Prolog

165 5 0
                                    

Stojím tady. Před mou budoucností, kterou prakticky rozhodli mí rodiče. Před budoucností jménem Columbijská univerzita v New Yorku. Má budoucí rodina na pár let. Nevím vlastně, co tady dělám, ale i to mi může být celkem jedno. Občas si přeji žít v úplně jiném světě. Ve světě, kde vás neterorizují vlastní rodiče, kde můžete být tím, kým chcete. Žít ve stereotypu a neřešit nic kolem. Nemít žádné starosti a užívat si trochu života. Toto já však neznám. Už od mala jedu denní rutinu, která se točí jen kolem učení a výchovy. Mám být ta poslušná dcera, kterou rodiče ovládají a řídí její život. Chtějí mít ze mě právničku, abych je nejspíš v budoucnu mohla živit nebo já vlastně ani nevím. Nevím, co je to normální život. Nevím vlastně, kdo jsem.

Vždy jsem byla tou hodnou, tichou dívkou, která splňuje všechna kritéria dokonalosti, ale myslíte, že jsem šťastná? Ani náhodou. Chtěla bych zažít nějakou rebélii, jít na párty a opít se s pohledným klukem nebo se nechat poprvé políbit. Takto žije asi 99% newyorčanů a já jsem to 1%. Ta jediná výjimka. Toto není příběh o tom, jak splňuji další rutinu v životě. Je to příběh o něčem novém. Něčem mimo pravidla, něčem, co se vymyká kontrole a normálu. O dělání tlusté čáry v mém životě a nových začátcích. Kdo ví však, jak se to všechno může nakonec vyklubat? Snad jen osud...

Mimo pravidlaKde žijí příběhy. Začni objevovat