Za Draca Malfoye [Dramione FF]

IX.

Pohled Draca
S Hermionou jsme se přemístili před, brzy náš, dům. Opět jsme zazvonili. Paní už nás čekala a dalo by se říct, že už stála za dveřmi, jak nám rychle otevřela. „Pojďte dál," řekla nám a my tedy vešli. Sedli jsme si na gauč, který tu byl už včera, a vyčkávali jsme. Bylo mi to divné. Sice tu paní nechci vyhánět, ale byli jsme domluvení, že tu už dnes nebude. Jako peníze, tak jasně, ale nečekal jsem, že tu bude mít nábytek.

„Vím na co se chcete zeptat. Pokud vám to nevadí, nábytek vám tady nechám, aby jste si nemuseli kupovat nový. Teda jestli chcete... Samozřejmě, že nechci, aby jste mi to platili. Potom bych ho musela prodat. Protože tam, kam se stěhuju, už nábytek mám." Zírali jsme na ni jak na blázna. Nabízela nám nábytek. A úplně zdarma. Jako....dobře. Podíval jsem na Hermionu. Měla úplně stejný výraz jako já. „Já myslím, že bychom si ho nechali," řekla a vděčně se na ni usmála. Paní vypadala, že si oddechla. Takovýchto lidí je fakt málo. Neptejte se mě, jak to vím....

Postavil jsem se a vložil ji peníze do dlaně. Přidal jsem ji ještě 50 liber, aby z toho nábytku taky něco měla. Poděkovala a přemístila se. Nedělám si srandu. Byla to čarodějka. Stejná jako jsme my. Proč nechtěla galeony? To už se asi nikdy nedozvíme.....

Pohled Hermiony
Tak už máme dům. Sice nechápu, proč nám neřekla, že je čarodějnice, ale když se bojíte, že je ten druhý mudla, tak je to těžké. Objala jsem Draca. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a šli si vybrat a vybavit ložnici. Vešli jsme do modrého pokoje s koupelnou. Ano, tento pokoj byl jeden ze čtyř, co měly koupelnu. Potom jsme šli vybírat pokoje pro naše děti. Jeden byl červený a druhý zelený. Trošku jsme je vylepšili, aby byly v barvách kolejí.

Pohled Rose
Doslechla jsem se, od tetičky Narcissy, že se Draco s Hermionou stěhují do mudlovské čtvrti. Chtěla bych je navštívit. Maminka zuří. Je na Draca strašně naštvaná. Že zase někdo pošpinil náš rod a takový kecy. Mě to nezajímá. Domluvila jsem se s tetičkou, že se dnes staví a půjdeme se za nimi podívat. Mamce jsem řekla, že jdeme do cukrárny. Maminka ji totiž nesnáší, a tam by s námi nešla.

Pohled Draca
Dnes má přijet matka s Rose. Pokoje už máme zařízené a vybavené, věci vybalené. Teď už jenom doladit pár věcí. Jako třeba nakoupit jídlo, a takové věci. Aaah.... strašně se těším na děti! Nejradši bych skákal po posteli jak malé dítě, ale to by mě asi Hermiona nepochválila. Rozhodl jsem se, že půjdu na nákup. Hermionu jsem tady nechal.

Procházel jsem ulicemi, když jsem narazil na jeden obchod, který se zdál, jako ten pravý. Vešel jsem dovnitř. Udiveně jsem otevřel pusu. Nedivte se mi. V životě jsem nebyl v mudlovském obchodě. Horší to bylo s penězi. Nevěděl jsem, jak mám platit. Nějak to budu muset zvládnout.

Vzal jsem plno věcí. Mouku, mléko, vajíčka, sůl, cukr, chleba, sýr, šunku, sušenky, salám, máslo, salát, zmrzlinu, jablka, banány, ředkvičky, rohlíky, rajčata, papriky, meloun, kávu, čaje, ocet, olej, a další věci. Dokonce i hrníčky, skleničky, varnou konvici, příbory, sadu dětského nádobí (2× samozřejmě), talíře, misky, hrnce, pánve. Koupil jsem i víno a nějakou tu limonádu. Když jsem došel k pokladně, paní na mě vyjeveně zírala, ale ihned se zase vzpamatovala. Naskládal jsem věci zpátky do vozíku. Venku si vyčaruju nějakou tašku, pomyslel jsem si. „Osmdesát osm liber, prosím," řekla a já hrabal v peněžence, nebo jak se to jmenuje. Vytáhl jsem jakousi bankovku. Myslím, že jí to stačilo, protože si ji vzala a ještě mi několik peněz vrátila. Poděkoval jsem a opustil obchod.

