Královnina služebnice

4. kapitola - Královská služba

Delilah měla plné ruce práce s chystáním večeře pro hosty. Za normálních okolností vařila pro šest lidí, dnes připravovala večeři pro deset. Goswin pozval Cadena s rodinou a, aby Trennanovi trochu zlepšil náladu, pak pozval i Lybiu. Synové snesli z půdy další stůl a ještě čtyři židle. Sianna kolem ní pobíhala a pomáhala se vším, na co si Delilah zrovna vzpomněla.

Vše bylo připravené hodinu před stmíváním. Kotlík houbové polévky se hřál nad ohněm, v peci bylo schované srnčí maso na šípkách a kaše stála v kastrole s poklicí na stole. Benneta ještě poslala do hostince pro dva džbány piva, které se teď chladily v nejstudenější místnosti v domě.

Celá rodina se k večeru shromáždila uvnitř, kde jim Delilah udílela pokyny, jen co někoho zahlédla. Dariuse poslala pro čerstvé bylinky za dům, Trennana doslova vyhodila z domu, aby se došel umýt ke studánce, Siannu odeslala se převléct a učesat, protože měla celou sukni od něčeho černou a na hlavě něco připomínající vrabčí hnízdo.

Nejdříve přišla Lybia, která se potom nevzdálila od Trennana na více jak metr. Delilah si vybavovala den, kdy se její nejstarší syn zasnoubil, jakoby to bylo včera. Klečel tenkrát na kolenou a prosil je, ať ho do sňatku s Lybiou nenutí. Netrvalo to ani tři měsíce a Trennan se do své nastávající bláznivě zamiloval. Delilah si přála, ať stejný osud potká i Siannu. Ona sama si lepšího zeťe představit nedovedla.

Mladý kovář i s matkou a malou sestrou dorazili jen chvíli po Lybii. Celia Farrerwirer, vdova po kováři a Cadenova matka, vypadala strhaně. Byla to droboučká žena, kterou by odfoukl i slabý větřík. Osmiletá dcera - stejně jako Caden - zdědila podobu po otci, ale matky se držela jako klíště. Farrerwirerovi bez nebožtíka kováře působili neúplně. Kupodivu se zdálo, že otcova ztráta měla nejmenší dopad na Cadena.

Všichni hosté se usadili kolem stolu. Goswin do čela, Delilah naproti němu. Napravo od otce seděli synové a Lybia, nalevo Sianna a Caden s rodinou. Každý se všemožně snažil nezavést řeč na válku, ale nikomu se to nedařilo. Skoro v každé větě byla zmínka o tři roky trvajícím utrpení.

„Celio, musíš být určitě hrdá na syna," vstoupila do hovoru Delilah, když se zase nebezpečně blížili k tématu války. Nalila Goswinovi hrnek piva a na kovářku se povzbudivě usmála. „To, jak se zachoval vůči všem ve vesnici, je úctyhodné."

„Ano, to ano. Vychovali jsme ho s nebožtíkem Oswallem dobře," odpověděla Cadenova matka, ale její hlas zněl jako by patřil mrtvole. Unylý, nezaujatý, bez jediné emoce. Stiskla synovo rameno tak silně, až jí zbělaly klouby. „Jsem ráda, že nás tady nenechal samotné."

Sianna sledovala svou možnou budoucí tchyni a bylo jí té nebohé ženy líto. Tahle osoba se od kovářky, kterou dobře znala a měla ráda, lišila stejně jako se liší den a noc. Nevypadala, že jí zajímá něco z toho, co se děje kolem. Opravdu připomínala chodící mrtvolu.

Večer se táhl a atmosféra u stolu se konečně lepšila. Věci, které probírali, se týkali budoucnosti, už se nerýpali v minulosti, jenž stejně nemohou změnit. Dokonce se jim podařilo vykouzlit na Celiině tváři pár úsměvů, ale to mohlo také způsobit množství piva, co kovářka stačila vypít.

Jako první se zvedla Lybia, se všemi se srdečně rozloučila a pak s Trennanem v závěsu vyrazila domů. Goswin i Delilah byli nadmíru spokojení, když viděli, jak je syn ve společnosti své snoubenky šťastný. „Podívejte na ty dvě hrdličky," prohlásila Celia hned, co se za nimi zabouchly dveře.

„Jsou mladí, jsou zamilovaní," pokrčil rameny Goswin. „Co s nimi můžeme dělat."

„Ovšem že nic," odpověděla Celia, do obličeje se jí vrátil smutný výraz. Její oči chvíli hleděly do prázdna a pak z ní s povzdechem vypadlo: „Já jen, že už je to tak dlouho, co jsme já a Oswall byli takhle šťastní."