StudiomoonTV

~21~

Pohled Megan

"Megí, pojď dál stavět," ječel na mě z pískoviště malý Liam. ,,Pšššt," ukázala jsem mu prstem ,že má být ticho. ,,Co to tam deláš," začal se smát. ,,Buď potichu Lio," skoro jsem šeptala. ,,My hlajem na schovku jo?" vykřikl nadšeně. ,,Spíš bobříka mlčení," snažila jsem se ho ztišit. ,,To nemám lád," řekl mrzutě, ,,já ladši schovku. Pikáš," zavřískal. ,,Ne Lio, nikam nechoď,"snažila jsem se ho zastavit ,ale to už běžel přes celé hřiště někam do ulice. ,,Kruci," řekla jsem si pro sebe a rozeběhla se za ním. ,,Liame Walkere, okamžitě se zastav!" ,, Já nemám lád honěnou. Vždycky ,když hlajeme na babu ,tak plohlaju," fňukal nad změnou hry. Počkat hry? Tohle rozhodně žádná hra nebyla. Já měla za to ,že hry mají lidi zabavit a já se teda rozhodně nebavila. ,,Hned zastav !" Řvala jsem dál. ,,Ale to pak plohlaju," natahoval. ,,Dělej hned zastav Lio!" Ječela jsem dál. ,,Stůj!!!!!" Ve chvíli kdy vběhl na tu malou silnici ,která v našem městečku je ,moje hlasivky vypověděly funkci. Začala jsem jen nesrozumitelně chrchlat. Musela jsem vypadat jako naprostý blázen. Ještě víc jsem ale zpanikařila ,když jsem viděla odbočující auto přesně směrem k nám a rozhodně nejelo pomalu. ,,Liame!!!!" začala jsem řvát i přes tu ohromnou bolest v krku. Už jsem chtěla vběhnout do silnice za ním a skočit před to jedoucí auto ,když v tom někdo na druhé straně chodníku chytl Lia a stihl ho zatáhnout na chodník.

Když auto bezproblémů projelo okolo myslela jsem ,že jsem prodělala zástavu srdce. Snažila jsem se popadnout dech. ,,Jsi celej," zeptal se ten na druhé straně Lia. ,,Jo, zlovna jsme s Megí hláli na honěnou ,že jo," vypískl Liam ,jako by se nechumelilo. Přeběhla jsem teď už klidnou silnici a chystala se poděkovat tomu ,kdo toho malýho skrčka a tím pádem i mě zachránil. Za autem přes ulici nebyl vidět ,ale když jsem přišla blíž ,tak jsem byla více než překvapená. ,,A-a-ahoj, t-tebe jsem tady nečekala" vykoktala jsem ze sebe po chvíli trapného a šokovaného zírání. ,, Ahoj, t-to je t-tvoje?" zeptal se mě Domino a poukázal na Lia. Musela jsem se jen zasmát. ,,Jo, to je můj bratránek. Fakt jsem ti hrozně vděčná ,za to ,cos před chvílí udělal já...," koktala jsem dál a ještě pořád z části rozdýchávala ten maraton. ,,To je v pohodě," řekl s mírným pokrčením ramen. ,,Ne, fakt díky,"odpověděla jsem a otočila se na Lia. Opatrně jsem si k němu klekla na jedno koleno a začala mluvit. ,,Liame Jamesi Walkere, za to cos tady předvedl ,bys zasloužil pěkně na zadek ,je ti to jasný doufám. Kolikrát jsem ti říkala ,že se máš přes ulici rozhlížet než do ní vstoupíš a máš chodit za ruku s dospělým?" Řekla jsem káravým hlasem a Lio jen sklopil oči k zemi. ,,Omlouvám se, já myslel ,že hlajeme na babu," řekl a začal natahovat. ,,Ach jo, mám to s tebou ale kříž," povzdechla jsem si a vzala si ho do náručí.

