StudiomoonTV

~9~

Pohled Megan

Sam se s ním pozdravil a pak se oba otočili na mě a ten kluk přišel blíž ,podal mi ruku a řekl:,,Ahoj já jsem ........ 

,,Ahoj, já jsem Radek." ,,Ahoj," řekla jsem tedy Radkovi a potom dodala,,já jsem Megan." Chvíli jsem si povídali a potom přijel nejspíš další ze Samových kamarádů ,protože se k nám rozešel a zařval: ,,Nazdááááárrrrr,"hned jak to dořekl se s klukama začal smát a objali se. ,,Tebe ještě neznám ,že?" zeptal se se nejistě a poměrně zmateně. Jen jsem souhlasně přikývla. ,,Takže, já jsem Maty," řekl a podal mi s úsměvem ruku. ,,Já jsem Megan," řekla jsem přesně to ,co před chvílí Radkovi. ,,Tak teraz eště jeden," povzdychl si Samík. Ptáte se proč mu říkám Samík? Protože je to roztomilý a tím pádem to na něj sedí úplně přesně. Z mého přemýšlení mě vytrhl Maty s tím ,že se mám připravit na toho třetího kluka. Prý je to z nich největší autista. Jen jsem se tomu zasmála a chtěla dál přemýšlet ,ale v tu chvíli se všichni otočili na přijíždějící vlak a Maty začal zběsile máchat rukou sem a tam. Asi to mělo být mávání ve světě autistů Matyho,Radka,toho pro mě ještě neznámého a Samíka. Jen jsem se nad tou myšlenkou pousmála. Vlak zastavil a cestující z něj začali pomalu vystupovat. Všichni tři se rozhlíželi a pohledem hledali ,svého již zminovaného ,autistického kamaráda. Když už vystoupili všichni a vlak se rozjel pryč z této stanice ,všichni se na sebe zmateně podívali. Maty vzal mobil a začal tomu klukovi volat. ,,Ahoj, kde prosimtě seš ty trubko," řekl trochu naštvaně a zároven zmateně Maty. ,,Promiň, zaspal jsem,"řekl ještě trochu rozespale ten klučina. ,,Ach jo, vždyt je po půl dvanáctý," řekl a plácl se do čela Maty (palm face xD, btw pochopí jen BariikXD pozn. autorky). ,,Jo ,už běžím na nádraží," řekl a uchechtl se. Když to Maty položil řekl:,,No jo, celý Dejzr," vůbec jsem nechápala tu nejspíš přezdívku a tak jsem se prostě zeptala:,,A proč zrovna Dejzr?" Ale hned jak se Maty nadechl že mi odpoví na mou otázku ,přerušil ho Samík. ,,Hele prepáč mi ,ale potrebujem s tebou hovoriť,"řekl a hned na to si Matyho odtáhl dál odemě. Chvíli se o něčem bavili ,ale pak jen Maty přikývl na souhlas a vrátil se ke mě. ,,Tak proč si mu tedy tak řekl?" zeptala jsem se ještě jednou s nadějí ,že mi na mou znovu položenou otázku odpoví. ,,Já ani vlastně nevim," řekl po chvíli. Jen jsem kývla ,ale zdálo se mi ,že mi kluci něco tají. Nechtěla jsem to teď řešit a tak jsem si šla povídat s Andym. Kdybyste se ptali jestli vím ,že psi nemluví lidskou řečí ,tak ano vím to ,ale někomu se svěřit přece musím. Chvíli jsem jen seděla na lavičce a hladila si Andyho ,když si ke mě pak přisedl Maty. ,,Víš Meg, to proč našemu kamarádovi říkáme Dejzr ,se asi dozvíš až později a podle mě ti to Samko řekne sám." zdělil mi trochu sklesle a zároveň zamyšleně Maty. ,,Dobře ,tak když myslíš,"řekla jsem úplně v klidu ,až jsem se sama musela divit. Moc jsem nevnímala okolí a přemýšlela. Co mi asi kluci tají? Pořád se mi hlavou honily otázky, na které neznám odpověď. Avšak velmi ráda bych si na ně odpověděla ,jen kdyby to šlo. Z mého záživného přemýšlení mě