bride's squad // vrana

12

"Domi, nebuď nervní," zasmála se Miška, když jsem seděla na sedačce a klepala nohou.

"Nejsem nervní," řekla jsem a upila jsem si ze své skleničky vína.

"A nepij tolik nebo si zas nebudeš pamatovat, co jste s Kubou dělali," odpověděla.

"Hele, Miško, klid," usmála jsem se.

"Je čtvrt na šest, nejvyšší čas vyrazit," přišla do obýváku Zuzka s Hankou.

"Asi jo," řekla jsem a chvilku jsem stála před zrcadlem.

"Domi, vypadáš dobře," usmála se Zuzka.

"A stačí vypadat dobře?" zeptala jsem se, když jsem k černému krátkému overalu zvolila stříbrné boty a do kabelky jsem hodila naše růžové župánky.

"Jo, bohatě," odpověděla.

"Máme ovoce, plastové skleničky a tři láhve šampusu, stačí to?" přišla Míša s piknikovým košem.

"Bude muset," řekla Hanka.

"Kdyžtak kluky pošleme pro další," zasmála se Zuzka.

"Tak jdem?" zeptala se Miška.

"Jo jdeme," odpověděla Hanka.

V tom mi píplo upozornění z instagramu.

jakubvranaa: Těším se na tebe, moc.

domi.hav: Já na tebe taky, kupodivu.

"Mužem?" mávla mi před obličejem Míša.

"Jo, já, jasný," usmála jsem se, zamkla jsem byt a s holkama jsme se vydaly na metro.

Po půl hodince jsme stály u půjčovny šlapadel a čekaly jsme na kluky.

"Tady jste, ahoj," usmíval se od ucha k uchu André.

"Ahoj," řekly jsme téměř sborově.

"Ahoj, holky," pousmál se Kuba.

"Tak, jdeme?" zeptala se Hanka.

"Jo, hned," řekl André a šli jsme si stoupnout do fronty.

Probíhala taková normální konverzace, smáli jsme se, bavili se.

"Jedno šlapadlo pro šest na hodinu a půl," řekl Kuba, jakmile jsme se dostali na řadu.

"Lituju pane, ale pro šest tu teď nemám volné, bude za hodinu, máme jen pro dva nebo čtyři," odpověděl kluk, který stál u šlapadel.

"Tak nám dejte jedno to a jedno to, teda," zamumlal.

"Tak, jak se rozdělíme?" zeptal se André.

"Na holky a kluky?" navrhla Miška.

"Vážně si myslíš, že to odšlapeme?" koukla jsem na ni nechápavě.

Po chvilce si André a Kuba dali kámen, nůžky o to, kdo půjde na větší šlapadlo a Kuba prohrál.

"Která z vás se mě nebojí a půjde se mnou?" zeptal se Kuba.

"Myslím, že je to jasný, tak nasedat holky," usmál se André a popoháněl Mišku, Hanku a Zuzku na své šlapadlo.

"Tak jsme si asi zase zbyli sami," odpověděla jsem.

"Domi, na," řekla Míša a podala mi dvě sklenky a šampus.

"Dík," usmála jsem se a šla jsem si sednout na šlapadlo vedle Kuby.

"Vy myslíte na všechno," zamumlal.

"Hele, příprava musí být," odpověděla jsem.

"Chápu," usmál se.

"Tak kudy to bude, pane šofére," řekla jsem.

"Zakotvil bych to někde daleko od nich, aby nepomlouvali," naznal po chvíli přemýšlení.

"To zní dobře," usmála jsem se a nalila jsem nám šampus.

"Na zdraví," řekl Kuba.

"Jo, na zdraví," zamumlala jsem a ťukli jsme si.

"A jedem," usmál se a po chvilce jsme zastavili úplně na druhém konci, než kde byly holky a André.

"Hele, víš že jsi i celkem fajn?" zeptala jsem se po chvilce, co jsme si povídali snad úplně o všem.

"Jo? Dík za kompliment," odpověděl.

"Vždycky jsem si myslela, že se hokejisti po tom, co podepíší ty obrovský smlouvy, tak že se prostě hrozně změní," řekla jsem.

"Taky jsem byl blbeček, co se vytahoval a kupoval si všechno, to se neboj," usmál se.

"Ale pořád se chováš jako normální kluk, teda většinou," namítla jsem.

"To asi jo, já se nezměnil, ne tolik," odpověděl a dolil nám do skleniček.

"Už ne," řekla jsem.

"Ale jo, musíme to dopít," usmál se.

"Notak, Kubo," zamumlala jsem.

"Žádný odmlouvání, jinak, um, na co si připijeme teď?" zeptal se.

"Netuším, máš nějaký návrhy?" odpověděla jsem.

"Jo, na nás," usmál se a pomalu se ke mně blížil.