bride's squad // vrana

15

"Fakt si myslíš, že na to nepřijdou?" zeptala jsem se, když jsme seděli v tramvaji.

"Přijdou, ale snad nás nechají být," odpověděl.

"A kam to jdeme?" pousmála jsem se.

"No, asi ke mně domů," řekl Kuba.

"Fajn, tak jo," přikývla jsem a následovala jsem ho.

"Počkej, ty bydlíš ve stejné bytovce?" zeptala jsem se, jakmile jsme dorazili.

"Asi?" pousmál se.

"Vždyť ani nemáš zvonek," řekla jsem.

"Mám, ale nejsem hloupej, abych si na něj dával svoje přijímení, takže tam mám Havran," pokrčil rameny.

"Nenápadný," odpověděla jsem.

"Že?" usmál se.

"Kam?" zeptala jsem se.

"Dvanáct," odpověděl a já zmáčkla na tlačítko ve výtahu.

"Páni, máš to tady moc hezký," usmála jsem se.

"Děkuju," řekl a šel k ledničce, odkud vytáhl víno a se dvěma sklenkami mířil na terasu.

"Posezení z palet?" zeptala jsem se.

"Jojo, vymyslel to táta a navíc, perfektně se to sem hodí," usmál se.

"To musím jen souhlasit," řekla jsem.

"Udělej si pohodlí, Domi," špitl a podal mi sklenku s vínem.

"Děkuju," odpověděla jsem.

"Teď si můžeme povídat jak dlouho budeme chtít," usmál se a sedl si vedle mě.

"Jojo, můžeme," řekla jsem.

"Zjišťuju, že toho o tobě taky moc nevím," začal.

"Co chceš vědět?" pousmála jsem se.

"Všechno možný," odpověděl.

"Většinu jsem ti už řekla na šlapadlech," řekla jsem.

"Třeba bys mi mohla říct, co tě baví, kromě psaní," usmál se.

"Často mě baví jen sedět na terase a přemýšlet, pak taky se procházet jen tak Prahou, práce mě baví a když mám špatný spaní, tak koukám na NHLko," odpověděla jsem.

"NHLko? A jaký týmy?" zeptal se.

"Dřív to bylo tak, že jsem fandila našim, Čechům, ale od doby, co jste byli ve finále Stanley Cupu a já hltala každej zápas, tak sleduju vás," pousmála jsem se.

"Zapůsobil jsem na tebe?" zahihňal se.

"Tak určitě, ten tvůj gól v pátým finále se nedá zapomenout," odpověděla jsem.

"Já vím," řekl.

"A od té doby ses neskutečně posunul," usmála jsem se.

"Jo, já vím, už je ze mě velkej kluk," odpověděl.

"Tak jasně že jo," naznala jsem.

"Je to až hrozný, je mi dvacet pět," zamumlal.

"Tyjo, za chvíli budeš starej děda," pousmála jsem se.

"Haha, Domi," odpověděl.

"Co baví tebe, když zrovna nehraješ hokej nebo netrénuješ?" zeptala jsem se.

"Asi mi to neuvěříš, ale když máme volno doma a relax, tak rád vařím nebo taky ty procházky, akorát teda ve Washingtonu, no," řekl.

"A jací jsou hokejisti kuchaři?" zeptala jsem se.

"Až ti odjedou holky, můžu ti to mile rád předvést," odpověděl s úsměvem na tváři.

"Tak jo, to beru," špitla jsem.

"Tak dohodnuto," naznal a velmi rychle se mi přisál na rty.

"Budu se těšit," pousmála jsem se, když jsme se od sebe odtáhli, ale mezera mezi námi dlouho nevydržela.