Královna ✔️

Smíření

Po našem rozhovoru jsem byla velmi znepokojená. Vždycky jsem si o Lokim myslela, že je parchant, ale až takový? To teda ne. Vždycky jsem měla vzato, že se z něj stal záporák až potom co zjistil, že je "adoptovaný", ale ne. On byl takový odmala.

Jak se ze dnů stávaly týdny, začínala jsem si na nový svět zvykat, a ač se to zdá velmi zvláštní, smiřovala jsem se sama se sebou a byla jsem ráda, že jsem tam, kde jsem. Nemůžu říct, že by se mi na Zemi žilo špatně, ale jsem tu šťastnější. U nás jsem si musela stále hrát na někoho, kým nejsem. A díky tomu se mi toho hodně pokazilo. Moje kamarádky ze střední jsem ztratila, protože jsem na ně neměla čas, na vysoké jsem měla jen jednu, má první a poslední láska vůbec nebyla tím, kým jsem myslela že je. Všechno se mi začalo hroutit jako domeček z karet. Odešla jsem s pocitem, že jsem byla užitečná a udělala něco velkého. Takhle jsem si to vždycky představovala. Aby na mě zůstala hezká vzpomínka. 

A co má rodina? Nemohu říci, že se mi po nich nestýská, ale jsem ráda, že jsou spolu. Má sestřička bude určitě stejně skvělá jako ostatní členové naší rodiny. I smrt časem přebolí a zůstane z ní vzpomínka. Vím, že už jim nic strašného nehrozí, a to mě hřeje u srdce. 

 Lary se určitě chopí Avengers a vycvičí z ní dalšího bojovníka, který bude chránit zem.  A po boku mých rodičů konečně najde rodinu.

Neumím ani popsat, jak jsem naštvaná na Steva. Představovala jsem si s ním budoucnost. Ale všechno se mění. Teď už vím, že má budoucnost je tady. Tady jsem svou královnou.

Pohled Jane

Jak se z týdnů stávaly měsíce, přestali jsme doufat, že se Luna vrátí. Život šel dál. Nám se ale zastavil na desítky let. Bez Luny je to tu tak strašně prázdné. Jediné, co nás drží nad vodou jsou Avengers, kteří jsou už teď součástí naší rodiny. Steve odcestoval časem a zůstal v minulosti. Jsem za to vděčná, protože bych ho tu netrpěla. A myslím, že Thor také ne. Laru jsme vzali pod křídla stejně, jako Avengers. Stane se z ní další bojovnice za správnou věc. Nemůžu říct, co by na ní řekl Loki, ale asi by na ní byl pyšný.

Neudělali jsme nikde hrob nebo tak. Ale její fotka se všemi visí přímo u vchodu do organizace. Bude tu s námi pokaždé, když budeme chtít.

„Mamí? Povíš mi něco o sestřičce? Kde vlastně je?" Zeptala se mě jednoho sychravého večera Em, když jsem jí ukládala do postýlky. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se sesumírovat v hlavě, co jí mám říct.

„Bude vždycky tady zlato. Vždycky bude tady." Předběhl mě Thor a poklepal malé na hrudník, pod kterým bilo srdíčko.