Za Draca Malfoye [Dramione FF]

III.

Uběhlo 14 dní od sexu Draca a Hermiony. Chodili spolu, a pohled na ně všechny dělal šťastnějšími.

Hermiona se ráno probudila v strašných bolestech břicha. Říkala si, že to bude asi z té včerejší večeře. Potom se ale chytla za ústa a tryskem vyrazila do koupelny, kde se vyzvracela.

Pohled Hermiony
Spláchla jsem a umyla si ústa od zvratků, když mě náhle zase rozbolelo břicho. Ne, tak jako běžně. Cítila jsem, jako by se ve mně něco......
„To není možné,“ zamumlala jsem a přistoupila k zrcadlu. Prohlížela jsem si své břicho a natáčela se ze strany na stranu. Ginny se právě probrala a pozorovala mě. „Co to děláš?“ zeptala se zmateně a přistoupila ke mně. Škubla jsem sebou, protože jsem to nečekala. Jen jsem mávla rukou a odešla z ložnice směrem na ošetřovnu. Ginny nasadila přemýšlivý výraz a zamyšleně se dívala na místo, kde jsem před chvílí odešla.

Pohled Draca
Vstal jsem do slunečného dne (což jsem nemohl tušit, protože za okny bylo černé jezero) a neochotně jsem vylezl z postele. Přešel jsem ke skříni a oblékl si bílou košili, černé kalhoty, černé sako a (překvapivě) černé boty. Vykonal jsem ranní hygienu a odešel jsem ze sklepení směrem do Velké síně na snídani.

Pohled Hermiony
Běžela jsem chodbami Bradavického hradu, ale když mě zase přemohly bolesti břicha, opřela jsem se o zeď a pak už jen rychle šla.

Když jsem tam KONEČNĚ dorazila, zaklepala jsem na dveře a otevřela mi místní ošetřovatelka paní Pomfreyová.

„Copak se děje, drahoušku?“ řekla mi mile. Občas si říkám, že jsou tady strašně hodní. „Mám velké bolesti břicha a ráno jsem zvracela,“ řekla jsem ji a ona pokývala hlavou. „Dobrá tedy. Podíváme se na to,“ řekla a pokynula, abych si lehla na lehátko.

Pohled Draca
Usadil jsem se ke Zmijozelskému stolu a vyčkával na Hermionu. Když dlouho nepřicházela, vzal jsem si do ruky toast a rychlým krokem odešel směr Nebelvírská věž.

Pohled Hermiony
Čekala jsem na výsledky testů. Ležela jsem na lůžku a vedle něho jsem měla kbelík na zvracení. Potom ošetřovatelka otevřela dveře a pomalým krokem šla ke mě. Dívala se do testů se zamračeným a zároveň překvapeným výrazem. Sedl jsem si a opřela se.

Pohled Draca
Ptal jsem se Ginny, jestli neviděla Hermionu, ale říkala, že ne. Knihovna je blbost, když nebyla na snídani. A jinde...doufám, že se jí něco nestalo. V tom případě, by mohla.....

Rychle jsem se rozběhl na ošetřovnu. Jen taktak jsem se vyhýbal studentům, kteří mířili na koleje a já se jen dral dolů. Když jsem tam konečně doběhl, uviděl jsem Hermionu za sklem jak se baví s ošetřovatelkou. Chvíli jsem počkal a pak zaklepal.

Pohled Hermiony
Sedla si ke mě na postel a ptala se na takové otázky, jako, co jsi jedla, jestli jsem nebyla vynervovaná a tak. Potom položila otázku, nad kterou jsem musela hluboce přemýšlet.

„Kdy jsi naposledy měla měsíčky?“
Přemýšlela jsem. Neznamená to snad, že jsem.... Naposledy to bylo minulý měsíc. A můj termín už měl být. Podívala jsem se na ni vystrašeným pohledem. „To znamená, že jsem-“ někdo zaklepal na dveře. Potom vešel.

Pohled Draca
Vešel jsem do dveří a chvíli jsem tam jen tak stál. Potom jsem se rozešel k Hermioně a sedl si k ní. Dívala se na mě. Upřeně. Její pohled jako by vyznačoval starost, ale také štěstí. Potom svůj pohled stočila na ošetřovatelku a já ji napodobil.

Pohled Hermiony
Draco si sedl vedle mě a společně jsme se podívali na ošetřovatelku, která se chystala promluvit. „Takže. Tato věc se na této škole nikdy nestala. Až doposud,“ při těchto větách se Dracův pohled změnil na vyděšený. Chytla jsem ho za ruku, abych ho uklidnila. Moc to tedy nepomáhalo.

Ošetřovatelka stočila svůj pohled na Draca a potom na mě. „Slečno Grangerová. Vzhledem k tomu, že už bude leden, vám s potěšením můžu říct, že můžete dodělat školu. Ano, správně jste si myslela, že jste těhotná. Vaše miminko by se mělo narodit v září. Teď vás nechám o samotě,“ řekla a odešla. Draco se na mě tázavě podíval, jako by to naznačovalo je to moje? a já přikývla.

Pohled Draca
Nemohl jsem tomu uvěřit. Hermiona má se mnou dítě. Budu mít dítě. Nemohl jsem to vydržet. Musel jsem se postavit a přecházet po místnosti. Musel jsem mít ruce nad hlavou a usilovně přemýšlet o té větě Vaše miminko by se mělo narodit v září. Hermiona se mračila. „Zlobíš se?“ zeptala se trochu smutně. Já se na ni nechápavě díval. „Zlobíš se?! Jestli se zlobím?“ zeptal jsem se nevěřícně. Hermioně po tváři tekly slzy. Nechápal jsem to. „Tak já půjdu na potrat a zapomeneme na to,“ řekla a zvedla se. Zastavil jsem ji. Co to do ní vjelo?

„Proč? Ty to dítě nechceš?“ zeptal jsem se a teď jsem se díval smutně i já. Asi to nechápala. „Já myslela, že to dítě nechceš ty,“ řekla a zase si sedla.  „Jak bych ho nemohl chtít? Já se na něj strašně těším. Náš malý drobeček. Miminko. Špunt. Vždyť já ho miluju už teď. Je to neuvěřitelné, ale fakt jsem strašně rád, že jsi těhotná,“ řekl jsem jí a políbil ji. Polibek prohloubila a začala mě náružně líbat.

A tak jsme leželi na lůžku v ošetřovně a líbali se, dokud nás Pomfreyová nevyhodila.