Královnina služebnice

12. kapitola - Padělky a dopis

Sianna seděla ve světle svíček u psacího stolu ve svém pokoji. Dorazila asi před hodinou, ani se nezašla navečeřet a rovnou zamířila sem. Držela ruku s perem nad kalamářem a nechala odkapávat inkoust zpět do nádobky, jak se pořád nemohla rozhodnout, co napíše. Poklepávala si nohou a jednou rukou podpírala bradu. Farell doručí dopis. Její rodina konečně pochopí, že se nenechala zlákat pozlátkem královského paláce. Všechno jim vysvětlí. Tak proč pořád nemůže najít ta správná slova?

Znovu namočila hrot pera a přiložila ho k papíru, aby napsala pozdravy. Ani si neuvědomovala, jak moc se její psaní zlepšilo. Všechna písmena byla krásně čitelná a zručně provedená. Aspoň k něčemu byla tahle šaškárna dobrá.

... Omlouvám se, že vám posílám zprávu až teď, ale tohle byla první možnost, která se mi naskytla. Přísahám, že jsem na vás všechny nikdy nepřestala myslet a celou dobu se snažila najít způsob, jak se s vámi spojit. Věci, které se vám chystám říct, nejsou pěkné ani vás nijak nepotěší. Prosím vás tedy z celého srdce, neudělejte žádnou hloupost, co by mohla ohrozit vaše zdraví a bezpečí. Věřte mi, že udělám cokoliv, abych se mohla vrátím domů bez výčitek a s čistým svědomím. Nikdy bych neudělala něco, co by vás pohoršovalo.

Písaři mě odvedli do hlavního města. Bydlím přímo ve staré časti paláce. Stejně jako mě přivedli i dalších jedenáct dívek. Šest týdnů nás cvičili v tanci, čtení, zpěvu, vyšívání a dalších věcech. Už během těch týdnů jsem se pokoušela vám napsat, ale můj dopis nikdy neopustil palác.

Po skončení výcviku nás představili královně a konečně nám prozradili důvod našeho pobytu na zámku. Královna má svojí síť špehů mezi šlechtici a my jsme se staly jedněmi z nich. Jenže naše práce není tajně odposlouchávat hovory a prohledávat korespondenci lordů, musíme se stát jejich společnicemi a vyhovět jim ve všem, co si zamanou. Královna z nás udělala milenky nejváženějších lordů našeho království. Sama jsem dostala ‚na starost' knížete Belitska, který se naštěstí bojí mého oka. Prozatím se mě nepokusil k něčemu donutit a já budu dělat všechno pro to, aby to tak zůstalo i nadále.

Královna nám slibuje bohatství a výhodné manželství, pokud všechno bude podle jejích představ, až za pět let skončí naše služba. Když vynechám všechny nepříjemnosti kolem, nemám se tady špatně. Nemusím dělat žádnou těžkou práci, mám tři jídla denně a útulný pokoj, ale nemohu odejít z města.

To, co mě děsí mnohem víc, jsou daně. Od muže, který vám tento dopis přivezl, jsem se dozvěděla, co se v království děje. Doufám, že jste všichni v pořádku. Pokusím se najít nějakou možnost, jak vám pomoci. Musí nějaká být. Není přece možné, aby král pořádal plesy každý týden, zatímco jeho poddaní trpí hlady.

Prosím vás o jediné, neříkejte nikomu, proč jsem v hlavním městě. Je mi jedno, co komu napovídáte, ale pravdu si nechte pro sebe. Ani Havlil a Lybia se to nesmí dozvědět.

Pokud Farell svolí počkat, až napíšete dopis, budu s radostí čekat na vaší odpověď. Budu se tady za vás všechny modlit.

S pozdravem...

Sianna

Vrátila pero do kalamáře a několikrát na papír foukla, aby inkoust zasychal rychleji. Když si byla jistá, že se slova nerozmáznou, smotala dopis do ruličky a převázala ho stužkou. Zůstala ale ještě sedět u stolu a přemýšlela. Co kdyby náhodou Farellovi nevěřili? Přemítala o věcech, které by mohla dát mlynářovi, aby její rodiče věřili, že je to opravdu dopis od ní. Přešla k truhle, kde schovávala své osobní věci. Nebylo toho mnoho, ale přišlo jí to jako nejcennější věci široko daleko. V uzlu z šátku nenašla nic, co by jasně říkalo, že to patří jí.