Kluk z děcáku

Veselý Shawn

Ráno jsem se probudila už v půl šesté ráno, normálně jsme vstávali až v šest. Už jsem nemohla usnout, tak jsem se jenom tak povalovala v posteli. V noci jsem toho moc nenaspala, už jenom proto, že jsem usnula ve dvě. Pořád jsem musela myslet na Shawna a na ten dopis od jeho táty. Vůbec mě nenapadlo, jak bych mu mohla pomoct.

Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Věděla jsem, že když vstanu teď, bude v koupelně volno a já nebudu muset čekat v řadě, až se uvolní. Přišla jsem ke dveřím do koupelny, ale tam jsem něco slyšela. Zaťukala jsem. "Dále" ozvalo se a já podle hlasu poznala, že je to Shawn. Vešla jsem a uviděla ho. Stál u umyvadla a koukal na mě, v jeho očích byla vidět nervozita a stud.
"Co tu děláš tak brzo?" zeptal se

"Asi to stejný co ty."odpověděla jsem bez váhání

"Taky nemůžeš spát?"

"Jo, pořád musím myslet na to, co si mi včera večer řekl."

"Neměl jsem ti to říkat, akorát jsem ti s tím nadělal další starosti."

"Ale notak, já jsem ráda, že si mi to řekl a vážím si toho, že mi věříš. Ale zatím jsem nepřišla na to, jak bych ti mohla pomoct."

"Hele nemysli už na to, prostě půjdu k tátovi na návštěvu a pak se uvidí, jenom doufám že už se změnil."

"Neboj, něco vymyslíme."

"Já ti moc děkuju, že si mě včera vyslechla, já jsem to prostě potřeboval ze sebe dostat. A moc mi pomohlo, když si tam se mnou včera zůstala, konečně jsem se trochu lépe vyspal. Od chvíle co se to s rodiči stalo, tak spím hrozně málo." řekl, otočil se a odešel, ani mi nedal prostor na odpověď.
Vyčistila jsem si zuby, umyla obličej a šla připravit snídani, aby tety nemusely tak brzo vstávat.

Bohužel jsem nebyla jediná, kdo měl ten nápad, protože Shawn už dělal míchaná vajíčka, tak jsem mu aspoň pomohla. Když přišly tety, byly nadšené z toho, jak nám to hezky spolu jde. Po snídani si mě vzaly stranou a prosily mě, abych promluvila se Shawnem. Řekla jsem jim, že to moc ráda udělám.

Pak jsme šli do školy. Tentokrát s námi šel i Shawn a dokonce se i zapojil do rozhovoru. Jako první hodinu jsme měli biologii a učitelka poslala mě a Shawna do kabinetu pro vycpaniny. Šli jsme po chodbě a bylo trapný ticho.
"Tety mi dneska řekly, že si s tebou mám promluvit, prej jim přijdeš až moc tichej." řekla jsem se smíchem, abych prolomila to ticho.

"A proč si se mnou máš promluvit ty?"

"No, říkaly, že si prej rozumíme a bude to lepší, než když si s tebou promluví ony. A ta snídaně byla prej moc dobrá. "

"No to je pravda, že si rozumíme. Tak o čem se mnou budete mluvit, paní psycholožko?"

"No to nevím, myslím, že už si mi všechno řekl, nebo snad ne?"

"Jo, všechno už víš, takže asi není o čem mluvit." zakončil tím nás hovor a my s rukama plnýma vycpanin vešli do třídy.

Ve škole se toho moc zvláštního neodehrálo, jenom to, že si náš učitel na angličtinu sednul na židli a ona praskla. Sice nepraskla sama od sebe, kluci ji trošku pomohli pilkou, ale byla to sranda.

Pak jsme přišli 'domů' a tety hned chtěly vědět co jsem z něj vytáhla, řekla jsem jim, že je v pohodě a nic ho netrápí a kdyby něco potřeboval, tak se mi svěří.

Celý den se ale Shawn choval nějak jinak, byl víc veselý a trošku víc mluvil. Nevím, jestli to bylo tím, že se mi včera večer svěřil, ale byl tak mnohem lepší a když se smál, tak mu to mnohem víc slušelo.