Tebe znám...

Loučíme se...

FLASHBACK: 

Poslední den školy skončil. Těch devět let už je za mnou. Nemůžu tomu uvěřit, za dva měsíce jdu na střední a já vůbec netuším jestli se furt bojím, nebo už ne. Je to strašně divný pocit myslet na to, že už nebudu chodit s touhle skupinkou lidí do třídy, ale bude to prostě někdo úplně jinej. Co když mě mezi sebe nevezmou a budou mě šikanovat ještě víc, než někteří v mojí třídě. Při pomyšlení na to je mi smutno, ale ještě není konec prázdnin je teprve začátek, což mi připomíná to, že je dneska rozlučák. 

Toto jsou prosím pěkně moje myšlenky při cestě domu, řekla jsem si pro sebe a musela jsem se usmát nad tím jak jsem prostě blbá. Vyšla jsem schody a odemkla jsem si dveře od bytu. Vešla jsem do pokoje kde jsem zahodila můj školní batoh a šla jsem do sprchy, protože je venku neskutečné horko. Je zhruba dvanáct hodin a v pět máme sraz a půjdeme na ten slavnej rozlučák. Rodičům řeknu, že budu spát u kamarádky. Ani nevím kde ten rozlučák má být a ani nevím, co tam budu dělat, protože pít nebudu a jediný co tam budu dělat je to, že na ně budu koukat jak se opilí válí na zemi. No co, teď si jdu dát něco k jídlu a asi si půjdu lehnout k filmu.

Leknutím se vzbudím a vyletím z postele. Bože kdo mi zase volá, řeknu nahlas a kouknu se na mobil. Sakra kolik je. Půl šestý a měla jsem tam v pět být, já jsem to zaspala, plácla jsem si na čelo a vzala jsem hovor od Barči. ,,Anoo?" řekla jsem nejistě ,,Kde jako jsi ty blbko, vždyť je půl šestý" řekla mi nervózně a já jsem jí oznámila, že jsem zaspala, a že tam za chvilku budu. Bára hovor ukončila a já jsem se šla obléct. Vzala jsem si mikinu a obyčejný modrý rifle. Vzala jsem si klíče, peníze, mobil a vyšla jsem z bytu. Šla jsem strašně rychlým krokem až jsem do toho i popobíhala. 

Už jsem slyšela písničky z repráku a viděla jsem naší třídu jak to docela rozjíždí. Obejmula jsem holky a pak jsem si s nima ještě chvilku povídala. Otočila jsem se za sebe a viděla jsem tam Terezu, jak kouří. Počkat. Ona nekouří. Ona hulí trávu. Okamžitě jsem od ní odtrhla pohled a šla jsem za Karin, která byla z holek nejblíž u mě. ,,Hele víš, že tam Tereza hulí trávu?" zeptala jsem se jí ,,Tak too je jjí vjes neee" řekla a já jsem jí sotva rozuměla. ,,Aha tak ty jsi asi jinak nachcaná no" řekla jsem do blba ,,Nechceš jít náhodou domu?" zeptala jsem se jí. ,,Nech-ci!" zakřičela na mě a já jsem si řekla, že to tady nemá cenu, protože jsou všichni opilí a já tady sama fakt nebudu.

KONEC FLASHBACK

Je mi z toho furt smutně, z téhle vzpomínky, která se stala ani ne před měsícem, ale přeci kvůli nim nebudu pít, jenom abych si to užila, nechci pít v patnácti letech. Pomyslela jsem si ve vaně plné pěny, když mi stékala slza po tváři. No nic, co se dá dělat řekla jsem si a potopila jsem se do vody. Když už mi byla ve vaně zima, zabalila jsem se do osušky a vlasy jsem si rozpustila z drdolu, který jsem měla kvůli tomu, abych si nenamočila vlasy. Moje blonďaté vlasy rozčešu hřebenem a následně si upletu jeden velký copánek, ve kterém se mi bude dobře spát. Odlíčím se, vyčistím si zuby a jdu si lehnout. 

Přála bych si to, že se ráno vzbudím a budu konečně hezká a hubená. Modlila jsem se sama pro sebe a při tom jsem se koukala z okna na hvězdy. Pomalu se mi zavírali oči a já jsem navštívila říši snů. 

Dneska je třetí týden prázdnin a já chodím už od začátku prázdnin do posilovny. Už jsem zhubla 8 kilo a nabírám svalovou hmotu. Zdravě jím furt a hlavně už nepiju takový ty sladký limonády Dneksa jsem se rozhodla, že udělám něco s mým obličejem, protože ty prášky moc nezabraly. 

