Dnes je asi šestnáctého prosince a za týden letím na svojí, dá se říct dovolenou. Když se tak rozhlížím z mé pěkně vyhřáté postele po pokoji, zjistím, že nemám skoro žádné věci, které bych potřebovala s sebou ať už do letadla, nebo celkově do LA. Tento pohled po mém pokoji mi do hlavy vpálil nápad, který se mi moc líbí. Nákupy! To je přesně to, co teď potřebuju, myslím si, že se u toho odreaguju, nakoupím si to, co potřebuji a navíc bych se mohla po nákupech stavit i za klukama a sdělit jim to, že letím pryč a pokecat s nima.
Vstanu z postele, i když to moje tělo nechce připustit a obléknu se do svého župánku. Moje kroky směřují na balkon, kde doplním svojí dávku nikotinu a po dlouhé době i dávku trávy, která mi už chyběla. Následně navštívím svoji koupelnu, kde udělám svojí klasickou ranní rutinu včetně sprchy a fénování vlasů. Dále následuje oblékání a snídaně, ehm nebo spíš další cigareta a kafe, protože nemám hlad. Po tom všem na sebe hodím lehké líčení a plácnu sebou na gauč k mobilu. Odemknu svůj telefon a napíšu Nikovi zprávu, že se možná stavím, tak ať mě kdyžtak očekávají. Odpovědi se mi nedostalo asi další půl hodinu a proto jsem jenom mávla rukou a šla jsem nakupovat.
Držím nákupní tašky a jdu směrem k nějaké kavárně, abych si mohla koupit kafe. Lidi na mě divně koukají a já si až teď uvědomuju, že jsem si toho nakoupila až moc a to kafe vlastně nemám čím podržet. ,,Lilly!" uslyším svoje jméno, ale ani se nezastavím, protože to mohlo být myšleno na nějaké malé otravné dítě. Děti mám ráda, ale některý jsou fakt zlý, pomyslím si a jdu dál. ,,Lilly, počkej" uslyším to znovu a ohlédnu se za sebe, když v tom uvidím Barču. Mojí nejlepší kamarádku ze základky. Rozběhne se za mnou a já na zem položím všechny svoje tašky, abych jí mohla obejmout. ,,No ahoj, tebe jsem tak dlouho neviděla" řeknu ji v objetí a ona mě ještě víc stiskne. ,,To já tebe Lilly" řekne a já se na ní usměju. ,,Zajdeme na kafe? stejně jsem tam měla namířeno, ale jaksi bych ho nepobrala, protože dneska celkem dost nakupuju" zeptám se jí a následně ji říkám o své dnešní nakupovací nemoci. ,,Jasně, že zajdeme. Chceš něco vzít?" řekne a automaticky jí poděkuju, protože mi pomohla vzít nějaké tašky.
,,Úplně si vzpomínám na to, jak jsme takhle seděly v kavárně ještě když ti ubližovala Tereza a ty jsi mě pozvala jako poděkování za to všechno" zasnila se Barča a já jsem se na ní usmála a následně jsem se napila svého kafe. ,,Jo, to byly časy, za tu dobu se toho tolik změnilo" řekla jsem a Barča přikývla. ,,To teda, my jsme se vlastně už od devítky neviděly co? To je nějakých pět let řekla bych?" řekla a já jsem se pozastavila nad tím, jak rychle ten život utíká. ,,No máš pravdu, už je to pět let" kývla jsem na to Barče. ,,A co, odmaturovala jsi? Ty jsi šla vlastně na tu zdravku žejo?" byla jsem zvědavá a čekala jsem na odpověď od Barči. ,,Ano šla a díky bohu jsem odmaturovala, měla jsem dvojku z matiky a jinak samý jedničky" řekla a já jsem se opět napila svého kafe. ,,A co ty? Jak tobě šla škola? A a co rodiče, jsou furt pryč, nebo bydlíš sama, musíš mi všechno říct" řekla Bára a já jsem se zarazila, už je to tady, ty otázky, na který je mi fakt blbý odpovídat. Cítila jsem stres v mém těle a kapku potu na čele, kterou jsem hned otřela. ,,No to je na dlouhý povídání, jak dlouho máš čas?" zeptala jsem se ji ,,Mám času dost, povídej prosím" odpověděla mi a donutila mě ji všechno říct.
