Miluj mě, pokud si troufneš ( Love Me If You Dare )✔

Část 36

Po osvěžující ranní sprše a po vydatné snídani jsme naložili všechny naše věci a postupně za sebou opouštěli tohle skvostné místo. V autě jsem naposledy pootočila hlavu a usmála se. Doufala jsem, že se sem jednou vrátím. Otevřela jsem okýnko a nechala do auta proudit teplý vánek. Opřela jsem se hlavou o Nateovo rameno a propletla si s ním prsty. Líbilo se mi to...

V polovině cesty se od nás odpojil Jackson a v té další polovině všichni ostatní. Dokonce i Carry. Musel se vrátit k sobě domů pro nějaké věci, které tam nechal. Nate se pomalu, ale jistě blížil k našemu domu. Věděla jsem, že dům bude prázdný. Rodiče měli charitativní akci. Měli se vrátit za necelé tři hodiny. Nate zabočil do naší ulice a zastavil před mohutnou bránou. Většinou bývala otevřená, ale jelikož nebyl nikdo v domě, tak ji rodičové nechávali bezpečně zavřenou. Zvedla jsem se z Nateova ramena a odpoutala se. Vystoupila jsem a přešla k bráně, kde jsem následně zadala heslo. Doufala jsem, že otec heslo nijak nezměnil. Světýlko se rozzářilo zeleně a brána se začala rázem otvírat. Usmála jsem se a houkla na Natea, aby jel. Sama jsem se poté vydala k domu. Nate zaparkoval a společně s Evelyn vystoupili. Pomalu jsem se k nim doploužila a čekala, dokud si Evelyn nepřevzala své zavazadlo. Evelyn zazvonil mobil. Vylovila ho ze své hnědé kabelky a s povzdechem ho zvedla. Nevýrazně na Natea mávla s telefonem u ucha spěchala dovnitř domu. Chvíli jsme ji pozorovali, než se Nate opřel o kapotu svého auta a usmál se na mě. Udělala jsem k němu několik kroků a zastavila se v jeho blízkosti.

,,Děkuju za odvoz."

,,Ráda se stalo." Hmátl po mně a přitáhl si mě k sobě. ,,Jak se cítíš..." Zastrčil mi vlasy za ucho. ,,po tom včerejšku?"

Usmála jsem se a začala si pohrávat s jeho světlými vlasy. ,,Je mi fajn." A vážně bylo. Vlastně mi bylo víc než fajn.

,,Nic tě nebolí?" Pokračoval ve svém starostlivém výslechu.

,,Nate... Je mi skvěle, dobře?"

,,Dobře." Lehce mě políbil na rty. ,,No... tvoje zavazadlo už čeká." Poukázal na tašku vedle své nohy.

Popravdě jsem ji nevěnovala ani pohled. ,,Nechceš mi tu tašku vzít dovnitř?" Pousmála jsem se.

Uchechtl se. ,,S radostí." Popadl tašku a šel mi v patách. Otevřela jsem mu dveře a nechala ho vejít. Prošli jsme hlavní halou a zastavili se u schodů.

,,Dáš si něco k pití?"

,,Ehmm... vodu?" Usmál se.

,,Budiž, rostlinko." Zakřenila jsem se. ,,Můžeš mi to zatím hodit do pokoje. Je to po schodech nahoru. Třetí dveře zprava."

,,Tak to neodmítnu." Zasmál se a začal vycházet schody.

Zavrtěla jsem hlavou a vydala jsem se do kuchyně. Zamířila jsem rovnou k ledničce. Vytáhla jsem z ní lahev vody a otočila se k odchodu. V tom jsem zaslechla Evelynin hlas. Stála na verandě, zády ke mně a její hlas zněl klidně. Usoudila jsem, že očividně nemluví s Dylanem. A také nejspíš neprobírala téma, o kterém mluvit nechtěla. Naposledy jsem se podívala jejím směrem, než jsem zamířila za Nateem. Natea jsem přichytila při ohlídce svého pokoje. Neškodně pokukoval všude kolem. Zpovzdálí jsem sledovala, jak si zaujatě prohlíží fotky, které visely na zdi. Nate po chvíli popadl můj foťák a usmál se.

,,Jsou to starý fotky." Poznamenala jsem směrem k němu.

,,Vypadáš tu šťastně." Lehce se na mě pootočil.

Pokývala jsem hlavou. ,,Taky jsem byla. Carry a Adri jsou pro mě moc důležití."

Nate překročil mezeru mezi námi a zakřenil se. ,,Mám šanci se taky na tuhle zeď dostat?" Chytl mě jednou rukou kolem pasu a přitáhl k sobě.