StudiomoonTV

~18~

Pohled Megan

V noci jsem skoro nespala ,takže když jsem se ráno probudila ,myslela jsem ,že umřu únavou. Koukla jsem na hodinky které ukazovaly ,že je právě 5:53 ráno. Věděla jsem ,že už neusnu. Zvedla jsem se z postele a šla si dát sprchu abych se trochu probrala. Ve sprše jsem přemýšlela o tom co se v posledních dnech stalo. Všechno bylo hrozně rychlý. Když jsem vylezla ze sprchy ,šla jsem si pro něco k jídlu.

Nikdo kromě mě ještě vzhůru nebyl nebo alespoň jsem si to myslela ,dokud mě k smrti nevyděsil malý Liam. Stála jsem zrovna u lednice a vyndávala z ní pomazánku ,když se mi za zády ozvalo: ,,Podáš mi plosím ten jogult?" Otočila jsem se na něj tak rychle ,až se mi z toho zamotala hlava a já málem přistála na tvrdé zemi. ,,Liame, co tu děláš tak brzy. Mimochodem dost jsi mě vylekal kdyby sis nevšiml," řekla jsem ještě se zrychleným dechem způsobeným tím příšerným šokem. ,,Plomiň," odpověděl tak nevinně ,až bych mu skoro klidně i věřila ,že to vlastně vůbec neudělal on. ,,V pohodě, jaký jogurt bys chtěl podat?" Zeptala jsem se po další chvíli rozdýchávání se. ,,Bobíka, plosím," zašišlal a já mu ho podala.

,,A jakto že už jsi vzhůru," vyptávala jsem se zvědavě. ,,Vzbudilo mě zvonění tvýho mobilu Meg. Asi sis ho zapomněla včela dole," na chvíli se odmlčel a pak dodal, ,,mohl bych si na něm zahlát nejakou hlu?" ,,Ale jo, proč ne," řekla jsem klidně. Potom mi ale došlo ,co vlastně ten prcek řekl. ,,Počkej, říkal jsi ,že tě probudil můj mobil. Někdo mi volal," zopakovala jsem si spíš sama pro sebe a v mžiku se rozeběhla do obývacího pokoje.

Na konferenčním stolku po pravé straně od gauče opravdu ležel můj mobil. Rychle jsem zkontrolovala zmeškané hovory a když jsem tam uviděla ,Samí' málem jsem zešílela. Musím mu zavolat zpět. Taky ale musím dát pozor na Liama ,protože je přece jen ještě malý. Došla jsem teda zpátky do kuchyně a posadila se pouze s kouskem chleba ke stolu vedle mého bratrance. Na nějakou hloupou pomazánku jsem úplně zapomněla. Po chvíli jsem prolomila to otravné ticho mezi námi. ,,Hele Lio, je teprve 6:28 ,jdi si ještě lehnout." ,,Dobže," odpověděl. Dojedl svou snídani a odporoučel se zpátky do ložnice pro hosty.

Hned co se za ním zavřeli dveře jsem se svým mobilem v ruce vylítla po schodech do svého pokoje. Jakto ,že jsem neslyšela že mi zvonil mobil? A jakto ,že to neslyšel nikdo jiný kromě Liama? Ptala jsem se v duchu sama sebe. To je jedno, musím mu zavolat.

Pohled Moona

Zase som sa jej pokúšal volať ,ikdyž už som bol zmierený s tým ,že si ma proste zablokovala alebo je s nejakým iným chalanom. Vec ktorá ma ale zarážala, bol ten fakt ,že mi minulý večer volala. Všimol som si toho až skoro ráno. Celú noc som totiž strihal videa. Už som to vzdal. Odložil som mobil a šiel si pre niečo k jedlu. Keď som sa vrátil do svojej izby ,pripojil som sa na TSko ,kde na mňa už čakal Maty. ,,Čauko, "pozdravil som ho. ,,To je dost ,že jdeš," odpovedal Maty. ,,Dejzr tú nie je ,že? "Opýtal som sa ,ale odpoveď mi bola už vopred jasná. ,,Ne, ještě určitě spí," Povedal mierne naštvane ,ale pobavene Maty.