,,Takže hned co jsem přešla na novou školu, tak jsem se začala hodně bavit s Julčou, což byla spolužačka a s klukama ze stavebky od Lukase, což byl ten můj kluk, ale o něm ještě víš myslím. Chytla jsem se týhle party a společně jsme chodili do klubů a po nějakým půl roce nebo už nevím jsem zjistila, že mě Lukas podvádí a proto jsem to ukončila a rozhodla jsem se, že už nebudu holka na vztahy, protože tohle mě fakt dost zabolelo a už jsem to nechtěla zažít nikdy" ,,Achjo Lilly, to mě strašně moc mrzí" řekla mi Barča ,,Nemusí" odpověděla jsem a pokračovala jsem dál. ,,Když jsem byla myslím na konci prváku, kam jsem se sotva dostala, protože jsem měla špatný známky, tak jsme s Julčou začaly prodávat trávu a protože jsem chodila i a školu, tak mě z ní vyhodili. Když to zjistila máma, dala mi den na vystěhování se z jejich domu a já jsem musela začít bydlet sama. Julča mi pomáhala s čím se dalo a a já jsem se živila tím, že jsem furt prodávala, protože nic jinýho jsem ani nehledala. Jednoho dne, když jsme šly na oběd do Caffetterie, všimla si Julča toho, že někoho hledají a tak jsem to zkusila a začla jsem tam pracovat, pracuju tam vlastně až do teď, ale za týden letím do LA, takže budu mít menší dovolenou" řekla jsem všechno Barče a ona se jenom napila kafe a dál na mě koukala jako na mimozemšťana. ,,Kámo, tak ty jsi to měla jinak těžký" řekla a já jsem se na ni usmála a řekla jsem, že je to všechno v pohodě a co se má stát, tak se stane.
Po kavárně mě Barča hodila domu, rozloučila jsem se s ní a doma jsem začala vybalovat všechen svůj nákup. Když jsem zjistila, že už je šest hodin, převlékla jsem se přesně do tohohle.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A mohla jsem vyrazit za klukama. Jelikož to mám k nim domu celkem kousek, rozhodla jsem se, že půjdu pěšky a cestou zajdu koupit víno na večer. ,,Dobrý den" pozdravila jsem zrovna když jsem vešla dovnitř do obchodu. Sáhla jsem po flašce vína a šla jsem k pokladně, kde jsem to zaplatila a pokračovala dál v cestě ke klukům. Když jsem dorazila na místo, zazvonila jsem a čekala jsem na odpověď. ,,Ano?" ozvalo se ze zvonku ,,Čauky, tady Lilly, pustíte mě dovnitř prosím" řekla jsem jako nějaký bezdomovec a začala jsem se smát. ,,Jasný kotě, pojď nahoru" řekl hlas a já jsem poznala, že je to Jakub, protože kdo jinej by mi tak asi říkal a byl by tak drzej, pomyslela jsem si a otevřela jsem si teď už odemčené dveře. Vyběhla jsem schody a vešla jsem ke klukům do bytu.
ČAUUUU, jsem tu s novým dílem, snad se vám líbí a budete pokračovat dál. Každopádně nechápu to, že už je tady skoro 900 přečtení, protože třeba dvě kapitoly zpátky jsem se těšila na 666 přečtení a teď už je tu skoro 900! To nechápuuuu a strašně moc vám za to děkuju. Mám vás moc ráda a těšte se na další díly, který vyjdou co nejdříve. Kdyžtak se omlouvám za případný chyby :D