vytrhl hlasitý pozdrav. ,,Nazdar vy úchyláci!!!!!" řval přes celé nádraží nějaký kluk. Blížil se k nám a podle toho jsem usoudila ,že je to asi ten autistický kamarád kluků. Maty se k němu rozeběhl jako nějaký splašený kůň nebo já nevím co. Bylo vtipný jak Maty měřil skoro dva metry a ten druhej kluk byl podstatně nižší. Musela jsem se tomu uchechtnout. Hned jak se přivítal se všemi podíval se na mě a byl dost zmatený. Po chvíli retardovaného civění na sebe Sam řekl:,,Tá je tu so mnou. Spoznali sme sa včera,"a usmál se na mě. Ten kluk se jen zašklebil na Sama a přišel ke mě se slovy:,, Už jsem se lekl ,že se známe a já tě jen nepoznávám,"všichni jsme se tomu pousmáli a ten mě neznámý klučina pak dodal:,,Jinak já jsem Dominik ,ale můžeš mi říkat Domino, řekl a usmál se. ,,Já jsem Megan ,ale můžeš mi říkat jak chceš,"řekla jsem úplně v klidu. No a pak jsme se šli projít. Bylo to dost šílený. Spíš kluci byli šílení ,ale bylo mi to jasné už od první chvíle ,co jsem je viděla. Dalo se s nima dost v pohodě bavit a hlavně jsem se s nimi celý den nenudila. Vím ,že jsem se toho nejdříve bála ,ale teď jsem ráda ,že jsem se Samem vážně šla. Chodili jsme po městě a dělali blbosti. Užívala jsem si to ,ale někde uvnitř mě ,jsem pořád byla smutná kvůli Joshovi. Samík si toho asi všiml a odpojil se od kluků. Ti si ničeho nevšimli ,protože byli natolik zabrání do jejich plnění nějakých úkolů nebo co. Z mého přemýšlení mě vytrhl Sam ,který se začal vyptávat na různé věci. ,,Meg, čo ti je? Si v poriadku? Nie je ti niečo? Mám o teba strach. Je ti dobre? Nebolí ťa niečo? Keby áno ,tak mi to povedz ,môžeme ísť domov," pořád se ptal nebo něco říkal ,ale bylo roztomilý ,jak se o mě bál. ,,Same nebal jí teď ,my jsme tě přijeli navštívit a ty si na nás ani neuděláš čas kvůli svojí holce," řekl škádlivě Maty a kluci jen pobaveně přikyvovali. Jen jsem nad tím protočila očima ,ale pak najednou Maty vyjekl:,,Ty se červenáš Meg," všichni jsme se začali smát ,až na Samíka ,který byl rudý jak rajče. ,,Same si v pořádku?"zeptal se Domča. ,,Nie, to teda naozaj nie som," řekl uraženě Sam a kluci v tu ránu propukli v záchvat smíchu. Jen jsem se podívala na Sama ,který se zdál být smutný ,ale i naštvaný zároveň. ,,Same ,co ti je?" zeptala jsem se opatrně. ,, Nič mi nie je," řekl s dost zvýšeným hlasem. ,,O co ti jde ,vždyť spolu nechodíme, jsme jen kamarádi a kluci nic tak hrozného neřekli," bránila jsem se. Kluci jen napjatě přihlíželi k našemu rozhovoru a sem tam si něco šeptli. ,, Máš pravdu, prepáč mi," řekl se svěšenou hlavou Sam. Už jsem nic neřekla ,jen jsem ho objala. Stáli jsme tam v objetí minimálně pět minut ,když v tom do našeho objetí vstoupili i kluci. Po chvíli Samík řekl:,, Mám vás tak rád, všetky."

Takže tohle je konec další kapitoly. My doufáme že se vám líbila a jsme vám nehorázně vděčné za 100 přečtení a 25 votes. Už brzy bude další kapitola ,tak se těšte. Jinak se omlouváme ,že přes víkend nevyšla žádná část ,ale měli jsme nějaké rodinné záležitosti ,takže nás prosím omluvte. No tak mi se budeme těšit u další kapitoly a zatím ahoj vy Budulínci chlupatí xD

Jinak 1145 slov!!!