StudiomoonTV

~10~

Pohled Megan

Už bylo celkem pozdě a tak jsme se rozhodli jít domů. Kluci šli k Samovi a já měla v plánu jít do mého bytu ,který mám ještě společný s Joshem. Kluci mě přemlouvali abych šla s nimi spát k Samíkovi a já nejdříve zapírala. No ale Andy tomu nejspíš rozuměl a začal na mě dělat psí oči (xDD) a začal vrtět ocasem. Aby toho nebylo málo ,tak se kluci podívali smutným pohledem a naráz řekli:,, Prosím," nakonec jsem podlehla. Šla jsem tedy s nimi k Samíkovi domů. Dveře nám otevřela znuděná Klárka ,ale když její pohled zůstal na mě ,hned se rozzářila jako sluníčko. ,,Ahoj Megí,"okamžitě ke mě přiběhla a objala mě. ,,Ahoj, taky tě moc ráda vidím Klári,"řekla jsem se širokým úsměvem na tváři. ,,Kdyby niečo ,tak my budeme ve vnitru, nejspíš v mojej izbe," řekl Samík s trochou žárlivostí v hlase. Rozhodla jsem se teda chvíli si povídat s Klárkou a pak se kdyžtak připojit ke klukům. Seděli jsme na gauči a probírali různé věci ohledně nás dvou. Seděli jsme tam určitě přes hodinu a mě napadlo ,že bychom se s Klárkou mohli jít podívat ,co dělají kluci. Když jsme přišli ke dveřím od Samova pokoje přitiskly jsme se víc na dveře a poslouchaly co se tam děje. Ano, jsem si vědoma toho že to od nás nebylo zrovna milý ,ale nic zas tak důležitého řešit nemohli. Slyšela jsem jak se všichni baví dohromady ,tak jsme se s Klárkou odebraly k ní do pokoje ,kde jsme si sedly a zase si začaly povídat. Po chvíli jsem si všimla mikrofonu na jejím stole. Nedalo mi to a musela jsem se prostě zeptat. ,,Klári a proč máš tady ten mikrofon?" když jsem to dořekla jakoby zkameněla. Nerušila jsem co se děje. Řekla jsem snad něco špatně?  Po chvíli se Klárka probrala z tranzu a odpověděla:,,Ten je brata ,ale ja ho používám na spev,"řekla. Tak na co má mikrofon Sam mě teda taky zajímalo. Že by zpíval stejně tak jako Klárka? honilo se mi hlavou spoustu otázek na které jsem opět neznala odpověď. Po chvíli jsem se však odhodlala zeptat. ,,Klári, proč má Sam mikrofon? K čemu mu je? Taky zpívá?" vychrlila jsem na ní hromadu otázek. Dívala se na mě lítostivým výrazem. Nechápala jsem to. Co se zase děje? Do hlavy se mi nahrnuly nové otázky. Nikoho nechápu. Proč se všichni chovají tak divně? Absolutně jsem netušila co se děje když v tom mě z mého usilovného přemýšlení vytrhla Klárčina odpověď:,, Až bude chcieť, povie ti to sám," řekla celkem klidným hlasem ,což mě překvapilo. Ona asi klidná byla narozdíl ode mě. Dneska už mi něco podobného říkal Maty. Vůbec jsem nechápala co tím myslí ,ale nakonec jsem se rozhodla to teď neřešit. Začaly jsme se s Klárkou zase bavit o random věcech ,když v tom jsem si uvědomila ,že vedle v ,,klučičím" pokoji je téměř ticho. Klárce jsem řekla že jdu na záchod ,ale vydala jsem se chodbou na druhou stranu k Samově pokoji. Vím že to není slušné ,ale už zase jsem přiložila ucho ke dveřím od onoho pokoje a začala poslouchat. Nejdřív jsem neslyšela nic ,ale pak se najednou ozval Maty. ,,Tak jak to mezi sebou teda máte s Meg?'' zeptal se opatrně. ,, Já ani neviem,"řekl zklesle Samík. ,,No tak vidíš ,nic není ztraceno,"řekl povzbudivě Domino. Moc jsem nechápala jak to myslí ,ale poslouchala jsem dál. ,,A kdy jí to řekneš?" zeptal se vyzvídavě Ráďa. ,,Ja neviem. Bojím sa ,že to necíti rovnako," řekl dost smutným hlasem. Pořád mi moc nedocházelo co se děje ,když v tu chvíli mě začalo šimrat v nose a chtělo se mi kýchnout. Ne ne ne ne ne, to snad není pravda říkala jsem si v duchu dokola a usilovně se snažila ze sebe nevydat žádný hlasitý zvuk. Bohužel moje snaha byla celkem marná. Kýchla jsem celkem potichu a myslela si ,že to bude dobrý ,ale když se v celém domě rozprostíralo jen hrobové ticho ,bylo mi víc než jasné ,že zas tak tiché to kýchnutí nebylo. Na nic jsem nečekala a rozběhla se chodbou ke koupelně. Když jsem zavírala dveře od koupelny jen jsem uslyšela ,jak se otevřeli něčí dveře. Typla jsem si ,že byli od Samova pokoje ,protože se po chvíli ozvalo zaklepání na nejspíš Klárčin pokoj ,protože jsem slyšela jak se Klárka baví s někým z kluků. Pak se ozvaly kroky blížící se ke mě a já začala panikařit. Prosím řekněte mi někdo že nejde sem, křičela jsem v duchu. Byla jsem tak nervózní ,že jsem začala přešlapovat na místě. V tu chvíli se ozvalo zaklepání a Klárčin hlas. ,,Megí, si tam?" zeptala se vyděšeně. Nevěděla jsem co mám dělat ,ale pak jsem uslyšela Samův uklidňující hlas. ,, Klári, choď späť do svojej izby ,ja to vyriešim,"když to dořekl slyšela jsem vzdalující se kroky a podle rozhovoru mezi Klárkou a Samem jsem usoudila ,že to byly Klárčiny kroky. Nervozita ve mě ještě více stoupla. Uslyšela jsem jen hlasité polknutí a slabý povzdech. Po té bylo chvíli ticho a nakonec Sam promluvil:,,Meg, vylez," řekl klidným hlasem Samík. ,, Proč bych měla?" zeptala jsem se možná moc drze ,ale bylo mi to celkem jedno. ,,Meg, prosím," řekl dost smutně. ,,Nech mě být,"řekla jsem celkem dost vynervovaně. Vůbec jsem nevěděla proč tohle dělám ,ale prostě už to tak bylo. Nakonec jsem dveře odemkla a Sama pustila dovnitř. Měl červené oči od pláče. On plakal?! ,,Co se ti stalo?" vypadlo ze mě po chvíli. ,, Ja...... ja som.......

Ahojky kamarádíčci xD strašně moc  (jakože fakt HODNĚ ) vám chceme poděkovat za vaši podporu. Nikdy jsme si nemyslely že něčeho takového můžeme dosáhnout a jsme vám opravdu vděčné. Doufáme že se vám tahle kapitola líbila a brzo čekejte další ;) Kdybyste měli nějaké nápady můžete psát do komentářů. Ještě jednou děkujeme a zatím ahojjj xD