlživec. Postupem věku jsem však dosáhl dvanácté a tak vlastním i jiného spřízněnce. Ten však není praktický k lovu."

„Co je to za tvora?" Optala se Natalie.

„Vlastním baziliška." Ovl se zarazil. Bazilišek byl skutečně krutý tvor. Připomínal hada, který místo obyčejné kůže měl srst. Žádné končetiny a velikost skoro deset kroků. Strašlivé monstrum s dokonalým maskováním a jedem na který nebyl lék krom jediného. Přírody.

„Teď ale k práci. Zná někdo tohle?" Ovl se opřel o židli a nechal přemýšlet ostatní nad velkým minerálem růžové barvy. „Dobrá... vidím, že nikdo nemá zájem odpovědět." Zavrčel učitel. „Vidoucí krystaly nám slouží k vidění skrze oko strážce. Přeloží mi to někdo?"

„Spojení je tak pevné, že s určitou pomůckou nebo někteří i bez ní, můžeme vidět pohled svého strážce." Řekl Ovl lhostejně, ale pak se zarazil. Co když to co vidí kdykoli pohltí Tylky... je její pohled?

„Správná odpověď. Tento krystal bude ukazovat, co vidí můj mlživec. A toho pošlu do nejznámějšího loviště Lidí." Oznámil učitel a pak se zamračil. „Ne aby vás napadlo tam posílat své démony. Nebo že budeme lovit." Vrčel vztekle. „Jdeme se tam jen podívat."

V tom okamžiku Ovla zamrazilo. V jeden okamžik se objevil obraz v krystalu a také nad kůží se zvláštním znakem se zjevil rudý ovál. „Toto je portál. Dalo by se říct brána do světa strážců."

„Ehm... né, že bych vám nevěřil. Ale při představě jak složité je vytváření kouzel... soustřeďte se na portál a krystal. Nebo jedno z toho vypustíte, když mluvíte."

„To se mi nestane." Pousmál se Kepon. „Jsem už na to zvyklý. To, na co se vlastně právě teď soustředím, je krystal. Možná bude při výkladu pokulhávat obraz. Portál držím automaticky. I kdybych omdlel... dokážu ten portál držet pět minut po naprostém deliriu.

Teď k učivu. Měli bychom být v oblasti Hellgardu, kterou nazýváme Trolmon. V této oblasti je hranice. Tu vám chci ukázat." Nastalo ticho. Všichni věděli co je hranice. Místo... na němž se nedal nikdo ulovit... nebo studovat. To co tam bylo... byl obrovský příkop, v němž se hemžili prvotní strážci.

„Tak..." Řekl učitel, když se zaostřil obraz. „...tohle jsou zatracení." Zašeptal Kepon. V propasti... možná lépe... kaňonu... se mlelo cosi nesourodého. Něco jako spousty hadů... nebo červů... v obrovské propasti. Jeden se z propasti dostal a zaútočil na mlživce.

„Nakrm se Stemi." Zašeptal Kepon klidně. Možná až lhostejně. Obraz se rozpohyboval moc prudce a červ byl okamžitě rozpárán. „Zatracení jsou nejnižší úroveň strážců. Tvoří základní prvek potravního řetězce. Živí se mrtvými a těmi několika rostlinami, co se dostanou do propasti. Někdy sežerou i strážce, který k nim spadne. Jeden, dva nejsou problém. Desítka... sežere spřízněnce i s kostmi."