Od začátku prázdnin dělám brigádu u taťky v práci a jelikož je to můj taťka tak mi dává až přehnaně moc peněz. Dneska je ten den, kdy se to stane, kdy se prostě začnu měnit a splním si svůj sen, že se budu jednou někomu líbit. Jelikož mám hodně peněz našetřených, tak jsem se rozhodla, že řeknu mamce o jedné doktorce, která ty pupínky dokáže odstranit na celý život. Oblékla jsem se a běžela jsem do kuchyně, kde byla mamka s kafem v ruce. ,,Mami, bude ti jedno, když na něco použiju svoje našetřený peníze?" ,,Dělej si s nima co chceš, jsou to tvoje peníze" odpověděla mi ,,Ani nechceš vědět, na co to chci použít ?" zeptala jsem se smutně, protože o mě vůbec nejevila zájem. Neodpovídala a dál si četla noviny ,,No nic, jdu do pokoje" řekla jsem smutně a odešla jsem.

Na internetu jsem hledala číslo na paní doktorku, abych se tam mohla co nejdříve objednat a zbavit se toho svinstva na obličeji. Po chvilce jsem její číslo našla a zavolala jsem jí. Prej tam mám zítra přijít a začneme. Bude to mít dva ,,zákroky,, když to tak řeknu a jeden bude už zítra a další příští týden. Strašně moc se těším, že se o to nebudu muset starat. 

Jsem teď asi hodinku na mobilu a já jsem se rozhodla, že si promažu instagram. Prostě si smažu fotky, dám si ho soukromě a budu tam mít jenom nějaký lidi. Přeci jenom půjdu na střední a nebudu sledovat ségru mého bývalého spolužáka z pátý třídy. 

Včera jsem nějak brzo usnula a dneska jsem zase vstala moc brzo, protože je osm hodin a já o prázdninách vstávám v deset nejdřív. Asi se moc těším, protože dneska jdu na ten zákrok. 

Sedím v čekárně a po té paní co tam teď je bych měla jít na řadu, je to soukromá ordinace, takže je tady asi jenom pět lidí včetně mě. ,,Slečna Lilly" uslyšela jsem sestřičky hlas a vstoupila jsem do ordinace, kde mi začala paní doktorka čistit pleť a takový ty věci okolo toho. Laserem vzala ty veliké pupínky a jak ona sama říkala, tak ty nedokonalosti necháme na příště. 

Jsem na cestě domu a rozhodla jsem se, že se stavím ke kadeřnici, přeci jenom chci udělat změnu a proto jsem se rozhodla, že se obarvím na hnědo a do toho si nechám udělat blonďaté melíry, protože úplně celá blond být už nechci a navíc jsem byla taková špinavá blondýna. Vešla jsem do kadeřnictví a celkem jsem se divila, že tam nikdo nebyl. Kadeřnici jsem řekla, o kolik to chci zkrátit a jak to chci obarvit. Z kadeřnictví jsem odcházela úplně hodně spokojená a už jsem cítila, že se blížím ke svému snu. 

Je týden po prvním zákroku a můj obličej už vůbec netrpí. Mám pár pupínků na bradě, na čele a na nose černé tečky, ale to mi má paní doktorka odstranit dneska. Od minulého týdne jsem zhubla dvě kila a už mám váhu jakou bych na svojí výšku mít měla. Jelikož měřím 178 centimetrů a ano vím, jsem vysoká, tak bych měla mít maximálně 68 kilo (to už je ale jakoby nadváha), ale já jsem se z mých bývalých 69 dostala na 59,8, takže jsem na sebe dost pyšná. Na bříšku už se mi rýsuje taková ta čárka a konečně mám to břicho plochý a nemám tam všude samý tuk. Jsem za sebe šťastná. 

Jsem po zákroku a celkem mě po tom pálí obličej, ale já pro to udělám všechno, jen abych se nemusela trápit. Jelikož mi je všechno oblečení velký, tak jsem se rozhodla jít do obchodu koupit se něco nového. Nikdy jsem nenosila moc značkové věci, protože jsem byla tlustá a nějak jsem se na to neodvážila. Takže k mojí změně patří i změna šatníku. Zalezu do posledního obchodu, který jsem chtěla navštívit a zjistila jsem, že už je pět hodin odpoledne a že už by to nakupování stačilo, protože jsem ověšená jak vánoční stromeček a moje kreditka pláče. 

Nový díl je tadyyyy. Co říkáte na Lilliinu změnu ? myslím, že všem ještě jednou ukáže a kluci se za ní budou otáčet. Kdyžtak se omlouvám za chyby a snad se vám tento díl líbí :D