Královna ✔️

Peggy ❤️

Stevův pohled

„To není možné," řekla Peggy udiveně a pomalými kroky ke mě mířila. A sakra. Porušil jsem 1. pravidlo pro cestování časem.

„Co se děje?" snažil jsem se působit klidně, ale moje srdce tepalo rychlostí 250 úderů za minutu z té radosti, že ji znovu vidím. Po tolika letech.

„Steve. Jsi to ty. Že?" zeptala se mě se slzami v očích a stála už hodně blízko u mě. Udělal jsem krok dozadu a tím se od ní trošku vzdálil. Při dalším jsem narazil na stůl a shodil fotku, která na stole stála.

„Myslím, že jste si mě s někým spletla madam." odpověděl jsem jí a snažil se odsud co nejrychleji dostat.

„Já si nemyslím, že bych si zrovna tebe dokázala s někým spléct. Znám tě ale....ale kde jsi celou tu dobu byl?" položila svou dlaň do té mé a já v tu chvíli zapomněl na všechno. Byli jsme jen my dva. Byl jsem tak vykolejený z té situace, že jsem ze sebe nebyl schopný vydat ani hlásku. Všechna má nervozita se vytratila v momentě, kdy Peggy položila své rty na mé.

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&

Lunin pohled

Když jsem konečně uklidnila svou mysl, stoupla jsem si před zrcadlo a udělala si drdol. S takhle dlouhých vlasů šel opravdu špatně, protože jsem ho musela několikrát omotávat a vždycky mi nějaký pramínek vypadl. Při dalším pohledu do zrcadla jsem spatřila stíny, které se ke mě pomalu blížily. Ohlédla jsem se za sebe, ale nic neviděla.

„Luno. Luno. To je dost, že už jsi na nás začala brát ohled." zaslechla jsem za sebou známý hlas, který patřil mé sestřenici. Prudce jsem se otočila a viděla celou duchařskou partu.

„Myslela jsem, že vás už neuvidím," vypískla jsem a usmála se na ně. Obejmout je nešlo a tak jsem tuto variantu ani nezkoušela.

„Vidím, že už jsi zase mezi živými. Gratuluju," řekl otráveně Peter, který si sedal na postel.

„Jo. Je to super. Nebojte. Vám se to taky blíží. Udělám všechno proto, aby jste tu byli co nejdřív se mnou," ujistila jsem je.

„No. Už aby to bylo," rozčiloval se.

Po rozhovoru s druhou stranou jsem šla zpátky do společné místnosti, kde na mě už doufám čekal táta se všemi spisy a informacemi k misi na které jsme, teď už všichni. Už na mě čekal. Společně s Rocketem seděli na pohodlných sedačkách, které se pod tátou div neprohly. No Avengers. Drsný lidi, drsný sedačky.