bride's squad // vrana

28

Další den jsem po raní spěchala domů.

Mířili jsme konečně na svatbu jedné z mých nejlepších kamarádek.

Nemohla jsem se dočkat.

"Máš všechno?" zeptal se Kuba, když jsem nesla do auta poslední tašku.

"Doufej, že ano," odpověděla jsem.

"Budu ti věřit, že jo, vracet se rozhodně nebudeme," zamumlal, když zavíral kufr od auta.

O dvě hodiny později už jsme byli na místě.

Obrovský komplex s nádhernou zahradou, kde už se chystaly detaily na zítřejší svatbu.

"Tak jak, Hani?" zeptal se Kuba, když jsme našli pobíhat nevěstu v prostorách  určených pro slavnostní hostinu.

"Přijde mi, že nic nestíhám," odpověděla a objala ho, následně jsem ji objala i já.

"Hele, řekni nám co a jak a my se o něco postaráme," usmála jsem se.

"Nic, já si na vše chci dohlédnout sama," začala, "už jste se ubytovali?" zeptala se s šibalským úsměvem na tváři.

"Ještě ne," řekl Kuba.

"Tak mazejte, vybrala jsem vám dokonalý pokoj, speciálně pro vás, hrdličky," zazubila se.

"Hani," začala jsem.

"Ticho a už žádný odmlouvání, děti moje," usmála se a hnala nás pryč.

Co jiného nám zbývalo.

V autě jsme nabrali první část tašek a mířili jsme do pokoje.

"Páni," zamumala jsem, jakmile jsem vešla dovnitř.

"Co ty umělý růže a plný minibar šampaňského?" zeptal se.

"Asi ti chtěla něco naznačit, nenápadně," odpověděla jsem a otočila jsem se k němu.

"Copak," zamumlal a políbil mě.

"Nic, mlčím," řekla jsem a šla jsem pokoj prozkoumat dál.

"Takový hnízdečko lásky, jo?" naznal Kuba, když se rozhlédl kolem.

"Už to tak vypadá, já ji přizabiju," usmála jsem se.

"To by byla škoda, je to tu krásný a za přizabitou nevěstu bys dostala na prdel od budoucího manžela," řekl.

"Hele, nehraj si na chytrého," naznala jsem.

"Poslouchala jsi?" zeptal se.

"No?" nechápala jsem.

"To je jedno," zasmál se a zezadu mě objal kolem pasu, "tak jak, zkusíme tu bublinou koupel?" navrhl.

"Je to dobrý nápad?" zeptala jsem se.

"Určitě ano," zazubil se a šel se v té mini výřivce vrtat.

Bořek Stavitel.

Nakonec zapl bublinky, nalil nám šampaňské a šli jsme se koupat.

"Nakonec to nevymyslela Hanka špatně, co?" zeptal se Kuba.

"Ne, vůbec," odpověděla jsem a chtěla jsem ho políbit.

To by mi ale nesměl zazvonit mobil.

"Hm?" zeptala jsem se, jakmile jsem ho zvedla.

"Pojďte dolů na oběd," řekla Hanka.

"Dík," zamumlala jsem.

"Pardon, netušila jsem, že jste až tak rychlí," zasmála se a zavěsila.

"Tak si budem muset užít později, máma Hanka nás volá k obědu," řekla jsem.

"Ajaj, tak to bychom měli poslechnout," naznal Kuba a podal mi župan.

"Večer si to vynahradíme, ano?" zeptala jsem se a natáhla jsem se na špičkách pro rychlou pusu.

"Jo, to už nám nikdo nepokazí," zazubil se.

xxx

Úplně jsem na tento příběh zapomněla! Stejně už se blížíme ke konci.. děkuji za přečtení! Na mém profilu najdete spoustu nových hokejových příběhů, tak šup na ně, dejte si je do knihovny, ať zabijete čas v karanténě!