Miluj mě, pokud si troufneš ( Love Me If You Dare )✔

Část 43

Myslela jsem, že ráno nevstanu z postele. Měla jsem žaludek jako na vodě. Navíc mě bolela neskutečně hlava. Přesto jsem se musela zvednout. Nesměla jsem ve svých rodičích vzbudit podezření, že jsem se včera večer doslovně zlila. Byla jsem vděčná za to, že jsem je v noci neprobudila a pokud ano, tak že mi to zatím nedali najevo. Seděli jsme u jednoho stolu a já se snažila vyhýbat přímému kontaktu z čímkoliv poživatelným. Právě teď jsem měla pocit, že všechno to jídlo je kontaminované. Zaryla jsem si prsty do džínů a snažila se uklidnit svůj žaludek. Nějak se v něm zvedala další vlna...

,,Jsi v pořádku, Laylo?" Máma na mě pohlédla a já se raději vyhnula jejímu pohledu.

,,Jo. Jen... jen mě bolí hlava." To nebyla lež. Neustále mi do ní někdo zevnitř mlátil kladivem...

Máma nasadila starostlivou tvář a dotkla se mého čela. ,,Horečku nemáš."

,,Vážně?" Evelyn se nahnula přes stůl a strčila mi hlavu přímo do zorného pole. ,,Ale vypadá děsně." Že bych se vrátila k odporu vůči své sestře? Zapíchla jsem ji prst do čela a odstrčila ji nazpět.

,,Nech si to." Evelyn se zakřenila a zakousla se do toustu. Očividně se ji vrátil apetit.

Máma po ní střelila pohledem. ,,Tobě už je dobře?"

Evelyn zamrkala. ,,Přímo báječně." Protáhla slovo báječně.

Máma si povzdechla. ,,Klidně můžeš zůstat doma, Laylo. Mám dneska volno. Myslela jsem, že bych s Peggy vyrazila na nákupy. Potřebuje něco nového na sebe."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne, jsem v pohodě." Zahleděla jsem se na hodiny. ,,Když už o tom mluvíme, musím jít." Za žádnou cenu jsem nechtěla zůstat doma. Jen bych zbytečně přemýšlela nad vším, a to jsem opravdu nepotřebovala. Právě naopak. Potřebovala jsem svůj mozek zaměstnat něčím jiným.

,,Laylo!" Máma na mě zavolala, ale dělala jsem jako, že neslyším. Musela jsem zmizet. Vyšla jsem ven a nasála čerství vzduch. Vyrazila jsem kupředu.

,,Počkej na mě!!" Evelyn se vyvalila ze dveří a doběhla mě. ,,Svezu tě." Nehádala jsem se. Nasedla jsem k Evelyn do auta a připoutala jsem se. Evelyn nastartovala a vyjela. V autě bylo ticho. Evelyn se natáhla a slabě pustila rádio. ,,Co se včera stalo?"

Založila jsem si ruce. ,,Co by se mělo stát?"

,,Vím, že si domů přišla úplně mimo, a pak jsem tě slyšela půlku noci brečet." Pohlédla na mě. ,,Nesnaž se zapírat. Nebudu ti věřit."

Pousmála jsem se. ,,Začínáš se mi podobat."

Evelyn se zakřenila. ,,Tak co?" Úsměv ji přešel.

,,Rozešla jsem se s Nateem." Hned jak jsem to vyslovila, tak Evelyn prudce zabrzdila. Byla jsem opravdu ráda, že jsem připoutaná, jinak bych si dala docela silnou hlavičku o přední sklo. ,,Co, žes udělala?!" Otočila se na mě a vyvalila na mě oči. Nejspíš ji vůbec nezajímal fakt, že zastavila uprostřed silnice a lidi kolem by rádi jeli kupředu. Všude kolem se ozval hukot aut. ,,Proč jsi to udělala?!!"

,,Myslela jsem, že je to nejlepší řešení."

,,Ty seš snad úplně blbá?!"

,,A co kdybys na mě přestala křičet a začala se třeba věnovat řízení?!! Stojíme totiž uprostřed silnice!! Chceš vypadat, jako blbá blondýna, co neumí řídit?!" Vyštěkla jsem na ni.

,,Je mi úplně u prdele, co si ty lidi venku myslí!! Chci, abys mi teď řekla, proč si tomu klukovi dala kopačky!!"

,,Fajn!!" Rozhodila jsem rukama. ,,Bylo mi na nic! Šla jsem se opít, a tím porušila všechny ty roky snažení!! A pak se tam najednou objevil on!! A byl tak... tak děsně hodnej! A já se na něj dívala a najednou mi došlo, jak moc jsou moje city k němu vlastně silný!! V ten moment jsem si řekla, že pokud mě má opravdu opustit, tak je teď ta poslední šance, protože příště už bych toho jednoduše nebyla schopná!! Takže jsem tam stále a mučila ho všemi těmi hnusnými slovy, který jsem ani trochu nemyslela vážně!! A moje srdce snad prvně, tak moc krvácelo, že jsem si myslela, že to nedotáhnu do konce! Ale dotáhla a vzdala jsem se ho! Vzdala jsem se ho kvůli rodině, kvůli němu, protože já pro něj nejsem dost dobrá!! A nikdy nebudu!!" Po tváři se mi snesla jedna horká kapka. Ztišila jsem hlas. ,,Nechci mu ubližovat. Chci jenom, aby byl šťastnej, i za tu cenu, že mě bude nenávidět. Copak jsem kvůli tomu, tak špatný člověk?"