Démonolog

Hajzl

„Tohle... nám docela nahrálo do karet." Poznamenal Nick trochu mrzutě. „Zbavili jsme se toho největšího problému."

„Vážně?" Optala se Magl. „Já bych řekla, že ne." Přiznala a upila z hrnku svého čaje. „Jestli sis nevšiml... vůbec mu nepřekáží fakt, že nemá druhou ruku."

„To ano." Ušklíbl se Nick. „Ale tím, že jsme přišli o jednoho učitele... ho nahradí jiný."

„Myslíš..." Dívka se pousmála. „No jestli to bude on... tak to nebude žádný problém." Přiznala Magl.

Ovl zjistil, že pod citadelou je velká aréna. Vedla tam cesta přes budovu kanceláří. Muselo se projít kolem věznic a hladomorny a pak tam byla rozlehlá a velmi vyztužená aréna. Ničivá kouzla byla na povrchu zakázaná a tak mohl Ovl cvičit tady. Musel se vzchopit. Pracovat jen s jednou rukou bylo obtížné. Pahýl byl skoro k ničemu.

Na hodinách nijak nezaostával. Snažil se stále dokázat jak schopný je i bez jedné ruky. Oproti ostatním bylo pravdou, že neměl dvě ruce, které mohli tvořit znaky, ale to stejně nikdo nezvládal. Stevrd ho na jeho požádání nijak nešetřila. A pak přišel člověk, kterého Ovl okamžitě začal nenávidět... i zbožňovat zároveň.

Konečně přišla ona hodina, kterou neměli už několik dní. Jak lovit? Bez učitele těžko. Tak dorazil nový. Žáci už seděli kolem invokačních svitků a Ovl trénoval invokaci. Najednou se rozletěly dveře a do místnosti vkráčel vysoký muž s bradkou a pleší.

„Do pozoru! Vřad nastoupit!" Ovl okamžitě zareagoval a postavil se vedle suda. „Tak. Jsem vaším novým učitelem, rovnou vám povím, že se mnou to nebude žádný med. Jmenuji se Grumo. A teď si já zjistím vaše jména."

„Nick Plič." Muž se usmál a poklonil.

„Rád vás poznávám, mladý pane. Jak se vede vašemu otci?" Ovlovi okamžitě bylo jasné, že tenhle hajzl bude vysazený na nešlechtice.

„Má se velmi dobře. I bez strážce, kterého mi daroval... má velké slovo." Přiznal mladík s úsměvem.

„Oh. Mocný Herom změnil majitele. To je zajímavé vědět." Usmál se muž a pohlédl vedle Nicka. „Takže pokud to chápu dobře... tohle bude vaše sestra Magl." Dívka udělala pukrle. „Doufám, že také vlastníte spřízněnce své matky."

„Jistě Krumo také změnil majitele." Usmála se dívenka.

„To je úžasné. Ale teď ostatní. Kdo jste vy mladý muži?" Optal se stejně vysokého mladíka, který ukázal svaly.

„Balgum Saris." Řekl šlechtic a Grumo uznale přikývl.

„Ty tady budeš asi ten, kdo tu má největší sílu." Zasmál se muž. „Jak se má velectěný pan otec?"

„Velmi dobře. Zrovna by měl cvičit šerm na východě." Odpověděl mladík.

„Zbláznil se jen do dvou věcí. Vaší matky a boje. Z obojího vzešlo to nejlepší." Ovlovi se dělalo špatně.

„A copak jste vy?" Zeptal se posledního šlechtice.

„Natalie Bramur." Odpověděla dívka. „Má matka je kouzelnice a vysoká šlechtična."

„A otec?" Optal se Grumo mrzutě.

„O-otec je prostého původu."

„Chápu." Oznámil okamžitě a přešel dál. „Tak co jste vy?" Optal se rovnou Suda i Wiliema najednou.

„My jsme z chudých rodin." Opověděl Sud mrzutě.

„Dobrá, dobrá." Lociku rovnou přešel. Džin i Migtyho k jejich nelibosti vlastně nevnímal, ale zarazil se před Ovlem. Nejdříve pohlédl na jeho ruku. „Ty jsi ten, který zachránil třídu." Zašeptal. „Takový ubožák?" Vysmál se mu a Ovl přizvedl jeho obočí. „Při pozoru se nexichtí!" Zařval na něj Grumo a Ovl se vyrovnal. „Jméno."