Démonolog

Tržnice

Trh ve vesnici byl jednoduchý. Každý, kdo měl co k prodeji... si postavil malý stánek před dům nebo na ulici, tak aby nikomu dalšímu nepřekážel.

Ouvl jen postavil dvě překřížené stojny, které drželi stříšku, kvůli případnému dešti, a bylinky rozvěsil jiné v pytlíčcích, ponechal ve velkém pytli nebo koších, které byli na zemi, a košík s liščaty ponechal poblíž. Lebku i kůži ponechal pověšené nad bylinkami.

Hned sklízel spoustu pozornosti. Lišky lidé viděli jen z dálky. Natož aby potkali liščata. U něj si je mohli i pohladit. Ouvl si všechny bystrým okem hlídal. Krádež v davu byla normální, i když zloděj nevěděl, k čemu by mu bylinky byly.

„Koukám, že si neměl jenom dospělou." Poznamenal Etemi.

„Dobrý den kapitáne." Pozdravil muže za vojákem Ovl „Včera jste měli nějaké potíže s bandity? Že kolem šesté bylo nadměrně těžké se sem dostat? Tak těžké, že jsem se na to tady radši vykašlal."

„S bandity žádné problémy nebyli." Prohlásil nechápavý kapitán. „Proč si nezavolal strážné?"

„Volal jsem. Ale můj hlas asi nezní jako cinkání peněz." Poznamenal provokativně Ouvl.

Kapitán pochopil a významně pohlédl na Etemiho. „Odpoledne se za mnou zastavte." Řekl mu a odešel.

„Víš, co jsi právě udělal?" Optal se naštvaně voják a sklonil se k mladíkovi.

„Dávej bacha... právě ti hlava krouží nad dýchavičníkem z jeho vůně lidé umdlévají." Varoval ho až přátelsky Ovl. „Věř tomu, že v téhle vesnici ti nikdo nepatří. A my pro tuhle vesnici znamenáme mnohem víc, než si myslíš. Jestli vesnici budeš zneužívat... koleduješ si o válku. Ve které vesnice bude na mé straně."

„To se ještě ukáže." V tom okamžiku bránou projelo pět jezdců. Jeden vedl šestého koně a šestého jezdce si vezl těsně před sebou.

„Je tu někde doktor?!" Zařval nejspíše velitel vojáků v kožené zbroji. Nikdo nezareagoval. „Říkám je tu někde doktor?!"

„Tady nevědí, co to znamená!" Oznámil Ovl. „Ale jestli vám postačí bylinkářka... má matka je drahá ale dostane z vás i mor."

Muž seskočil a přebral malátného muže z koně svého přítele. „Potkali jsme se s bandity a náš přítel byl zraněn. Nic vážného, ale od rána se chová divně."

„Zvracel, pomočil se a zkolaboval." Zkrátila matka Ovla a všichni vojáci přikývli. „Tomu rozumí i můj chlapec, ale radši se o to postarám já. Připravte si deset forint. Jeho léčba není tak drahá." Dodala a vytáhla pár bylinek. „Zítra bude v nejlepším pořádku."

„Děkujeme." Řekl konečně klidně muž a chtěl ženě dát peníze.

„Dejte je mému synovi. Mám práci." Oznámila žena a Ovl natáhl ruku pro výplatu.

Když peníze uklidil... prohlédl si vojáky pořádně. „Nejste halapartníci?" Optal se překvapeně, při čemž se staral o krámek. „Co dělá královská hlídka tak daleko na jihu?"

„Jedeme zkontrolovat jižní hranice s elfy." Odpověděl některý z nich a dostal pohlavek.

„Ale no tak. I kdyby vám tu někdo chtěl něco takového pokazit... nepotřebuje k tomu informace od vás." Zasmál se Ouvl. „To jste, ale malinko zabloudili. Tady jsme od hranic asi sto mil."

„My víme." Oznámil ten, který je vedl. „Takhle nás nahnali bandité. Je jich tu skutečně mnoho."

„Znám člověka, který by byl schopný vás za nějaké to přemlouvání bezpečně doprovodit, až na hranice. Zvládl by to i za ně, ale to už asi není ve vašem zájmu." Zasmál se Ouvl.