Miluj mě, pokud si troufneš ( Love Me If You Dare )✔

Část 5

Zažívala jsem teprve svůj druhý školní den a už jsem měla chuť provést nějakou vylomeninu jen, aby mě odtud propustili. Tihle puberťácký děcka, kteří si mysleli, že život je jako video hra, mě doháněly k šílenství. Posedávala jsem ve školní jídelně u samostatného stolu u okna. Snažila jsem se klidně dočítat knihu, kterou jsem měla povinně zadanou od učitelky literatury. Bohužel jsem byla schopná vnímat každé páté slovo, jelikož hned vedle mého stolu se nacházel stůl roztleskávaček. Tyhle ženský snad nikdy neuměly zavřít zobák. Povzdechla jsem si a otráveně zvedla hlavu od knihy. Takhle by to vážně nešlo. Vážně jsem neměla náladu poslouchat jejich rozhovory o tom, kdo si to s kým rozdává, a kdo kde má vycpávky.

,,Hej!!" Houkla jsem na ně. Jednotně sklaply a otočily se na mě. ,,Můžete sklapnout? Vážně tyhle řeči..." Promnula jsem si čelo. ,,...  z nich by mě dokázala i trefit mrtvice."

Kapitánka roztleskávaček. To jsem poznala podle korunky, co nosila ve vlasech. Královnička... ,,Hele... co kdyby sis hleděla svého?"

Usmála jsem se. ,,To jsem se snažila, dokud jsi tu nezačala rozhlašovat, kde se nachází tvůj genitální otvor." Královna se zarazila a jemně zrudla. Pomalu se porozhlédla po jídelně, jelikož tímhle jsem přitáhla několik pohledů naším směrem. Doslovně jsem cítila, jak všichni očekávají nějaké drama. To jsem jim rozhodně poskytnout nehodlala. Místo toho jsem se zvedla a sbalila si své věci. Pomalu jsem se vyhrabala ze svého místa a zastavila se u královny. ,,Mimochodem Riley Arrow je romantickej asi, jako záchodová mísa. Je to nechutný prase, který bere ženský jako flák bezvýznamného masa." Nahnula jsem se k ní. ,,Pokud si chceš udržet svůj titul princezničky, tak bych se ho co nejrychleji zbavila..." Podívala jsem se i do očí. ,,...než se on zbaví tebe."

Narovnala jsem se a bez dalšího slova kráčela do třídy. Ani nevím proč jsem to té holce řekla. Měla jsem ji v tom nechat vymáchat, když se tak děsně vychloubala kapitánem lakrosového týmu. Ten kluk měl ksichtík, jako svatý, ale srdce prázdné a chladné, jako led. Ty dvě části se k sobě vůbec nehodily. Nikdy jsem toho kluka neměla ráda. Nelíbilo se mi, jak zachází s ženami. Ne, že bych byla nějaká extra feministka, ale měla jsem také svůj jistý práh ženské hrdosti a rozhodně se mi nelíbilo, když jsme byly bezvýznamně ponižované a bylo s námi zacházeno, jako s neživou bytostí. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem si ani nevšimla, že jde někdo proti mně. Srazili jsme se a oběma nám vylítli věci z rukou.

,,Neumíš dávat pozor?" Zamumlala jsem mrzutě.

Zvedla jsem pohled ke klukovi, který byl jen o několik centimetrů vyšší než já. Se zářivými kadeři a vyvalenými modrými oči. Na nose mu sedělo několik pih. Ten kluk vypadal doslovně andělsky. Musela jsem několikrát mrknout, abych se ujistila, že nemám halucinace. Kluk se najednou rychle sklonil a začal sbírat popadané věci, a přitom se tiše omlouval. Beru zpět. Vypadal, jako vylekané kotě. Pořád se omlouval, dokonce i když mi roztřeseně podával moje věci. Vzala jsem si je a chystala se ho alespoň trochu uklidnit. Měla jsem pocit, že mě vnímá, jako nebezpečný element, ale než jsem cokoliv stačila udělat, rychle kolem mě proběhl a zmizel v protější třídě. Minutu jsem tam stála a snažila se pochopit, co je na mě tak děsivého. Po chvíli jsem si povzdechla a vydala jsem se do třídy. Už při vstupu jsem si všimla, že Carry tu opět není. Od té události se mi neozval, a dokonce mi ani nebral telefon. Mohla jsem jen doufat, že je v pořádku. Posadila jsem se do lavice a čekala na příchod učitelky. Když se konečně objevila, zvedla jsem hlavu z lavice a vzápětí se zarazila. Za učitelkou šel Nate. Držel nějakou krabici a neutrálně hleděl dopředu.

,,Utišíme se!!" Učitelka se postavila do čela třídy a pousmála se. ,,Položte to semhle, prosím." Podívala se na Natea.

Nate odložil krabici na stůl a šel se posadit. Cestou zabloudil pohledem k mé lavici a lehce se pousmál. Přesto to bylo, tak nepatrné zvednutí koutku, že kdybych nebyla tak všímavá, tak si toho ani nevšimnu. Hodina pokračovala. Zjistili jsme, že v krabici se ukrývala sada různých věcí. Jako byla: hlína, nějaké nerosty, květiny, kameny... Naším úkolem bylo vytvořit ve dvojici projekt o této věci a odevzdat ho do daného termínu. Hned jak to učitelka vyslovila, začalo se kolem párovat nespočet lidí. Já hodlala být samozřejmě s Carrym, takže jsem se ze svého místa ani nehnula. Svoji pozornost jsem upínala na Nate, který vypadal, že také nemá zrovna zájem se s někým párovat, i když mu u lavice postávalo hafo holek. Nate zvedl hlavu a pomalu každou z nich přejel pohledem. Skoro jako by je pomocí zraku dedukoval. Fakt divnej... Nate lehce pootočil hlavu a jeho zelený zrak se setkal s tím mým. Pozvedla jsem na něho obočí a on se pousmál. Vrátil se svým pohledem na skupinku holek a chystal se něco říct, když do třídy vrazil kluk s rose gold barevnou hlavou.