Tebe znám...

Středoškolačka...

FLASHBACK 

Kde je Lukas? Pomyslela jsem si, když jsem se vzbudila a vedle mě nikdo neležel. Rukama jsem si promnula oči a vykopala jsem se z postele. Při odchodu směrem do koupelny jsem si všimla papírku, který ležel na stole v mém pokoji. Bylo na něm napsáno něco ve smyslu, že Lukas odešel, protože má jeho brácha nějaké problémy a on mu musel jít prostě pomoc. Bylo mi to líto, ale tak na druhou stranu to samozřejmě chápu. 

V koupelně jsem provedla takovou tu mojí klasickou ranní rutinu a následně jsem se převlékla do mnou pohodlného oblečení, což byly opět tepláky a obyčejné volné tričko. Šla jsem se nasnídat a hned po snídani jsem se oblékla a rozhodla jsem se, že bych si mohla jít nakoupit nějaké oblečení a věci, které budu potřebovat do školy. Přeci jenom se jde do školy už zítra a já furt nic nemám. Vůbec se mi tam do toho blázince nechce, strašně se bojím, že mě mezi sebe nepřijmou a budu tam zase taková ta šikanovaná jako na základce. 

Propisku, tužku a ještě sešit do matiky, řekla jsem si, když jsem jezdila jak blázen po obchodě a vyšilovala jsem, že to nestihnu všechno nakoupit do začátku školy. Když jsem si tak nějak nakoupila všechny věci do školy, ano zase sama, protože na mě rodiče nemají čas, ale tak to už všichni moc dobře víme. Z obchodu jsem vyšla ze dvěma taškama a nechala jsem tam něco okolo dvou tisíc. Věci do školy jsou stejně moc drahý, co když nemají někteří lidi tolik peněz, aby tohle všechno mohli dětem nakoupit, nechápu to, pomyslela jsem si a šla jsem do dalších obchodů. 

Sedím doma a pěkně se nudím. Rodiče jsou sice doma, ale nevím, z nějakého důvodu se se mnou nebaví, jestli je to kvůli těm nákupům nebo nevím. Sedím tady sama na posteli, pouští si písničky a přesně za 12 hodin budu vstávat do školy, asi umřu. ,,Crr" najednou zazvonil zvonek a já jsem vběhla z pokoje, abych mohla dveře otevřít. ,,No ahoj ty moje velká středoškolačko, vůbec bych tě nepoznala, vypadáš jinak" řekla babička ,,Ahoj babi, dlouho jsem tě neviděla" řekla jsem jí a hned na to i objala. ,,Tak co, jak se těšíš do školy? Jedla jsi dneska vůbec něco?  Donesla jsem ti tady buchtu" zasypala mě babička jejíma otázkama. ,,Děkuju" vzala jsem buchtu do ruky a nesla jsem jí do kuchyně, kde jsem jí položila na linku. ,,No do školy se vůbec netěším a ano, neboj se, jedla jsem" usmála jsem se na ní a viděla jsem, jak zase kontroluje, jak tady máme uklizeno. Tři dva jedna, odpočítávala jsem si pro sebe a jakmile jsem si to dořekla, tak začala babička mamce říkat, jak by tady měla víc uklízet, že je tady bordel. Já jsem to říkala, řekla jsem si zase pro sebe a musela jsem se nad tím prostě usmát. 

Babička už odešla, moc hezky jsem si s ní po dlouhé době popovídala, na to, že jí je něco málo přes sedmdesát let,  je docela dost aktivní, protože ještě furt jezdí na kole, což nechápu. Věci na zítra už mám připravené, vysprchovaná a odlíčená jsem, takže i můžu jít v klidu lehnout. Po chvilce koukání na videa na instagramu jsem usnula. 

