"Ahoj, jsi tu brzo, to jsi nemohla na trénink dospat?" zeptal se.
"Nemohla, no," zasmála jsem se, "špatně jsem spala, tak jsem se dostavila trošku dřív," odpověděla jsem.
"Dneska tady s tebou bude Kuba, tak vám vymyslím program," řekl Aleš a poslal mě se protáhnout.
"On? Myslela jsem, že není na ranní tréninky," odpověděla jsem.
"Nebyl, ale poslední dobou se to s ním zlepšuje," naznal.
"Jsem tady," ozvalo se ode dveří.
"To je mazec, ještě o dvě minuty dřív," řekl Aleš s úsměvem.
"Lepším se," odpověděl a přišel blíž, "a myslím, že by bylo dobrý se seznámit, když tady spolu makáme," naznal.
"Hele, myslím, že teď to opravdu není důležitý," zamumlal Aleš a hnal ho na protažení.
"Fajn, klídek," řekl Kuba a šel si na podložku.
"Dneska vám dám trénink na ruce a nohy," zamumlal po chvilce Aleš.
"Fajn," pousmála jsem se.
Po hodině jsem se opět svalila na zem.
"Co se valíš, jedem dál," vytahoval mě po chvilce na nohy Kuba.
"Teď už jedeš sám," špitla jsem.
"Už utíkáš?" zeptal se.
"Jo, čeká na mě kamarádka," odpověděla jsem.
"Tak třeba se potkáme na Náplavce," usmál se.
"No, třeba," řekla jsem.
"My se vidíme kdy?" zeptal se Aleš.
"Zítra, v sedm," usmála jsem se.
"Fajn, tak zatím," odpověděl.
"Jojo, měj se," řekla jsem a zmizela jsem.
Cestou domů jsem koupila čerstvé pečivo a šla jsem za Zuzkou.
"Dobře sis zacvičila?" zeptala se.
"Jo, super to bylo," odpověděla jsem.
"Vymačkala jsem pomeranče," usmála se.
"Jsi moc hodná, já si jdu dát rychlou sprchu a hned ti jdu pomoct dodělat snídani, tady je pečivo," řekla jsem a dala jsem je na linku.
"Hele, v klidu se osprchuj, já to udělám," naznala a vzala si tašku.
"Děkuju, jsi nejlepší," usmála jsem se a utekla jsem do sprchy.
Po patnácti minutách jsem byla venku a oblékla jsem si kraťasy a volné triko.
Venku bylo už teď hrozné teplo, ale díky klimatizaci jsme to se Zuzkou ani nepostřehly.
"Od kdy chodíš cvičit?" zeptala se.
"Hele, předevčírem jsem tam byla po prvé," odpověděla jsem.
"A jak to zvládáš?" usmála se.
"No, vzhledem k tomu, že můj trenér trénuje i hokejisty, tak dost blbě, je to makačka," řekla jsem.
"Hokejisty?" vykulila oči.
"Jo, Pastrňák, Chytil," začala jsem.
"A Vrána?" zeptala se.
"Jo, ten tam byl dnes se mnou," řekla jsem.
"A to mi říkáš tak v klidu? Když jsi kvůli němu v Bratislavě na mistrovství brečela jak jsme dojely na čtvrtfinále a on nehrál? A pak když jsi byla úplně nadšená, když tě začal sledovat na instagramu?!" nechápala.
Kdyby jen věděla, jak to tenkrát s tím instagramem bylo. Ještě, že si na to nepamatuje.
"Jo, ono to je v klidu, nebavíme se, není na to čas," pokrčila jsem rameny.
"A zvládáš to v klidu?" zeptala se.
"Hele, jo," odpověděla jsem.
"Ještě z vás budou nejlepší kamarádi," zasmála se.
"No to teda fakt ne, hele," řekla jsem.
"Ne? Nevidíš to dobře?" zeptala se.
"Já nevím, asi mi došlo, že se nechci ničím rozptylovat, teď je pro mě důležitá rozlučka, práce a cvičení," zamumala jsem.
"Jo, já, chápu to," usmála se.
"A teď jez, máme toho spoustu na programu dne," řekla jsem.
"Například?" zeptala se.
"Musíme nakoupit první věci na výzdobu a objednat ty košile pro nás," začala jsem.
"Dobrý, fajn, je toho moc," usmála se.
ČTEŠ
bride's squad // vrana
Fanfiction"Už bych rád věděl, jak se jmenuješ," odpověděl. "Myslím si, že to není důležitý," začala jsem. "Já jen, že jsi mi hrozně povědomá," řekl. "To nevím odkud," pokrčila jsem rameny.
