Královnina služebnice

6. kapitola - Ve zlaté kleci

Dvě hodiny odpočinku uplynuly dříve, než se Sianně zamlouvalo. S přimhouřenýma očima a výrazem čirého utrpení opustila svůj pokoj. Celé dvě hodiny proležela, ale vůbec si neodpočinula. Všude po těle měla šrámy z lekce tance. Večer z ní určitě bude jedna velká modřina. Doklopýtala ke schodům a opřela se o zábradlí, když se pomalu plazila do třetího patra paláce, kde měla mít další tři hodiny lekci konverzace.

Před dveřmi se přes svůj odpor k církvi v duchu pomodlila ke všem bohům, aby tenhle mistr neměl stejně sadistické metody jako Bertran, a vstoupila dovnitř. Byla to prostá místnost s holými stěnami, jediné, co se uvnitř nacházelo, byla trojice polštářů na zemi. Na jednom z nich seděla mladičká žena oblečená do černých kamaší, bílé košile a rudého zdobného kabátu. Vlasy měla svázané v nedbalém uzlu, ze kterého jí skoro polovina pramenů vyklouzla, ruce položené na kolenou držela dlaněmi vzhůru a na tváři jí zářil zasněný úsměv.

„Vítej, posaď se ke mně," řekla směrem k Sianně. Celou dobu se dívala upřeně před sebe, ani jednou nemrkla. Pokynula k polštáři po své pravici. „Jak se ti daří, má milá?"

Sianna si zvláštní ženu prohlédla, když si vedle ní sedala. Něco na ní bylo jiného. „Je to pro mě velká změna, ještě jsem se s ní úplně nesrovnala."

„Ach, tak to máme všichni," ženina tvář byla za poslední dva dny tím nejvlídnějším obličejem, co viděla. Žena - tedy spíše dívka, na první pohled vypadala mladší než Sianna - zašmátrala rukou po podlaze až nahmatala Sianninu ruku. Teprve teď si všimla divné blány, která překrývala dívčiny oči. Byla slepá, proto tak zírala do prázdna. Chytila Sianninu ruku, přejela dlouhými hubenými prsty po vnější straně dlaně, pak jí obrátila a obkreslovala nehtem čáry v Siannině dlani. „Přicházíš ze statku, že? Máš silnou mozolnatou ruku, dokonce i pár jizviček. Jsi zvyklá tvrdě pracovat..."

Dveře zavrzaly a dovnitř vklouzla dívka,  se kterou měla lekci tance. Vypadala, že brečela, než sem přišla. Na tváři se jí začínala vybarvovat modřina od vrbového proutku. Rychle se posadila naproti Sianně, usilovně se snažila vyhnout se jejímu pohledu. Když slepá dívka chytila i její ruku, vyplašeně sebou škubla. „Máš strach, je to tak? Přicházíš s velkými ambicemi, ale bojíš se, co pro jejich naplnění budeš muset protrpět," promluvila k vyděšenému děvčeti, které pořád nevěřilo, že jí žádné nebezpečí nehrozí.

„To je zajímavé, velice zajímavé. Tvoje společnice se na rozdíl od tebe chce jen vrátit domů a mám pocit, že by byla schopná srovnat palác se zemí, kdyby se jí v tom někdo pokusil zabránit... Ale proto tady se mnou nejste. Jsem Asra, mistryně konverzace. Spousta lidí si myslí, že schopnost mluvit je nepodstatná. Věřte mi, mýlí se. K tomu, co na vás v následujících letech čeká, potřebujete schopnost udržet pozornost svých posluchačů. Začneme zlehka. Teď odejdu za dveře a vy dvě spolu budete mluvit. Žádné ticho, žádné mlčení. Je mi jedno o čem váš rozhovor bude a jaký si při něm k sobě vybudujete vztah. Mluvte," s tím se mrštně zvedla ze země, pustila jejich ruce, přešla ke dveřím, kde zkušeně našla kliku, a zmizela.

Sianna slyšela otočení klíče v zámku. Asra rozhodně neměla stejně kruté způsoby jako Bertran, ale i ona ke svému úkolu používala donucovací prostředky. Pak zašustila látka kabátu, jak se mistryně konverzace svezla po dveřích na podlahu. Nebylo odsud úniku. Dívka naproti Sianně si toho všimla také a nervózně si skousla ret. Byla to blondýnka křehkého vzezření. Jako by jí sebemenší zvýšení hlasu mohlo rozplakat a i slabý větřík odnést daleko odsud, tak nejistá sama sebou vypadala. „Jsme tady uvězněné?" pípla tiše, hlásek měla vysoký ale příjemný.

„Už to tak bude," odpověděla jí Sianna, postavila se a přešla k oknu, aby do místnosti pustila trochu čerstvého vzduchu. Koutkem oka sledovala dívku na podlaze. Byla z ní úplná hromádka neštěstí. Kdyby se takhle Sianna tvářila na statku, bratři by jí nedali už nikdy pokoj. Mohla navenek vypadat stejně zranitelně jako ostatní dívky, ale dětství prožité ve společnosti tří bratrů ji poměrně zocelilo.