StudiomoonTV

~4~

Pohled Moona

Prišli sme do kaviarne a sadli si k stolu pri okne. ,,Takže....," povedala so záujmom. ,,.......Můžeš se mi prosím představit a říct mi o sobě něco ?"spýtala sa zvedavo. ,, Isteže," povedal som rýchlo. ,, Takže volám sa Samuel Miščík,je mi 18 rokov, mám mladšiu sestru Kláru, rád hrám hry ,ako napríklad minecraft a mám mačku , ktorá sa volá Jackie a .....," zasekol som sa uprostred vety. Premýšľal som ,či jej mám povedať ,že natáčam na YouTube. To vlastne veľká časť mojej rodiny ,tým myslím Klárku a Jackie ,ale to je teraz jedno. Z môjho premýšľanie ma zobudila až jej slová. ,, Seš v pořádku?"povedala a mávala mi rukou pred tvárou. ,,Same?!Slyšíš?!Same?!"zvýšila hlas. ,,Čo? Čo sa deje?"povedal som zmätene. ,, Už nějakou dobu nevnímáš, je ti dobře?povedala rýchlo s obavami v očiach. ,,Čo? Áno je mi super. Čo keby si teraz o sebe povedala niečo ty?"povedal som pohotovo ,pretože som sa nakoniec rozhodol ,že jej to teraz nebudem hovoriť. ,,Dobře ,když si to přeješ.....

Pohled Megan

Došli jsme před kavárnu a já uvázala Andyho u okna ,abych ho zevnitř mohla vidět. Když jsem vešli dovnitř sedli jsme si přesně k tomu oknu za kterým byl Andy ,který nás spokojeně pozoroval. Ten, mě ještě neznámý kluk o sobě kvůli mému pobídnutí začal mluvit. Pozorně jsem naslouchala. Nevím proč ,ale hrozně mě zajímal a i trochu nějakým způsobem přitahoval. Zjistila jsem ,že se jmenuje Samuel. Okamžitě jsem začala vymýšlet přezdívku. Sam, Samko, Samík,.... . Po chvíli co mluvil se najednou zasekl uprostřed věty a pohledem hypnotizoval zeď za mnou. Neměla jsem nejmenší tušení ,co se děje ,ale docela jsem se o něj bála. Vypadal ,že přemýšlí ,ale bylo to dost creepy ,když jen tak seděl a pomalu ani nedýchal. Začala jsem na něj mluvit a mávat mu rukou před obličejem. Po chvíli se na nás dívala polovina kavárny. Asi to vypadalo dost zajímavě ,ale já jsem v té chvíli byla strachem bez sebe. Začala jsem se klepat a v duchu jsem přemýšlela jestli nemám zavolat záchranku nebo tak něco ,protože už to trvalo tak 5 minut. Už jsem byla celkem zoufalá ,,Same?! Slyšíš?!Same?!"nejspíš jsem to řekla dost nahlas ,protože se na nás díval už i personál ,ale opravdu jsem se o něj bála ,takže mě to v tu chvíli absolutně nezajímalo. ,, Čo? Čo sa deje? řekl celkem zmateně. ,, Už nějakou dobu nevnímáš je ti dobře? řekla jsem trochu s obavami ,ale trochu jsem si oddychla. Alespoň že vnímá, řekla jsem si pro sebe. ,, Čo? Áno je mi super. Čo keby si teraz o sebe povedala niečo ty?"řekl rychle a bylo vidět ,že je rád ,že už nemusí dál mluvit. ,,Dobře ,když si to přeješ...," věděla jsem,že mu něco je ,ale nechala jsem to zatím radši být. ,,Takže jmenuji se Megan Walker, nemám žádné sourozence ,ale mám psa," řeknu a otočím se na Andyho ,který se roztomile dívá naším směrem a přátelsky vrtí ocasem. ,, Áno, je veľmi roztomilý," řekne s úsměvem ,když konečně odtrhneme pohled od Andyho. ,,Děkuju," odpovím a ještě jednou se otočím na svého milovaného psíka. ,,Nie je zač," řekne a pokračuje ,,a povieš mi prosím ,prečo si teda plakala pri tom parku?"řekne a donutí mě si tak vzpomenout co se dneska stalo. Měla jsem slzy na krajíčku a Sam si toho očividně všiml, protože se zvedl a objal mě ,což byla poslední věc kterou jsem od něj čekala ,ale jediná ,kterou jsem teď opravdu potřebovala.....

Tak to by byl konec další části :p Doufáme ,že se vám tato kapitola líbí a budeme moc rády ,když případně napíšete své nápady ohledně této Fanfikce do komentářů. Tak se zatím mějte hezky ,vy kulíšci naši xD