Za Draca Malfoye [Dramione FF]

Epilog

„Mami? A kde bydlí teta Ginny?" ptala se už asi po sté pětiletá Lacerta své maminky Hermiony Gr-.....teda Malfoyové. Její bráška Scorpius si ani moc nevšímal své rodiny, ale rozhlížel se kolem sebe a pozoroval malé živočichy utíkajících z polní cestičky. Proto ho jeho čistokrevný a arogantní otec (dobře, nebudu tak zlá) ho pevně držel za ruku, aby se neztratil.

„Ještě kousek a už tam budeme," řekla Hermiona a dál šla v čele skupiny. Vzali to přes přírodu, aby byly děti na čerstvém vzduchu. Šli docela pomalu, protože se chtěl Scorpius zastavit na každém kroku a pozorovat mravence.

Konečně došli k domu, který byl vevnitř laděný do červeno žluté barvy. Hned jak Hermiona zaklepala na černé mohutné dveře, (nebyly tak děsivé jak popisuji) okamžitě se rozrazili, jako by Ginny stála za nimi. Ginevra Molly Weasleyová vypískla a skočila ji okolo krku. Obě se rozesmály a Ginny je všechny pozvala dovnitř. Harry přivítal Draca pokývnutím hlavy a on jeho gesto zopakoval. Hermiona chytla obě své děti za ruku a táhla je do obývacího pokoje, kam šla Ginny. Tam už čekaly Potterovi děti: Albus, James a Lily. Lacerta a Scorpius hned přiběhly k nim a společně se vrhly na hračky pečlivě srovnané v dětském koutku.

Ginny s Hermionou zatím šli udělat kávu, čaj a limonády. Harry seděl na křesle a pozoroval děti. Ale Draco stál v prostoru a čekal, co se bude dít. Ono, když jste, dejme tomu, celý život v rukách Voldemorta, někde se to projevit musí. Harry si všiml, že slunci, které venku jasně zářilo a také, do této chvíle, příjemně lechtalo do jeho tváře, jaksi cosi překáží a po dlouhém uvažování, co by to tak mohlo být, se podíval na Draca. „Proč si nesedneš?" zeptal se ho až trochu hrubě. Draco se pomalu posadil na malý gauč sotva pro dvě osoby a nejistě se podíval na Harryho. Ten si jen povzdechl a opřel se více do křesla.

„Hele, mně nevadí, že máš děti s Hermionou. Že jsi dokonce i její muž. Ale ne, aby jsi ji ublížil, protože já a Ginny se to dozvíme první, rozumíš?" Draco trochu nechápal jeho chování. Teda trochu... spíše vůbec. „Já jsem nebyl ten, kdo ji znásilnil. Já jsem nebyl ten, kdo byl její dlouholetý kamarád a zradil ji. Já jsem byl ten, kdo ji v těchto chvílích držel nad vodou a pomáhal ji!"

„Jo, a proto jsi ji celé ty roky nadával a udělal's ji dvě děti," poznamenal Harry. „Ty sám moc dobře víš, že jsem neměl na výběr. Že jsem nebral svoje nadávky vážně a že i mně to ubližovalo. A ne děti, ale dítě. Nemohl jsem za to, že se jí narodily dvě." Vypadalo to, že jejich debata skončila, kdyby se tedy Harry nezvedl, nepřišel k němu a zamračil se na něj. O to víc, kdyby mu jednu nevrazil.

Nepřijde vám divné vrazit někomu před svými i jeho dětmi? Harry to v tu chvíli vůbec neřešil. Ale Hermiona a Ginny, které mimochodem teď přišli, asi jo. Děti si samozřejmě pořád hrály v dětském koutku a svět okolo je vůbec nezajímal. Ani když po sobě dospěláci začali křičet, sprostě nadávat a dokonce padlo i pár pohlavků. Když se to trochu uklidnilo, Hermiona  se rychle sklonila k Dracovi, pomohla mu vstát a dovedla ho do koupelny, kde se mu snažila co nejlépe ošetřit rány.

Ginny zatím v obývacím pokoji rozebírala s Harrym situaci, která se odehrála před několika minutami. Děti zpozorovali, že se něco stalo a Lacerta se Scorpiusem hned sháněli své rodiče.

Když za chvíli přišla Hermiona s Dracem, který se s ní držel za ruku a bránil ji doslova svým tělem, Ginny se ji okamžitě začala omlouvat. Draco ji umlčel poznámkou, že ona by se rozhodně omlouvat neměla. Všechny pohledy v místnosti pohlédly na Harryho. Ten jen zafuněl a rychlým krokem opustil místnost. Hermiona si jen povzdechla a klekla si, aby ji děti koukaly do očí. „Půjdeme domů, ano?" Byla to řečnická otázka, takže Hermionu nezajímaly poznámky, které brblaly její a Dracovy děti.

„Hermiono, já se moc omlouvám. Harry je poslední dobou nějaký přepracovaný. Draco, nechtěla jsem, aby jsi to byl zrovna ty, na kterého si vybije zlost. Promiň." Hermiona ji objala, když Ginny začala brečet. „Už toho nech Ginny," řekla ji a ještě levněji ji objala. Pak políbila Draca na tvář a společně s dětmi odešla z domu.

Přečtete si příběh alone, který najdete na mém profilu.

Okok, tohle jsem nečekala ani já. Nevím, jestli jsem to takhle chtěla zakončit. Konec bez konce. Jo, takhle bych to nazvala. No, doufám, že se vám poslední kapitola tohohle příběhu líbila a já se na vás těším u nějakého jiného příběhu.