Démonolog

Nevítaný

Už uběhlo mnoho dní a Ovl skutečně dřel. Jeho schopnosti se však nezlepšovaly. Čím více věděl... tím méně chápal. Magie byla složitý algoritmus znaků, toků energie a znalostí o okolním světě. Čím víc si o tom zjistil... tím více otázek mu na mysli vyvstalo.

Častěji a častěji míval pocit, že nemůže takové znalosti ovládnout a pak se divil, jak snadné to bylo. Teprve teď chápal, jak děsivě muselo znít to, co řekl. „Vyvolal jsem oheň malým pohybem ruky." A teprve teď pochopil jak mocný aspekt to je.

Vyvolání ohně fungovalo na vytvarování znaku připomínajícího trojúhelník, jehož jedna strana je delší, nespojuje se a na ni navazuje čtvrtá úsečka, jež se zastavuje těsně za tou nad ní. Jen udržet onen znak byl problém.

Škola měla velkou arénu ukrytou pod citadelou. Proto nesměli používat ničivá kouzla nad ní... ale v ní... mohli dělat cokoli. Ovl tam chodil trénovat jak magii, tak boj a vlastní tělo. Snažil se vybičovat do maxima. Zjistil, že jeho odhodlání nakazilo i Migtyho, který s ním začal studovat spisy a přesto, že drtivé většině nerozuměl... stal se Ovlovím písařem.

Trpaslík zapisoval naprosto vše, co Ovl řekl o magii. Naprosto všechny poznámky byly uchovány do papírů trpaslíka, jež chodil, k nelibosti Ovla, v mladíkových stopách.

Jednoho večera Ovl padl do postele a usnul. Zdálo se mu, že okamžitě po tom, co zavřel oči... se mu zjevil sen. Ale né ledajaký sen.

Ve snu se rozhlížel po okolí a studoval sám sebe. Byl v lesích a jeho ruce... byly rudé... s drápy. Jeden dráp nabodl kus masa a nabídl ho liščímu tvorovi na krku, při čemž ten prst hnedka vedle, tvora podrbal na bradě.

Všude mezi stromy se pomalu procházeli démoni... jak Ovl uznal. Sám nejspíše právě jedním byl. Pak se rozešel. Mezi stromy se objevil palouček a přímo uprostřed byly zatlučeny dva kůly, k nimž byl za ruce přivázán elf. Ovlovi přejel mráz po zádech vzrušením.

Na hrudi elfa byl nakreslen zvláštní znak... který ke své nelibosti Ovl poznával. To, co ho zhrozilo, bylo, že okolo se začali shlukovat Démoni. Démon, jímž Ovl právě byl... bez jakýchkoli náznaků slitování přišel k elfovi a prohlédl si ho.

Pak démon pohlédl opět na svou krvavě zbarvenou ruku. Byly na ní zvláštně tvarované jizvy. Ovlovi připomněli dva srpy. Démon s tou rukou pohladil lišku a pak ji odtáhl. Znak se rozzářil a Ovl uviděl vlákna, která vtáhla liščího spřízněnce do démoní ruky.

Ve chvíli, kdy spřízněnec byl pryč... šaman... začal odřezávat kůži okolo znaku na elfském těle. Když sebou elf potřetí cukl... dal mu démon nešetrně facku a tím ho i poškrábal po tváři.

„Jestli se nepřestaneš cukat..." Zašeptal cizím jazykem, kterému ke svému zděšení Ovl rozuměl. „...tak ti ten svitek udělám i ze zad." Vrčel šaman a pokračoval.

Kůži ořezal jen z části. Když z elfa začala trochu vyset... zručně ji strhnul. Do nynějška tichý elf bolestně zařval a démonovi k Ovlově překvapení vyhrkli slzy do očí. Ale pak rozložil znak a nad něj dal svou ruku. Opět ty nitě. Propojily dva znaky... a tak jako vystoupily z démoní ruky... zajely do svitku.

Svitek byl opatrně ošetřen, povoskován a připraven k předání. Komu... to už Ovl nevěděl. Poté však do lesů vtrhli nepřátelé. Šaman se staral o svitek a tak jen uviděl několik jezdců na koních... a mnoho jiných na jelenech.

Popadl svitek a chtěl opět vyvolat lišku, ale do ruky ho trefil šíp. Z posledních sil luskl prsty a zmizel. Svitek stále svíral ve zraněné ruce, ale nemohl ho použít. Pak pohlédl na elfa. „Slíbil jsem ti, že tě nechám žít." Zašeptal smutně a vytáhl delší nůž. „Doufám, že také umíš plnit sliby." Zavrčel a přiložil si nůž ke krku.