Když se z části uklidnil ,tak jsem ho položila zpátky na zem a po chvíli čekání ,co řekne jsem se musela znovu mírně naštvat. ,,Lio tady tenhle kluk ti nejspíš zachránil život a ty mu ani nepoděkuješ?" Dala jsem mu jasně najevo ,co po něm chci a očekávám. ,,Dekuju," zašišlal roztomile Lio na Domina. Ten se jen usmál a pak dodal: ,,v pořádku, není zač ,ale příště poslouchej sestřenici dobře?" ,,Dobže," odpověděl Liam a pak si s ním Domino plácl. Byli spolu roztomilý. ,,To jsem rád." ,,Co ty tady vlastně děláš Domino?" zeptala jsem se s jasným překvapením a zájmem v hlase. ,,No bydlí tu moje babička ,tak jsem jí přijel navštívit," řekl a pak doplnil: ,,a co tady děláš ty?" ,,Přijela jsem si sem odpočinout a zároveň tu bydlí moji rodiče ,tak jsem je taky přijela navštívit a náhodou tu byli i teta se strejdou a mým zlobivým bratrancem." Řekla jsem a podívala se směrem na Lia. ,,Nelze si nevšimnout," zasmál se.

Řekli jsme si ,že se půjdeme jen tak projít a pokecat. Sraz máme na tom hřišti cca za 3 hodiny. Šli jsme s Liem ještě posbírat bábovky ,co nechal jen tak pohozené na pískovišti a pak jsme šli domů. Liovi se ale nějak povedlo dostat písek úplně všude ,hlavně do vlasů a já na tom nebyla o moc líp ,takže jsme si oba museli dát takovou menší "očistu". Ještě chvíli jsem si pak hrála s Liem a potom se šla převléknout do něčeho trochu víc společenského ,než jsou tepláky na domácí nošení a vytahané oversize triko.

Šli jsme se s Dominem projít a trochu pokecat. Bylo to fajn odpoledne. Pořád mi ale vrtalo hlavou to ,že jsem měla pocit ,že už ho znám. Když jsem ho viděla na tom nádraží ,měla jsem ten samej pocit. Prostě už ho musím znát. Ale odkud? Navíc mi sám řekl ,že si to taky myslí. Jakto ,že si to ale ani jeden z nás úplně nepamatuje?

,,Haló," ječel mi do ucha Dominik. Jen jsem k němu pootočila hlavu a čekala co řekne. ,,Nad čím jsi přemýšlela?" zeptal se mě s čitelnou zvědavostí v hlase. ,,No," přemýšlela jsem ,jak to podat, ,,pamatuješ jsi ,jak jsi mi říkal ,že už se od někud známe?" zeptala jsem se a čekala na jeho reakci. ,,Myslim že jo," odpověděl a očividně přemýšlel ,kdy mi to řekl. ,,U Sama," odvětila jsem já a pokračovala, ,,nevím ,jestli jsem ti to říkala už předtím ,ale myslím si ,že máš pravdu. Taky to tak vnímám." ,,Fakt? Takže se známe?"zeptal se překvapeně. ,,Asi jo, ale nevím odkud," řekla jsem zamyšleně. ,,To já taky ne," souhlasně přikývl.

Následujících pár minut jsme šli v tichosti a nejspíš oba přemýšleli o tom ,co říct nebo o tom ,odkud se známe. Pak mě něco napadlo. ,,Hele ,kde jsi bydlel když ti bylo tak 5?" otázala jsem se. ,,Tam kde teď proč?" ,,Myslím ,že jsme si spolu jako malí hráli na hřišti," řekla jsem a vybavovala si naší hru na piráty. Moc nás to bavilo. Pamatovala jsem si to více než úžasně.

Zdravím, další kapitola je venku, tak doufám ,že se vám líbí. Jinak opět děkuji za ohlasy ,jste úžasní a moc si toho vážím. No nic ,už nevím co jsem psát ,tak se mějte hezky a zase u další kapitoly,
zdarec :D