Setkání

390 30 0
                                    

Rozrazili jsme dveře od haly a přes sebou viděli velkou, kovovou konstrukci, která se jen tak nedala přehlédnout. Nikdo v hale nebyl a tak jsme se do ní odvážili vkročit.

,,Páni. Co to asi je?" Zeptala se mě Mat udiveně, zírajíc na kovové monstrum, které bylo možná ještě vyšší, než hora v Mezizemí.

,,To teda nevím. Co tady vymýšlí?" Ptala jsem se sama sebe a obcházela stavbu kolem dokola.

,,Říkala jsi, že tvůj strýc je vynálezce ne? Třeba něco vymyslel." Konstatoval Peter.

,,Opravdu by mě zajímalo, co to je."

&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&&

Po pár desítkách minut se otevřely dveře a do místnosti začínali přicházet, pro mě, velmi známé tváře. Jako první vešel Tony. Za ním Nataša, nějaký neznámý, nějaká napůl robotka a nakonci se plížil obtloustlý blonďál s plnovousem jak Santa a flaškou piva v ruce. Někoho mi hrozně připomínal, ale nedovedu ho nikam zařadit.

Tony se vůbec nezměnil, narozdíl od Nataši, která se z blondýnky stala opět zrzkou. Upřímně? Sluší jí to takhle mnohem víc.

,,Kdo je ten Steve. Jak vypadá?" Vyzvídaly holky a působily nedočkavě.

,,Podle mě to bude ten Ken." Ukázal Peter na Steva a významně se na mě podíval.

,,Upřímně se divím, že znáš Kena."

,,Kdo je Ken?" Zeptala se tykadlice a já ji vysvětlila, že to je umělohmotná panenka s kterou si malé děti hrají.

,,Tak kdo je ten tvůj milý?" Zeptala se zasněně Mantis a já ji chtěla opravit, ale pak jsem se rozhodla se k její poznámce nevyjadřovat.

,,Jo. Je to ten "Ken". " Naznačila jsem ve vzduchu uvozovky a dál pozorovala situaci, která se kolem nás děla.

,,Nikdy bych do tebe neřekla, že se zamiluješ do takovýho metrouše." Dělala si že mě legraci a já ji propíchla pohledem.

,,Steve je voják, který bojoval v 2.světové. A není to žádný nafrněný panák. Od toho jsou tu jiní." Poslední slova jsem procedila skrz zuby a poznali, že jsem docela naštvaná.

A jak vlastně Steve vypadal? Shodil plnovous i tmavou barvu na vlasech. Vypadal úplně stejně, jako když jsme se poznali. Měl možná méně vrásek, ale za těch pět let se toho stalo víc, než by normální člověk mohl snést.

Vidět ho po tolika letech a živého, to přesně jsem si přála. Ale záplava radosti rychle vystřídala bolest. To, co se stalo před lety mě hodně ranilo. Nikdy jsem si nemyslela, že by mi mohl ublížit. Ale on my nevěřil. Myslel si o mě, že jsem ho podvedla a nechtěl si vyslechnout to, co jsem se mu snažila vysvětlit.

A tohle mu zapomenout nemůžu.

Jak užíváte prázdniny agenti? ❤️
Lucye007

Královna ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat