Královnina služebnice

10. kapitola - Spravedlivá krádež

V podvečer čtvrtého plesu se z královniných komnat vyhrnula dvanáctka dívek. Celé odpoledne strávily ve společnosti Jejího Veličenstva a snoubenky korunního prince. Některé se očividně dobře bavily a nechtělo se jim z přepychových místností pryč, jenže se musely ještě připravit na večer. Šest z nich, které se tvářily nadřazeně a chovaly se, jakoby jim patřil celý palác, kráčelo vepředu, hlasitě se smály a opovržlivě pokukovaly po zbylých šesti. Kousek za nimi šly další dvě dívky, které se s nikým moc nebavily a snažily se nevyvolávat potíže.

Jako poslední odcházely Sianna, Maira, Tysha a Amabel. Zrzka s černovláskou si ukazovaly kapesníky s krásnými výšivkami, jímž se celé odpoledne věnovaly. Sianna muchlala kapesník s kapkami od krve v ruce a už delší dobu přemýšlela jen nad jediným: „Jeden měsíc a král s královnou uspořádali už čtvrtý ples. Kde na to pořád berou peníze?" zeptala se potichu Mairy, aby ji neslyšeli sluhové a vojáci kolem. Přitom se pobaveně usmála na toho mladého vojáka před královninými dveřmi, který před pár dny tak rozzuřeně vylezl ze dveří, když přinesla královně nový náhrdelník. Ten s obličejem rudým jako rajče uhnul pohledem pryč.

Maira pokrčila rameny a taky ztišila hlas: „To musí být z válečné kořisti. Mají teď v pokladně bohatství celého Merkinského království... Když sem před válkou máti s otcem jezdili, vyprávěli nám, že se v paláci pořádaly dva nanejvýš tři plesy za sezónu."

„Když si teda tak namastili kapsu, mohli by snížit daně," zamumlala Sianna. Nevěděla vůbec nic o světě za hradbami města. Jak si žije prostý lid na vesnicích po celém království? Jak to vypadá s letošní úrodou? Kolik se platí daň? Maira na souhlas přikyvovala.

Odešly společně do starého paláce, kde Sianna hned vyrazila za Mairou do pokoje. Nemusela se nijak zvlášť strojit na večer. Před návštěvou u královny si vzala jedny z modrošedých šatů, náhrdelník s maličkými safíry a náušnice a učesala si vlasy. To bylo všechno, co na sobě byla ochotná změnit. Zato Maira měla mnohem složitější volbu s šaty i šperky.

Sianna seděla na židli a pozorovala blondýnku stojící před zrcadlem s nepřítomným zamyšleným výrazem, jak zkouší, který šperk se jí víc hodí k šatům. „Ten drobnější vypadá líp," řekla jí po chvíli pobaveně. Maira odložila zbylé náhrdelníky zpět do truhličky, zapnula si ten vybraný kolem krku, ale ani jednou se při tom neusmála, jak u ní bývalo zvykem. „Co se děje?" zeptala se jí Sianna.

Maira se s povzdechem sesunula na postel, zabodla pohled do podlahy a něco rychle zamumlala.

„Co to bylo?"

Dívka věnovala Sianně jediný nerudný pohled, než zase sklonila hlavu k zemi. „Říkala jsem, že se mi stýská."

„Za to se snad nemusíš stydět," snažila se ji povzbudit a přátelsky do ní šťouchla. Maiře ta slova náladu nezvedla.

„Já jen... že..." vykoktala ze sebe potichu, do očí se jí hnaly slzy. „Doma jsou teď letní slavnosti. Každý rok už od malička jsem je trávila s babičkou a bratrem, rodiče byli tady, zůstávali jsme u ní celé jaro, léto i podzim. Babička je stará, zdraví jí už tolik neslouží. Slíbila jsem jí, že s ní strávím všechny slavnosti... Co když se za pět let vrátím a ona už..."

„Pojď sem," řekla jí jen Sianna a objala ji. Nechala Mairu vyplakat. Tiše jí šeptala do ucha uklidňující slova. Stesk musel časem přijít na každou z nich. Ona si tím prošla, když marně čekala na odpověď neodeslaného dopisu. Nezbývalo nic jiného, než smutek překonat a pustit ho z hlavy na dostatečně dlouhou dobu, aby se nezbláznila. Maiře ještě nějakou dobu trvalo, než se uklidnila. Měla z pláče úplně opuchlé oči, a když se ze Siannina náručí odtáhla, prohlédla se v zrcadle a nevesele usmála. Dala se do práce, aby si stopy po pláči rychle zamaskovala.