Královna ✔️

Probuzení

Pohled Luny

Když jsem otevřela oči, které mě tížily a stále se zavíraly, donutila jsem se posadit a tím i trochu probrat z omámení. Ve vlasech jsem měla písek a jinak tomu nebylo ani na ostatních částech mého těla. Nepřekvapilo mě, že jsem uprostřed ničeho ale fakt, že kousek od mé pravé ruky tekla řeka. Ne velká, ne široká, ale byla to voda. Voda které je stále větší nedostatek a kterou nutně potřebuju.

,,To je dobře, že už jsi se vyspinkala." řekl někdo naproti mě, ale pořádně jsem ho neviděla. Přemýšlela jsem proč. Potom jsem si promnula oči a bylo mi to hned jasné. Já neměla brýle. Člověk si řekne, že když se z vás stane duch, změníte se. No. Možná něco, ale zrak se vám nezlepší. Což mě ale v tuhle chvíli vadilo nejmíň.

,,Kdo jste?" zeptala jsem se rozhodila rukama. Snažila jsem se dostat na nohy, ale někdo mě srazil na kolena.

,,Ptát bych se měl spíš já ne?" to jako myslí vážně?

,,No. Vzhledem k tomu, že jste mě praštili uprostřed ničeho, tak chci vědět proč."

,,Co jste zač. Nějací stálí obyvatelé téhle....planety?"

,,Ne. Jsem ze Země." odpověděla jsem mu rázně a on se zarazil.

,,A co tady děláte?" zeptal se mě opět podezřívavým tónem."

,,Řekla bych, že to stejně co vy." konečně se mi podařilo najít pevnou půdu pod nohama.

,,A ti ostatní co tu s vámi jsou?" zZeptal se mě někdo, až skoro šeptavým hlasem. Ale milým.

,,Ti jsou také ze Země. Ale je pravda, že někdo je i z Asgardu."

,,Co je Asgard?"

,,Vy jste nikdy neslyšeli o Asgardu? Je to země bohů."

,,Nezdá se mi, že by byla nebezpečná, a pokud je ze Země, tak je jak ty." zkonstatoval třetí, pro mě opět neznámý hlas.

,,Tak na. Tady máš ty brejle." řekl otráveně a podal mi mé oči.

,,Jsem Qvil, tohle je Mantis a Drax." představil mi zbytek a já na ně jen nevěřícně koukala. Jak mě někdo jako oni mohli majznout po hlavě?

,,A ty jsi kdo?" zeptal se mě Qvil opět nepříjemným tónem.

,,Jsem Luna. Kam jste dali mé přátelé?"

,,Jsou támhle." ukázal na mé přátele, kteří leželi naproti mě v písku.  ,,A kde jste se tu vzali? Kousek odtud je tábor."

,,Byli jsme v něm, ale vyhodili nás. Vyprskli jsme tu jejich úžasnou rybu na stůl." vysvětlila mi Mantis.To jsem udělala taky a nechali mě tam. No ještěže tak.

,,Jo, je fakt hnusná."

,,To je."

,,A co tady děláte."

,,Hledáme cestu ven. Vlastně ji známe, akorát se k ní musíme dostat." oznámila jsem jim a spadly jim brady.

,,Odsud se dá dostat?" vykulil na mě oči hromotluk, co byl potetovaný od hlavy až k patě.

,,Jo dá."

,,Jdeme s vámi." vykřikla z ničeho nic Mantis a věnovala mi úsměv, který jsem nečekala.

,,Počkej tykadlo. Vždyť ani nevíme, co jsou zač." zvýšil na ní Qvil hlas, ale nijak jí to nevykolejilo.

,,Poslouchej mě. Pokud znají cestu ven, tak bychom byli hloupí, kdybychom jim nepomohli." vysvětlila mu dívka a nic na to neřekl.

,,Takže máte na nás ve vaší partičce místo?"

,,Místa je dost, akorát nevím, zda máme tolik vody pro všechny. Počítali jsme zásoby, aby vyšli na nás čtyři." vysvětlila jsem jim a oni jen mávli rukou.

,,Zjistili jsme, jaké plody se dají jíst a vody je dost. Podívejte se tady na tu říčku." ukázal Drax na říčku.

,,Jo jasně, a je pitná?"

,,Co? Ta řeka." je vidět, že Qvil není moc velký myslitel.

,,Ne, ta voda." vysvětlila jsem očividnou skutečnost.

,,Jo je. Nám věř. Pijem jí celou dobu a nic nám z ní neni."

,,Ok, tak tohle máme. A co jste udělali jim?" zeptala jsem se a mrkla na mou družinu.

,,To stejný jak tobě, ale asi nejsou tak odolný no."

,,Ale probudí se. Žejo?" zeptala jsem se vystrašeně."

,,Jo neboj. Mantis, jdi je vzbudit."

,,Jdu na to."

,,No počkejte, ale žádný mlácení. Jasný?"

,,To není v plánu. Klid děvče." Děvče?

Nejhorší na tom všem bylo, že jsme neměli pojem o čase. Jak dlouho jsme spali? Kolik hodin, nebo dní uběhlo zatím na Zemi? A měří se tu čas jinak? Nebo stejně jako doma. Tolik otázek a žádná odpověď.