********

Boli sme asi v pulke natáčanie ,ked zrazu mi začal vibrovať mobil. Ľan som sa chcel pozriet ,kto mi volá ,ale keď som na displeji uvidel ,Megi' stuhol som. ,,Hej, Same, slyšíš ?!" kričal Maty. ,,Počkaj chvíľu ,niekto mi volá musím to zdvihnúť, "odpovedal som a šprintoval do kúpelne. ,,Haló," Povedal som naliehavo a nervózne som začial prešľapovať z miesta na miesto. ,,A-ahoj, "povedala Meg dosť prekvapene a taky nervózne. ,,Proč jsi mi volal?" spýtala sa stále mierne roztraseným hlasom. ,,Len tak si odišla ,myslel som ,že sa ti niečo stalo, "odpovedal som a dodal, ,,u koho si? Kde si?" ,,Za to zmizení se moc omlouvám ,ale nechala jsem vzkaz. Navíc jsem si prostě potřebovala srovnat svoje myšlenky ,měla jsem v hlavě poslední dobou pěknej brajgl. Jinak nic se mi nestalo ,nemusíš mít strach. Jsem doma u rodičů ,kde jinde bych podle tebe měla být? "Odpovedala zmätene ,ale už sebaisto. ,,Ty si u rodičov?" spýtal som sa prekvapene. ,,Ja myslel ,že si u niekoho no.... veď ty vieš u koho, "snažil som sa tomu vyhnúť. ,,Nemám páru o čem to mluvíš. U koho bych měla být?" zmätenie v jej hlase len silnelo. Nevedel som ,ako jej to mám povedať. ,,No ja myslel ,že si u nejakého chalana. Stretol som niekoho a povedal mi ,že ťa tu pozná každý. Vraj ,že si štetka. Nemyslím si to o teba ,ale nič viac ako to ,že odchádzaš v odkaze nestálo,"šepkal som ,ani neviem prečo ,ale keď som toto zo seba dostal ,zdalo sa mi to ako totálny nezmysel. Štetka by sa pravdepodobne takto nechovala.

,,Co-cože ?!" Vykríkla neveriacky. Chvíľu bolo ticho. Bál som sa že hovor ukončí a už jej nikdy nebudem počuť ,ale namiesto toho odpovedala naštvane: ,,Kdo ti to řekl? ",,Ehmmm.....jeden chalan ,vlastne teraz už asi môj kámoš. Stretol som ho nedávno v parku," povedal som. ,,Jméno. Chci. Znát. Jeho. Jméno, "povedala. Mysleli by ste si niekedy ,že by vás človek dokázal zabiť skrze svoj hlas? Nie? To ja tiež ,teda do tej doby ,kým som nepočul Meganin úplne vytočený hlas. Len jedna zo známok nepríčetnosti. ,,CHCI. TO. JMÉNO, "pomaly šeptom zakričala. Jej hlas rezonoval mojím telom. Bolo to zvláštne. ,,Nejaký Josh,"odpovedal som v kľude ,ale hneď po zodpovedaní jej otázky hovor bezodkladne ukončila. Chcel som jej znovu volať ,ale to už bola nedostupná. Vrátil som sa teda späť do izby a pokračoval v natáčanie videa.

V hlave sa mi ale stále dokola prehrával náš rozhovor. Nechápal som to. Všetko bolo divné, komplikované, spletité. Popoludní som sa pokúsil jej ešte zavolať a na moje prekvapenie to zdvihla.

Nová kapitola je tady. Nic moc ,ale pořád lepší jak ty předtím 😅. Už mám rozepsanou i další ,protože mě to psaní zase nějak chytlo ,takže kdo ví kolik těch kapitol nakonec bude 😂 Ještě vám moc chci poděkovat za vaše ohlasy. Moc si toho vážíme 💖 No nic, tak se mějte hezky a uvidíme se u další kapitoly