bride's squad // vrana

2

"Ahoj, tak jsi došla?" usmál se Aleš, když jsem se objevila na venkovním bazénu.

"Ahoj, jo, jen jsem teda neplavala ani nepamatuju," řekla jsem.

"Kluci tady budou za chvilku, šli si oběhnout areál," odpověděl.

"Kdo všechno tu je?" zeptala jsem se.

"Pastrňák, Vrána, Chytil a Vaněček," usmál se.

"Páni, to je sestava," řekla jsem.

"To teda," naznal.

"No, tak já radši skáču," zakroutila jsem hlavou a zmizela jsem pod vodou.

"Dobrej nápad, dát si pár temp na začátek," řekl a já si zaplavala na konec a zpět, mezitím se vrátili kluci a naskákali si do svých drah.

"Aleši, měl bys nám sem volat holky častěji," křikl Filip.

"Hele, klídek, kluci, maká tady stejně jako vy," odpověděl, "stejně vy holky nepotřebujete, pánové," naznal po chvilce.

"No, to máš pravdu, protože ty svoje máme, až na Havrana," začal Víťa.

"Na rozehřátí si dejte šest délek, pokud budete mít blbý řeči, tak vám to zvýším," odpověděl.

Po hodině jsem z bazénu vylezla a vyplácla jsem se na lehátku bokem.

"Už máš dost?" zeptal se Aleš.

"Vlastně trochu jo," naznala jsem.

"Nevím se, ale zvládla jsi toho hodně," usmál se.

"Já, potřebovala bych jít, dojede mi kamarádka," řekla jsem.

"V pohodě, klidně jdi, vidíme se zítra ráno," odpověděl.

"Jojo, počítám s tím," usmála jsem se, běžela jsem se na záchodky převléct z mokrých plavek do volných šatů a utekla jsem směrem domů.

Doma jsem se převlékla do kraťasů a tílka a MHDčkem jsem dojela na hlavák, kde jsem vyzvedla kamarádku.

"Ahoj, Zuzi," usmála jsem se a objala jsem ji.

"Ahoj, ráda tě vidím, musíme toho spoustu probrat," řekla a já ji vzala cestovku.

"Musíme," naznala jsem a vedla jsem ji k dopravě až ke mně do bytu.

"Co podnikneme?" zeptala se.

"Můžeme zajít na nějaký drink, ale ráno vstávám do posilovny, ale pak mám v práci volno, takže zítra celý den máme pro sebe," řekla jsem.

"Tak to toho musíme na tu rozlučku naplánovat co nejvíc," usmála se.

"S tím počítám," odpověděla jsem.

"Hanka tu vážně nikdy nebyla?" zeptala se.

"Ne, vážně ne," usmála jsem se.

"Takže, máme v plánu místa na jídlo, pak wellnes, masáže, koupák, piknik, šlapadla," jmenovala Zuzka.

"Volný mezery vyplníme spontánními nápady," řekla jsem.

"Fajn, asi to bude nejlepší," usmála se.

"Tak svezeme se na večeři na Náplavku?" zeptala jsem se.

"Fajn, to zní fajn," souhlasila.

"Jo, tak pojď," řekla jsem a mířily jsme k tramvaji.

Sedly jsme si do jednoho z podniků u Vltavy a daly jsme si mojito a lasagne.

"Tak jo, fajn, dáme si ještě jeden drink a pak jdem na šlapadla," rozhodla Zuzka a já jen souhlasně přikývla.

Po půl hodině jsme zaplatily a šly jsme si vystát frontu, bylo půl osmé, takže jsme se rozhodly je vzít na půl hodinky a jen se pokochat výhledem.

"Páni, to je fakt super vidět Prahu i z jinýho pohledu," usmála se Zuzka.

"Jo, mám to tady ráda, ale nemám s kým na ty šlapadla chodit," řekla jsem.

"On se někdo najde," naznala.

"Bacha, kam to řídíš?" zasmála jsem se, když jsme málem vjely do kluků před náma.

"To je v klidu mám to pod kontrolou," řekla a už jsme jely pryč.

Až po chvilce jsem si všimla těch modrých očí, které na mě koukaly včera v posilovně a dnes v bazénu.