Tebe znám...

Letenka...

Probudila jsem se v úplně bílem pokoji na posteli. Vůbec netuším kde to jsem, nebo jo? Jasně, je to nemocnice, pomyslela jsem si a snažila jsem si rukama promnout oči, protože mi nešli moc dobře otevřít. ,,Lilly?!" uslyšela jsem Nikův hlas. ,,Pre boha, já som to povedal, že sa zobudí čůráci" uslyšela jsem další, tuším Danielův hlas (Konexe) a nějáké další pohyby kluků, jejichž pohledy směřovali na mě . Posadila jsem se a rozhlédla jsem se po celém nemocničním pokoji. Byli tu všichni kluci z labelu, dokonce i Jakub, musela jsem se usmát a ještě jednou jsem si promnula oči. ,,Co se to stalo, proč tu jsem?" zeptala jsem se ustaraně kluků. ,,Volala ti tvoje máma, a řekla ti, to s tvojí babičkou. Ty jsi hned po tom začala brečet a následně jsi omdlela. Jakub okamžitě volal sanitku a já s klukama jsme se tě snažili vzbudit" řekl mi všechno Dominik a já jsem v sobě opět ucítila smutek, kvůli tomu, co se stalo s babičkou. ,,Děkuju vám všem" řekla jsem a po tváři mi stekla slza. ,,Už neplakej, jsme tu s tebou" řekl Dominik a setřel mi slzu z tváře. S lehkým úsměvem mi dal jemnou pusu na tvář. Z druhé strany si přisedl Robin a obejmul mě. 

Uslyšela jsem klepání dveří a následně jsem spatřila sestřičku, která nesla mé oblečení. ,,Dobrý den, přinesla jsem vám oblečení a hned po tom, co k vám přijde pan doktor na kontrolu můžete jít domu, řekla a položila mé oblečení na stůl v pokoji. ,,Děkuju" řekla jsem jí a ona odešla z mého pokoje. ,,Aby jsi se neuslintal" řekl Robin Danielovi se smíchem v hlase. ,,Čo to meleš" odpověděl Daniel Robinovi a všichni se začali smát. Řekla bych, že si každý v tomto pokoji všiml toho, jak Konex slintal z té sestřičky. 

Tak, už jsem doma, jakože fakt u sebe doma. Kluci mě strašně moc přemlouvali, abych tam zůstala s nima, ale řekla jsem jim, že mi není ještě úplně nejlíp a že půjdu radši domu. Právě teď ležím v posteli a koukám se na nějaký film. Vedle sebe mám čajíček od Nika a chci usnout, protože se o to snažím asi už dvě hodiny. Bolest hlavy utlumil prášek a řekla bych, že je mi už líp. 

Dobré podzimní ráno řekla bych. Vylezla jsem z postele a koukla jsem se na hodiny. Je něco okolo deváté hodiny a je mi pěkná zima. Šla jsem si dát ještě jeden přášek. Automaticky na sebe házím svůj zateplený svetr a s krásně teplým kafem v ruce mám namířeno na balkon. Ty Pardubice jsou tak krásný, pomyslím si zrovna když sedím na balkoně a napiju se horké tekutiny. Rukou sahám po krabičce cigaret, kterou následně otevřu a jednu cigaretu si vyndám. Zapaluju jí za účelem doplnění nikotinu do mého těla. Cigaretu přiložím k ústům a nasaju kouř, který následně vyfouknu do mrazivého vzduchu putujícího Pardubicemi. Vůbec nevím co budu dneska dělat, možná bych mohla napsat Nikovi, jestli nechce něco, třeba i s klukama podniknout. Sahám po telefonu a píšu Dominikovi zprávy, kde se ho ptám co bude dělat a jestli by nechtěl dneska něco podniknout. Můžete hádat, co odpověděl. Ano, zase nemůže, protože něco nahrávají. Jak typický, pomyslela jsem si a zamířila jsem do mé kuchyně. Jelikož nemám dneska fakt co dělat, tak tady asi trošku poklidím a mohla bych něco udělat na počítači, protože to už dlouho odkládám. Nádobí jsem uklidila do myčky, prádlo jsem dala prát a vysála jsem v celém bytě. Následně jsem se šla vysprchovat a umyla jsem si i vlasy. Oblékla jsem si tepláky a Dominikovo tričko, které mi bylo sice trošku veliké, ale pohodlné. Vlasy jsem si sepnula do drdolu a šla jsem si ještě jednou zapálit. 

Po tom všem jsem si konečně sedla na gauč se salátem v ruce a pustila jsem se do jídla. Při tom jsem se koukala na různé letenky, protože mě napadlo, že už jsem celkem dost stará na to, abych někam mohla konečně už letět. Zastavila jsem se nad letenkou do LA, která byla za celkem dost výhodnou cenu. Přemýšlela jsem o tom, jestli chci opravdu letět a opustit práci Dominika, který na mě stejně nemá ani čas. Nechám si to ještě projít hlavou, třeba se ještě rozmyslím, pomyslela jsem si a šla jsem odnést misku od salátu do kuchyně. 

Přemýšlím nad tou letenkou už asi tři hodiny. Volala jsem dokonce i Šimonovi, jak by to beze mě v tý Caffetterii zvládal a on mi řekl, že jsem pitomá, ať rozhodně letím, pokud je možnost. Pak jsem volala i mojí kamarádce Báře ze základky a ta mi taky řekla ať letím, mimo to jsem si s ní i hezky popovídala a už jsem jí musela slíbit i to, že se zase někdy uvidíme i po tom všem, co se stalo. Sedím u počítače a tu letenku hypnotizuju pohledem. Mám to udělat nebo nemám, to jsou jediný myšlenky, který mi teď kolují v hlavě. Seru na to, prostě letím, řekla jsem si a začala jsem vyplňovat údaje do počítače. Letím přesně den před vánocema, takže už za necelé dva týdny. Myslím, že to budou strašně zvláštní vánoce, protože nebudu doma a navíc tam nebudu mít žádné známé, budu tam prostě sama. Věřím ale v to, že to budou ty nejlepší vánoce a snad tam i někoho poznám a třeba tam i na chvilku zůstanu, když se mi tam bude líbit. Možná bych si tam mohla najít i nějakou práci, kde bych si vydělala dostatečně dost peněz na to, abych už nikdy nemusela do práce v Česku. 

Ahojkyy, jsem tu zase s dalším dílem. Omlouvám se, že dlouho nic nevyšlo, ale nebyl ani tak moc čas, protože je toho moc do školy atd, však to znáte. Strašně moc vám všem děkuju za skoro 100 hlasů a za necelých 800 přečtení, jsem za to strašně moc ráda. 

Každopádně dneska je ten díl celkem o ničem, ale moc jsem nevěděla o čem mám psát, a proto jsem se rozhodla, že poletí někam do Ameriky, aby to nebylo pořád o tom samém. 

Kdyby jste se ptali, tak je teprve jakoby rok 2014 a v tu dobu ještě Nik žádné písničky nevydával, takže si ještě chvilinku počkejte a už to bude jenom o Nik Tendovi, slibuju. Takže určitě čekejte na další díly a myslím, že se máte na co těšit.