Královnina služebnice

13. kapitola - Dlouhé letní večery

Sianna se probudila druhý den s řezavou bolestí hlavy. Otočila se na břicho, zabořila hlavu do polštáře a něco nesrozumitelného zahuhlala. Včera musela přecenit svojí odolnost a trochu to s Farellem přehnali. Teď se necítila ani na to zachraňování světa, jak si z ní mlynář neustále utahoval.

„Dobré ráno!" ozvalo se za dveřmi škodolibě. Sianna se otočila na záda a promnula si oči. Pax ještě stejně pobaveně prohlásil: „Žiješ ještě?"

Sianna na něj něco zahučela a začala se hrabat z postele, do které se včera nějakou záhadou dostala. Když se asi za patnáct minut posadila naproti Paxtonovi ke kuchyňskému stolu, hlava jí třeštila tak, jak už dlouho ne. Opravdu vydařený večer, to se musí nechat.

Pax dívku sledoval, zatímco se cpal snídaní. „Udělal bych ti taky, ale už na tebe čekají vojáci... Kolik jste toho vypili? Slyšel jsem tě až nahoru, když jsi dorazila."

„Netuším," zamumlala jenom s vědomím, že po čtvrté sklenici nějak přestala počítat, a přešla k oknu. Před vchodovými dveřmi vážně stála známá dvojice vojáků. Sianna si projela rukou vrabčí hnízdo, co měla na hlavě místo vlasů, a drobet uhladila zmačkané šaty, ze kterých se včera večer zapomněla svléknout. „Tak já to dojdu vyřídit."

Pomalu sešla ze schodů, odemkla dveře a vylezla na ulici. Královnin gardista očividně v dobré náladě přelétl pohledem po Sianně, po jejím zamračeném obličeji a přimhouřených očích a s neskrývaným pobavením prohlásil: „Dobré ráno, madam."

„Nesdílím váš názor, pane," odpověděla mu tiše a převzala si od něj malou truhlu s penězi. „Dejte mi půl hodiny."

Vrátila se za Paxtonem, který už mezitím sešel do své dílny za obchodem. S klepnutím postavila truhlu na stůl. Zlatník se po ní okamžitě natáhl. Asi ve čtvrtek spočítali celkovou cenu na dva a půl tisíce zlatých, protože Pax pořád používal stříbro a zlato, jen drahokamy byly falešné. Sianna požádala vojáky, aby jí přinesli šest tisíc. Přece jen - jak Talida říkala - na ceně nezáleží. Pax si peníze dlouze přepočítával, zatímco Sianna skládala šperky do teď už prázdné truhly.

Když byla hotová, podívala se na Paxe, který rozdělil váčky s penězi. Pět z dvanácti si jich vzal pro sebe, dalších pět schoval Farellovi a zbylé dva postrčil k Sianně. Dívka pozvedla obočí. „Co to je?"

„Nedělej hloupou. Jsi v tom s námi, tak si vezmi svůj podíl."

Na stole před ní ležely dva měšce s tisícem zlatek. Tolik peněz v životě neviděla. Trochu ostýchavě jeden z nich rozvázala. Tisíc zlatých. To by zaplatilo daně na celý rok a ještě by zbylo dost na pár měsíců. Sianna zamrkala a vzala několik blýskavých mincí do ruky. Z kapsy vytáhla svůj vlastní měšec a odsypala do něj nějaké mince. Oni to potřebují víc než já. Pak ten velký zase zavázala a vrátila oba dva Paxovi.

„Řekni Farellovi, ať to odveze mojí rodině. A taky mu řekni, ať nezkouší žádný pitomosti. Nebo si ho najdu a osobně ho dotáhnu před soud."

Paxton se zasmál, ale přikývl. Potom se k Sianně natáhl a ochranitelsky ji objal. „Dávej na sebe pozor, holka. Tenhle svět není pro lidi jako jsi ty. Doufám, že až se příště uvidíme, budeš pořád stejná."

„Já doufám, že se budeme vídat tak často, že mě začneš nenávidět."

Rozloučili se a Sianna vyrazila na cestu zpět k zámku. Hned, co vyšla z uličky pod hradbami, dopadla na ni skutečnost. Snad tudy půjde ještě dřív než za pět let. Týden klidu a míru právě skončil. Kdyby tak mohla vrátit čas zpátky, nikdy by se nevrátila od Chromého koně. Kdyby to šlo, zasnoubila by se s Cadenem o hodinu dříve a nic z tohohle by nemusela řešit. Jenže nebyla čarodějnice, za kterou ji někteří považovali, a tak jí nezbylo nic jiného, než odevzdaně následovat vojáky zpět do zámku.