Za Draca Malfoye [Dramione FF]

VI.

Pohled Hermiony
Probudila jsem se na nemocničním lůžku. Vedle mě seděl Draco, držel mě za ruku a spokojeně spal. Posmála jsem se a rozhlédla jsem se po místnosti. Za stolem seděla lékouzelnice a pozorovala mě. Potom se potichu rozešla ke mě. „Jak je vám, slečno?" zeptala se mě šeptem. „Jde to. Fungovalo to?" Bála jsem se, aby Draco nebyl zklamaný. Lékouzelnice pohlédla na Draca a potom zase na mě. „Asi by bylo dobré, kdyby jste vzbudila pana Malfoye, slečno Grangerová," řekla a sedla si na nejbližší židli. Přikývla jsem a jemně pohladila Draca po tváři. Jen něco zamumlal a spal dál. Přitiskla jsem rty, na ty jeho a on se okamžitě probral. Když jsem se od něj odtáhla, začala Lékouzelnice mluvit.

Pohled Draca
Probudilo mě příjemné teplo na mých rtech. Vytřeštil jsem oči, ale pak jsem je zase zavřel. Bylo to to nejkrásnější probuzení polibkem. Hermiona se odtáhla. Nechápal jsem proč. Ihned jsem pochopil. Hermiona kývla ke lékouzelnici a já se na ni tedy podíval. „Pane Malfoyi a slečno Grangerová. Lektvar byl úspěšně proveden a myslím, že byl velmi úspěšný. Váš syn, jak předpokládám se bude jmenovat Scorpius a dcera Lacerta, pokud se nemýlím. Jsem ráda, že jste si vybrali tato jména. Ale-"

„Promiňte, ale říkáte to dost pomalu. Můžeme přejít k věci, prosím? Povedlo se to, nebo ne?" zeptal jsem se ji zdvořile a ona si povzdechla. Vyděsil jsem se. Strašně moc. Ani jsem se neodvážil podívat se na Hermionu. „Nechci vás vystrašit, ani nic jiného. Dívala jsem se před chvílí na rentgen a....nic tam nevidím. Děti tam pořád jsou, a v pořádku, ale teď už nevidím, co jsou. Je mi líto. Víc vám říct nemůžu," řekla a smutně se usmála. Hermiona nebyla vystrašená. Já docela ano. Stáhl jsem si ji do obětí a políbil ji na tvář. Poděkovali jsme a odešli pryč. Přemístili jsme se zpět do Bradavic.

Pohled Hermiony
Zase v Bradavicích. Upřímně jsem docela ráda, že nevím pohlaví našich dětí. Alespoň budeme překvapení. Pohladila jsem Draca po tváři. Ten se jen usmál a objal mě kolem pasu. Zase jsme mířili na ošetřovnu, seznámit paní Pomfreyovou s novinkami. Procházeli jsme kolem našich spolužáků, kteří se nás hned ptali, kde jsme byli, co jsme tam dělali a takový věci. Když jsme potkali Ginny a Harryho, okamžitě jsem se k nim rozeběhla a stáhla je do objetí. Pošeptala jsem Ginny, že se sejdeme za hodinu v knihovně, že ji potřebuji něco říct. Přikývla a já zase odešla za Dracem, který už na mě docela dost dlouho čekal. Chytil mě za ruku a pomalu jsme scházeli posledbí schody od ošetřovny.

Zaklepala jsem na dveře a vešla následujíc Draca. „Dobrý den pane Malfoyi, slečno Grangerová. Tak co nesete za zprávy?"zeptala se dychtivě paní Pomfreyová a já se pousmála. „Čekáme dvojčata. Použili jsme lektvar na změnu pohlaví dětí, ale už nemůžeme vědět, co to bude," řekla jsem ji. Koukala na mě snad smutně, jako by ji mě bylo líto. Najednou se na její tváři objevil úsměv a objala mě. Poprvé mě objal někdo z dospělých lidí, kromě rodiny. A paní Weasleyové, abych byla přesná. „Jsem šťastná, že to budou dvě děti. Merline, strašně vám gratuluji. Jsem šťastná za vás. Už máte jména?" ptala se tak důležitě, jako by chtěla objevit novou planetu. „Holky Lacerta a Emma a kluci Scorpius a Edward."

„Ale ještě to nevíme přesně," řekla jsem pro jistotu, protože se se mnou Draco o těch dvou dalších jménech nic neříkal. „Tak my asi půjdeme. Hermiona si musí odpočinout. Zatím nashle," řekl jen a už mě tahal z ošetřovny. Když už jsme byli daleko otočil mě čelem k sobě a prosevně a omluvně se na mě díval. „Hermi, promiň. Já jsem nad tím dlouho přemýšlel, a uvažoval jsem o tom, že by tyto jména mohly být vhodné. Pro naše miminka. Odpustíš mi to?" zeptal se a smutně se pousmál. Objala jsem ho a vtiskla mu polibek na rty. Pomalu jsme se líbali. Každá krásná chvilka jednou skončí, ta naše také, kvůli nedostatku kyslíku.

Nevěděla jsem jak pokračovat, tak jsem to ukončila tady. Moc se omlouvám. Další kapitola bude možná delší, ale to záleží jen na mé náladě a lenosti. Čusík🐍