Královnina služebnice

5. kapitola - Na všem špatném je něco dobrého

Sianna seděla v pokoji jen o málo větším než ten její na statku a s očima navrch hlavy zkoumala každičký koutek. Na stěnách byly bílé tapety s jemnými modrozlatými ornamenty, které pokoji dodávaly kupodivu teplý nádech. Velké okno obyčejně zakrývaly těžké sametové závěsy, ale teď byly roztažené a vpouštěly do pokoje sluneční paprsky. Pod oknem stál psací stůl, na kterém ležela výbava na šití, knihy, zápisníky, pera, kalamář a v rohu byly v pouzdru schované housle, u kterých stála ještě váza s čerstvými květinami. Vedle stolu stálo cosi, co vypadalo jako držák s mísou na vodu. Naproti oknu byla zdobená truhla a po jejích stranách vestavěné skříně. Největší dojem na dívku udělala postel. Ta nejměkčí postel jakou kdy viděla s peřinami, které připomínaly pohlazení peříčkem. Seděla na lenošce u postele a vůbec netušila, jak se má chovat. Nikdy neviděla něco tak přepychového. Skoro se bála, že něco zničí nebo ušpiní svými naprosto obyčejnými šaty.

Do pokoje jí před malou chvílí dovedla jedna z žen, která na ní a ostatní tři dívky čekala u kočáru. Bez jediné slova otevřela dveře, pustila Siannu dovnitř a zase zmizela. Nezeptala se na Siannino jméno, ona sama se také nepředstavila a celkově působila chladně. Sianna vedle sebe na lenošce rozprostřela šátek s drobnostmi, které si narychlo zabalila. Měla s sebou jedno náhradní oblečení, malé zrcátko, kožený řemínek s vyřezávaným mýtickým stvořením, jehož jméno její rodina používala, vyleštěný oblázek, který jako malá našla na poli a považovala ho za poklad, co jí jednoho dne přinese štěstí. Zbytek tvořily drobnosti, které sice neměly ve městě žádné využití, ale nějakým způsobem jí budou připomínat domov. Prstýnek od Havlila, který už nenavlíkla ani na malíček, prázdný látkový sáček, kde se nosívaly bylinky a pár dalších.

Sianna se chtěla zvednout, jít ven, prozkoumat místo, na němž se tak znenadání ocitla, ale nohy ji neposlouchaly. Srdce se jim snažilo poručit, ať se pohnou, ale mozek je pořád vystrašeně přesvědčoval o opaku. Natáhla se po řemínku s přívěskem, uvázala si ho kolem zápěstí a s nádechem se postavila. Rozhodla se přemoci strach a prostě využít svého nového postavení co nejvíce. Dali jí knihy? Zlepší si své čtení. Dali jí pera, inkoust a zápisník? Naučí se tedy lépe psát. Přejela pomalu rukou po lesklé desce stolu, odsunula polstrovanou židli a už se natahovala po jedné z knih, když se otevřely dveře.

Dovnitř vstoupila žena, která ji sem přivedla. Měla přísný výraz, ústa stažené do tenké linky a kolem nich několik vrásek, jakoby se už dlouhá léta neusmívala, v tmavých vlasech se jí ukazovaly první šediny. Oblečená byla stejně jako všechny sloužící - pokud tedy ty ženy byly sloužícími. Černé šaty s vysokých límcem, dvěma řadami knoflíků a širokou sukní jí dodávaly ještě víc na přísnosti. Podala Sianně džbán s čistou vodou a složené šaty. Potom na dívku poprvé promluvila: „Rychle se umyj a obleč se, za pár minut pro tebe přijdu. Nemáme čas na zahálení." Nečekala na odpověď, otočila se na podpatku a zabouchla za sebou dveře.

Sianna starší ženu poslechla, co jiného jí také zbývalo. Nalila do mísy vodu, opláchla si obličej a pak se oblékla do obyčejných bílých šatů se šněrováním a širokým rukávem. Neměly na sobě sice žádné zbytečné ozdoby ani nebyly nějak zvlášť hezky střižené, ale byly z velice příjemné látky. Utahovala si zrovna šněrování, když se služebná vrátila. „Pojď honem. Nezdržuj přece." Vystrkala Siannu na chodbu. Kráčela rychle a bylo vidět, že zná každý koutek paláce. Spletitými chodbami šla najisto, bez jediného zaváhání otevírala dveře a na dívku za sebou se ani neotáčela. Sianna se jí snažila co nejrychleji následovat, ale oči jí každou chvílí zabloudily k obrazům na stěnám, zdobným tapetám, krásným parketám nebo i k vysokým malovaným stropům.

Po spoustě zatáček, několika schodištích a mnoha krásných místnostech se ocitly ve velkém kruhovém sále, ze kterého bohatství přímo křičelo. Sianna vše rychle přeletěla pohledem, ale pro tentokrát její pozornost upoutalo něco jiného. V sále už bylo osm dívek v bílých šatech a tři - s tou, co ji přivedla čtyři - služebné. Po Sianně přišly ještě tři další oblečené v bílé. Seřadily je do půlkruhu kolem ženy v černých šatech, která se od ostatních lišila pouze zářivě rudým náhrdelníkem a holí s drahokamem jako držátkem.