Tebe znám...

Už zase...

Ahoj, jmenuji se Lilly a je mi 13 let. Bydlím v Pardubicích se svýma rodičema v takovém větším bytě. Chodím do 7. třídy na jednu základní školu, která je taky v Pardubicích. Mám ve třídě tři nejlepší kamarádky, Karin, Emmu a Báru. Nejvíc vtipné je to, že máme každá jinou barvu vlasů.  S holkama se bavím už od začátku základky a je jasné, že se taky občas pohádáme. Nejblíž mám asi k Báře, protože je taková jiná, než Karin a Emma. Není tak urážlivá a občas protivná jako holky. Tak když už vám tady popisuju moje kamarádky, tak vám můžu popsat i zbytek naší třídy, neboli spíše kluky, protože zbytek holek jsou takový ty bohatý a namyšlený slepice. S Alexem a Dominikem se moc nebavím, nebo spíš vůbec, ale Emmě a Karin se Alex strašně moc líbí, takže je jejich chování před ním docela vtipný.  Každopádně zbytek naší třídy jsou takový ty dementi, jako je třeba Petr a Lukáš, dělají si ze všech srandu a taky mi docela dost často nadávají kvůli mému obličeji. Abych vás uvedla na pravou míru, tak mám fakt dost problematickou pleť, a nejsem ani moc hubená, takže mi kvůli tomu všichni docela nadávají. Už jsem si na to zvykla, ale občas mě to zasáhne a já dokážu celý večer probrečet. Kdybych neměla holky, tak nemám v té třídě nikoho.

Teď něco o mé rodině. Můj táta i mamka jsou furt v práci a vrací se pozdě večer a nebo jsou třeba na týden na nějaké pracovní službě, takže jsem takový samostatný dítě, které se o sebe musí postarat samo. Jelikož jsem celkem často sama doma, tak si toho všimla naše dost vlezlá a protivná sousedka. Rodičům už několikrát vyhrožovala, že na ně zavolá sociálku, protože jsem sama doma a ještě mi nebylo ani 15 let. rodiče to sní vždycky nějak ukecají, ale vždycky je to jen taktak. 

PONDĚLÍ: Vzbudím se v 6:24 ještě před budíkem, čemu jsem se docela divila. Zamířím do koupelny, umyju si obličej a následně si vyčistím zuby. Následně si rozčešu své dlouhé blonďaté vlasy a svážu je do takového volného bočního copu. Zamířím do pokoje, konkrétně ke skříni a vytáhnu si modré kalhoty a obyčejné bílé tričko. Je přesně 6:59 a já mám ještě dost času, proto si jdu udělat do kuchyně snídani. Udělám si zelený čaj a chleba si namažu pomazánkovým máslem. Sednu si na gauč a u televize si v klidu sním svojí snídani. Až nastane čas odchodu, jdu do chodby, obuju si svoje černé vansky a jdu směr trolejbusová zastávka. 

Po příchodu na zastávku čekám na Báru, která bydlí kousek ode mě a vždycky spolu jezdíme do školy. Nastoupíme do trolejbusu a kecáme o takových těch holčičích problémech. Jdeme cestou do školy a potkáme Karin a Emmu. Obě obejmu a zamířím ke své skříňce, ze které si vytáhnu učebnici fyziky. Nechápu jak někdo mohl udělat takovou strašnou věc, že dá první hodinu fyziku, ještě k tomu v pondělí. S holkama to zamíříme do třídy a posadíme se do zadníchh lavic, kde sedím s Bárou a Karin sedí s Emmou. 

,,Lilly, už sis byla koupit ten make-up, jak jsem ti v pátek říkala, vypadáš totiž hnusně" otočila se na mě Tereza a vpálila mi tuhle nadávku do ksichtu. Já jsem sklopila pohled. ,,Aspoň není hnusná vevnitř, jako ty!" zastala se mě Barča a já jsem ji následně poděkovala. Tereza se otočila uraženě dopředu a my jsme se zasmály. 

Celý den probíhal asi tak jako vždy, byla jsem několikrát uražena Lukášem a Terezou, učení bylo strašně nudný a přestávky jsem si povídala s holkama o tom, že uděláme v pátek přespávačku. Holkám jsem nabídla, že můžeme spát u nás, rodiče stejně nejsou doma, a když budeme hodný, tak mi to určitě dovolí. Konečně zazvonil zvonek, který ukončuje celý den ve škole a následuje oběd. Po obědě se rozloučím s holkama a obejmu je. S Barčou míříme opět na trolejbusovou zastávku a jelikož máme ještě dost času, tak si povídáme. 

,,Hele Lilly, myslíš, že Tereza řeší vůbec nějáké problémy?" řekne Barča a mě to dost překvapí. ,,Já myslím, že asi jo, ale tu zlost si vybíjí na nás nebo spíš na mně" řeknu smutně a Barča mi dá ruku kolem krku (oprostě mě obejme). ,,Nic si z toho nedělej, ty jsi strašně krásná a neříkám to jenom kvůli tomu, že jsi moje nejlepší kamarádka, ale protože si to fakt myslím" usměju se. ,,Jsi strašně hodná, ale na Terezu nemám, vždyť je hezčí, než některý deváťačky a navíc je strašně oblíbená a já se cítím jako kus hadru" ukápne mi slza. ,,Princezno, usměj se prosím, Tereze se tohle to její chování jednou vymstí, to se neboj" ,,Karma je svině" řeknu a Barča se jenom usměje a následně mě uvězní v jejím objetí. Ukončíme rozhovor a nastoupíme do trolejbusu, který právě přijel. 

Vystoupila jsem z trolejbusu rozloučila jsem se s Bárou a šla jsem do vchodu našeho ,,paneláku". Vytáhla jsem klíče z batohu a odemkla jsem dveře od bytu. ,,Mamiii tatiiiii jsem domaaaaa" zakřičím přes celý byt, ale jako vždycky, nikdo není doma. Už zase.. řeknu si pro sebe a jdu si vyndat věci z batohu. Udělám si úkoly a připravuju se do školy. Je asi 7 hodin a já jsem se rozhodla, že si udělám večeři. Po večeři jsem doma trošku uklidila a šla jsem do sprchy. Když jsem vylezla z koupelny, zamířila jsem si to v pyžamu rovnou do postele a mojí myslí jsem navštívila říši snů.. 

Takže první díl je tady. Není to zatím moc záživný, ale slibuju, že se to zlepší a bude to úplně jiná fanfikce o Nikovi, než jste doposud četli (pokud jste teda nějákou četli :D)