Vzbudila jsem se až deset minut po tom, co mi zvonil budík. Ustlala jsem si postel a šla jsem vykonat ranní hygienu. Učesala jsem si vlasy, ze kterých jsem si udělala volný a pohodlný drdol. Oblékla jsem si žluté champions tričko a k tomu jsem si vzala bílé roztrhané džíny, které jsem doplnila černým páskem. Makeup jsem si udělala jenom lehký, klasicky řasenka, linky pudr a nakonec i matnou rtěnku. Sluší ti to Lilly, řekla jsem si při tom, co jsem se na sebe koukala do zrcadla. Na snídani jsem se celkem vykašlala a místo toho jsem byla na mobilu. Byl čas odchodu, a tak jsem se šla nazout do mých nových bot a vyšla jsem z bytu. Nastoupila jsem do trolejbusu a pak už to znáte,  sluchátka a cesta do školy. Vystoupila jsem a sluchátka jsem si vložila do batohu. Moje kroky směřovaly k nové škole, celkem jsem se klepala, ale po chvilce mi moje nervozita opadla díkybohu. Našla jsem číslo dveří mé nové třídy a posadila jsem se dozadu do prázdné lavice. Batoh jsem si položila na zem a čekala jsem na zvonek, který začíná hodinu. Najednou do třídy přiletěla jedna celkem dost zmatená holčina a hledala místo, kde by si mohla sednout. Mávla jsem na ní rukou a ona si mě všimla a usmála se. Její kroky směřovaly k mojí, teda teď už naší lavici a posadila se na židli, která byla vedle mě a začaly jsme si povídat, a tak nějak seznamovat. Po škole, jsme si zašly s Julčou do caffetterie, což je místní restaurace v Pardubicích. Najedly jsme se a celkově jsme si ten den užily. 

END FLASHBACK  

,,No a takhle to vedlo k našemu seznámení" říkala jsem babičce celý příběh, když u nás zase po půl roce byla. Teď je asi půlka února a ve škole je to super, sice se učím celkem špatně nebo spíš průměrně, ale lidi tam jsou fajn. Rozhodně jsem se od základní školy dost zhoršila. Jelikož chodí Lukas na stavebku, tak se bavím spíš s klukama z jeho školy, než s holkama od nás, ale Julča je strašně super a krásná holka a beru jí jako nejlepší kamarádku, se kterou jsem furt někde. Kluci, Já a Julča tvoříme takovou skupinku, se kterou jezdíme na zábavy a tak podobně. ,,Tak to je super, že sis takhle rychle našla kamarády" řekla mi babička s úsměvem. ,,No to teda" odpověděla jsem jí. ,,A co ten tvůj Lukas? Už jste spolu měli něco víc?" zeptala se mě babička a já jsem znervózněla a byla jsem podle mě i celkem červená. Sakra co mám říct, budu muset lhát, protože jsem to neřekla ani rodičům a to by mohlo dopadnout špatně. Ani nevím, proč jsem to aspoň mamce neřekla, vždycky jsem s ní měla dobrý vztah, ale poslední dobou je to špatný, prostě se spolu ani moc nebavíme a to samý s taťkou. ,,Nee babi prosimtě, vždyť mi bude teprve šestnáct" řekla jsem jí a modlila jsem se, aby na mě nebylo to lhaní poznat. ,,To je dobře, máš ještě čas, hlavně neudělej žádnou blbost Lilly" řekla a já jsem v sobě měla celkem špatnej pocit ,,Neboj" usmála jsem se na ni.

Je právě pátek asi osm hodin večer a babička už odešla. Rodiče jsou zase pryč a já jsem se rozhodla, že vytáhnu Julču, Lukase a kluky a půjdeme ven. Napsala jsem jim do skupinovky a na půl devátou jsme si domluvili sraz na náměstí. Oblékla jsem na sebe Lukasovu mikinu, kterou jsem na sobě dlouho neměla k tomu obyčejné černé džíny a na nohou jsem měla obuté vansky. Vlasy jsem si zapletla do vysokého copánku, nanesla jsem svůj parfém a mohla jsem vyrazit. Rodičům nic neříkám o tom, že jdu ven, protože oni se o mě ani nestarají, takže to vědět asi nepotřebujou, stejně ani nejsou doma. 

Další díl je tadyyyy. Už jsme přesáhli hranici 150 přečtení a blížíme se k 200 jsem z toho strašně nadšená, protože když si představím to, že můj příběh přečetlo skoro 200 lidí, tak je to úžasný. Mám vás moc ráda a rozhodně se těšte na další díl, protože to bude celkem dost zajímavý. Kdyžtak se omlouvám za chyby.