Královna ✔️

To Jako Fakt?

Tak to mě totálně odrovnalo.

„Cože?" zeptala jsem se ho a přitom se snažila skrýt slzy, které se mi draly do očí.

„Teda ne ne. Jo, ale ne. Je to komplikovaný,"

„No to vidím. Si zmatenej jak Loki v prodejně zelenýho oblečení. Tak povídej, máme na to celou noc." Mě jen tak neodpálkuje.

„Ne, že bych tě nemiloval. Já tě miloval, ale je to složitý. Prostě když jsme spolu začali chodit, tak to nebylo takový to partnerství, ale postupem času se to v to vyvinulo a nemáš tušení, jak špatně jsem nesl, že jsme se rozešli."

„Promiň, ale proč ti tohle mám věřit? Když jste byli v devadesátkách, s Peggy jste se tam potkali a oba moc dobře víme, jak to dopadlo," 

„Počkej, jak o tom víš?" asi už zapomněl, že jsem čarodějka a něco jako vědma, která má za nejlepší kamarády duchy.

„Já toho Tonyho zabiju," podotkl a spadl do mé postele. Vypadal....poraženě? Nebo zničeně? Ne. Spíš rezignoval.

„Tony mi nic neřekl. Je to dobrý kamarád a nezmínil se o tom, ale jsem vědma a vidím i věci, které my někdo chce skrýt. Jako třeba ty...!" trošku jsem vybouchla. No, to se mi moc nepovedlo. Moje vyrovnanost selhala.

„Promiň, ale proč bych ti zrovna tohle měl říkat? Pokud vím, tak jsme se rozešli. A ne zrovna v dobrém." No tak tohle ale opravdu nemyslí vážně.

„No to snad nemyslíš vážně. Zase mě budeš obviňovat z toho, že jsem tě podvedla? I když se nic takového nestalo? Chceš něco vědět? Tohle všechno by se dalo vysvětlit, kdyby jsi měl aspoň trošku vůle to se mnou probrat. Ale ty néééé, ty jsi se chytil příležitosti a prostě se vypařil." Naše přetvářka pominula a teď už jen upřímnost. Něco mi říká, že tohle nedopadne dvakrát dobře.

„Tak aspoň jsme si kvit."

„Počkej. A to myslíš jako jak. Jakože já tě "podvedla" první a ty jsi mi to jen oplatil?" naznačila jsem uvozovky ve vzduchu a nepřestávala vycházet z údivu.

„Víš co? Říkej tomu jak chceš. Když o tom tak přemýšlím, tak ano. Asi jsem tě chtěl trošku vyprovokovat k žárlivosti,"

„Víš co si myslím? Že jsi nad tím vůbec takhle nepřemýšlel, když jsi to udělal. Snažíš se jen najít výmluvu, aby jsem z toho vyšla já, jako ta nejhorší. Pokud se tady někdo změnil k nepoznání, tak jsi to ty. Pamatuješ, jak jsme se před lety potkali úplně poprvé? Choval ses úplně stejně. Potom jsi se začal chovat jinak a já si říkala, že jsi byl jen zmanipulovaný. Přesně takhle jsi nám to i řekl. Ale teď už si to nemyslím. Myslím, že jsi byl takový od začátku a snažil sis jen hrát na hodnýho. Ale oba víme, že se ti to moc nepovedlo."

„Ne Luno. To jenom ty si myslíš, že si každý musí na něco hrát. Já se chovám tak, jak nejlíp umím. Změnil jsem se? Ano, jako všichni. Ale já se na rozdíl od tebe nepřetvařuju."

„To by mě zajímalo, jak jsi na takovou kravinu přišel,"

„Hraješ si na normální holku, přitom vůbec normální nejsi. Chceš dělat všechno jako ostatní, ale nejde to, protože taková prostě nejsi. Nehodláš se smířit s faktem, že do tohohle světa nepatříš."

„Dobře. Tak mi řekni kam patřím?" vyzvala jsem ho a čekala na odpověď.

„Myslíš si, že nám s Thanosem pomůžeš, ale měla by sis uvědomit, že nejsi lepší než my. I když si to myslíš. Měla jsi zůstat tam, kde jsi byla. Vracet se byla chyba."