bride's squad // vrana

7

"Ahoj, Miško," usmála jsem se a objala jsem ji, když jsem k ní přišla.

"Ahoj," řekla s úsměvem.

"Jaká byla cesta?" zeptala jsem se.

"Jo, docela rychlá, všechno v pohodě ale," odpověděla.

"To jsem ráda, no, já teď potřebuju na Náplavce koupit jahody, pak nějaké další ovoce a kytky na výzdobu, jo a ještě musíme koupit maso na gril," začala jsem vyjmenovávat věci.

"Chápu, hele, ještě mám v kufru balónky a helium," zasmála se.

"Tak pojď, dáme to ke mně a pak asi zajdeme na Náplavku," řekla jsem.

"To je dobrej nápad," pousmála se.

Když jsme došly do bytu, tak jsem Míšu nasměrovala do své velké ložnice, kde si odložila kufr.

"Zde se vyspíme?" zeptala se.

"No tak manželská postel, matrace pro návštěvy a ještě mám rozkládací sedačku v obýváku," odpověděla jsem.

"Chytré," usmála se.

"Tak jdeme?" zeptala jsem se.

"Určitě," odpověděla a následovala mě ven.

Našli jsme nejbližší zastávku s Rekoly a vyrazily jsme k Náplavce, kde jsme je zase opustily.

"Hele, tak já kouknu na to ovoce a zeleninu a ty můžeš na kytky," řekla Míša.

"Fajn, hele, něco do smoothie, jahody do šampusu a zeleninu na gril," usmála jsem se.

"Já vím," odpověděla a hnala mě ke stánku naproti.

"Dobrý den, která to bude?" zeptala se prodavačka.

"Víte já bych potřebovala dvě větší, které bych pak mohla rozebrat a dát jako dekoraci na párty a pak jednu pro kamarádku," odpověděla jsem a vybírala jsem.

"Dobrý den, já bych si vzal tuhle," ozval s vedle mě hlas a vzal menší kytici, která byla přímo před mým obličejem.

"Ta se bude přítelkyni líbit, Kubo," odpověděla jsem.

"Je pro ségru, k narozeninám," pousmál se.

Zase ten úsměv. A ty modré oči.

"Děkuju a můžu prosím zaplatit i tady za slečnu?" zeptal se prodavače.

"To není nutný, já," začala jsem.

"Hele, udělá mi to radost," přerušil mě.

"Tak děkuju, asi nemá cenu smlouvat, co?" usmála jsem se.

"Nemá, jen bych rád už věděl, jak se jmenuješ," odpověděl.

"Jsem Dominika," špitla jsem.

"Hezký, takže zítra večer vás čekám v tom klubu, Domi," naznal, dal prodavači hotovost a zmizel.

"Domi, to byl," začala Míša, když ke mně přišla.

"Jo, Vrána," řekla jsem.

"Vy se znáte?" zeptala se.

"Ne, jen, možná, já, um, sakra," špitla jsem.

"Domi?" kroutila hlavou.

"Chodíme cvičit ke stejnému trenérovi, ale vlastně se nijak moc neznáme," řekla jsem.

"Myslíš, že si pamatuje na mistrovství?" řekla Míša.

"Já, doufám, že ne, ale říkal mi, že jsem mu povědomá," odpověděla jsem.

"Bylo by hezký, kdyby jo," usmála se.

"Ani ne, já si z toho večera moc nepamatuju," zamumala jsem.

"Vyhráli bez něj, pak jsme byly pít a vím, že tam došla část nároďáku a ti byli taky trochu v náladě," začala.

"Já to radši nechci zase slyšet," řekla jsem.

"Kdyby nebylo Zuzce špatně, myslím, že by jste se spolu sblížili," pousmála se.

"Jenže od tý doby uběhly dva roky, já se obarvila na úplně světlou blond a je to za mnou," odpověděla jsem.

"Ale on je pořád bez holky, nebo ne?" zeptala se.

"Hele klídek, Míšo, jdeme ještě vybrat nějaký to maso," řekla jsem po chvilce ticha a táhla jsem ji do obchodu.

xxx

Hmm, chtěli by jste zítra prolog k novému příběhu s hokejovou U20, kde má i menší roli Vrána? ❤ a co zatím říkáte na tento příběh?