Venku jsem si opatrně vyčaroval tašku, abych to do ní mohl dát. Doufám, že mě nikdo neviděl. To by mě asi nepotěšilo. Vrátil jsem vozík a šel s plnou taškou domů.

Doma jsem to všechno dal do lednice, nebo do skříněk. Hermiona mě zdálky pozorovala. „Mohl by jsi na nákup chodit častěji. Jak vidím, tak ti to jde," řekla.

Najednou někdo zazvonil. „To bude matka s Rose. Chtěly se stavit," řekl jsem a rychle běžel ke dveřím. Za nimi opravdu stála moje matka s Rose. Pozval jsem je dovnitř a požádal je, aby se nezouvaly. Zavedl jsem je do obýváku a šel jim uvařit kafe a čaj. Donesl jsem je a sedl si na gauč. Matka byla nadšená. Všiml jsem si, že mi chybí sestřenka a hlavně Hermiona. „Mami, kde jsou holky?" zeptal jsem se ji a ona se usmála. „Rose se chtěla podívat na pokoje. Tak šla Hermiona s ní. Aby se tady třeba neztratila," zasmála se a já s ní. Ještě dlouho do noci jsme si povídali, až matka uznala, že už by bylo dobré nás nechat a odešly.

Cítil jsem nějakou příjemnou vůni z kuchyně, tak jsem se tam potichu připlížil a objal Hermionu zezadu. „Copak to bude?" zašeptal jsem a políbil ji na krk. „Něco moc dobrého. Bude ti to chutnat," řekla mi a klidně se nechala objímat.

Pohled Belatrix
Narcissa se vrátila s Rose domů. Konečně. Asi mi to nebudete věřit, ale je to moje dítě, tak je přece jasné, že mám o ni strach. „Kde jste tak dlouho byly?" zeptala jsem se jich naštvaně, aby nebylo poznat, že jsem byla fakt vyděšená. „Promiň mami. Zdržely jsme se. Šli jsme potom ještě do parku," zamumlala, že jsem ji sotva rozuměla. Narcissa jen kývala hlavou.

Pro Rosečino bezpečí jsem se jí podívala do hlavy, na její vzpomínky. Nepozná to, protože jsem ji nitrozpyt ješte neučila. Viděla jsem jakýsi žlutý dům se zahrádkou a zahradou. Viděla jsem jak vztupují dovnitř a vítá je....to snad není možné. Vítá je Draco. DRACO! „Proč mi lžete, Narcisso? Proč jsi řekla mé dceři, aby mi lhala? Kde to Draco bydlí? Proč tam bydlí?" zavrčela jsem na svou sestru, která zřejmě nebyla zrovna nadšená, že jsem odhalila pravdu. „Nechtěla jsem, aby jsi se rozčilovala. Draco čeká dítě. Teda vlastně dvojčata. A přestěhoval se, aby ty děti s jeho budoucí manželkou mohli vyrůstat se zahradou a aby prostě měli plno čerstvého vzduchu," řekla pevným hlasem. Uvažovala jsem chvíli nad tím. Dávalo to celkem smysl. Až mě napadlo.....

„Kdo je jeho budoucí manželka?" Tahle otázka je znepokojila asi ještě víc. Hodně dlouho se sdržovala s odpovědí. „Hermiona Grangerová." Nemohla jsem tomu uvěřit. Co tomu řekne Lucius? Tolik si dával práci s tím, aby Draco nepošpinil náš rod, a on si klidně čeká dítě, pardon děti, s nějakou špinavou mudlovskou šmejdkou? A Narcissa s tím nic nedělá? „To si děláš srandu? S Grangerovou? Nechtěla bydlet na Manoru, co? Škoda. Mohla bych si s ní někdy popovídat. Ale to by jsi mi musela říct, kde bydlí." Věděla jsem, že mi to neřekne.